Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 221/2022-25
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 984 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 984 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 984 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, na bankovní účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 984 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 984 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 984 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že na základě vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku namísto stravy ze dne 7. 7. 2022 pod číslo jednací byl žalovaný povinen vrátit odpovídající výši příspěvku namísto stravy v Pobytovém středisku obec na adrese adresa (dále jen„ příjmení jméno“). Žalovaný předmětnou částku nevrátil, a to ni v návaznosti na upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný je státním příslušníkem Běloruské republiky, jde tedy o věc s cizím prvkem. Soud posuzoval pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu a žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.
7. Žalovaný pobýval v zařízení žalobkyně a byl mu vyplacen finanční příspěvek namísto stravy za období od 7. 6. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 1 984 Kč, přičemž tento příspěvek žalovaný osobně převzal dne 7. 6. 2022 (prokázáno výplatnicí ze dne 7. 6. 2022 podepsané žalovaným). Dne 7. 6. 2022 žalovaný odešel z příjmení jméno na dlouhodobé opuštění, čímž na příspěvek namísto stravy ztratil nárok. Žalovaný se do příjmení jméno vrátil dne 7. 7. 2022. Žalovanému bylo dne 7. 7. 2022 ukončeno poskytování služeb v příjmení jméno z důvodu odchodu na adresu do soukromí (tj. ulice a číslo, PSČ obec a číslo – část obce), o čemž byl vyrozuměn (prokázáno oznámením o ukončení poskytování služeb v příjmení jméno). Žalovaná částka ve výši 1 984 Kč představuje finanční příspěvek namísto stravy za 14 neobydlených dnů (prokázáno vyúčtováním, vč. podrobného rozpisu, oznámením o ukončení poskytování služeb). Vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku bylo provedeno dne 7. 7. 2022. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 15. 7. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě vč. dodejky).
8. Dle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1991 Sb. o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení poskytne a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a zákona o azylu. Dle odst. 4 s ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (odstavec 3). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží. Finanční příspěvek se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.
9. Nárok žalobkyně tak byl posouzen dle § 42 odst. 1, 4 zákona o azylu, neboť v řízení bylo prokázáno, že částka odpovídající příspěvku namísto stravy, kterou žalovaný neobydlel, byla 1 984 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a contrario, neboť žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala.
12. Dále soud rozhodoval o poplatkové povinnosti. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o SOP“), uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému, a to dle § 2 odst. 3 zákona o SOP, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku pak vychází z položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o SOP.
13. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Místo plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.