Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 273/2021-64
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 57 963,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 189 Kč a 6 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 839 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 18 194,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 523,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 595,58 Kč, úrok 29 % ročně z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 1 199 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení
a
částku 10 930,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 572,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 969,69 Kč, úrok 29 % ročně z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 427,48 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 189 Kč a 6 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 839 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 18 194,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 523,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 595,58 Kč, úrok 29 % ročně z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 1 199 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a částku 10 930,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 572,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 969,69 Kč, úrok 29 % ročně z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 427,48 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 57 963,92 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen anonymizováno). Žalobkyně uvedla, že za A) anonymizováno s žalovanou uzavřel dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl anonymizováno žalované částku 26 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 20 987 Kč (6 372 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 823 Kč a poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 792 Kč). Žalovaná však uhradila pouze 3 811 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částku 40 383,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 523,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 595,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 23 388 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) anonymizováno s žalovanou uzavřel dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl anonymizováno žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 12 283 Kč (2 504 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 891 Kč a poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč). Žalovaná však uhradila pouze 7 350 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částku 17 580,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 572,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 969,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 10 077,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že anonymizováno a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 12 280 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že bydlí se spolubydlící, má základní vzdělání, je svobodná, bez dětí, pracuje jako anonymizováno na plný pracovní úvazek s příjmem 9 435 Kč. Dále uvedla, že celkové výdaje činí 5 800 Kč – bez konkretizace, měla doložit výpis z OSSZ Hodonín.
4. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že anonymizováno a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 20 987 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí se spolubydlící, je svobodná, bez dětí, pracuje jako anonymizováno na plný pracovní úvazek s příjmem 5 723 Kč, když další příjmy domácnosti jsou 13 500 Kč. Uvedla, že nemá účet, ale současně uvedla, že předložila 3 výpisy z účtu bez konkretizace období. Výdaje uvedla ve výši 3 800 Kč a měla předložit výplatní pásky ze 7 - číslo.
5. Z tabulky umoření týkající se smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaná uhradila 7 350 Kč a z tabulky umoření týkající se smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaná uhradila 3 811 Kč.
6. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, která ji byla odeslána následující den.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (číslo číslo) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalované odesláno dne 14. 2. 2020 a ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.
8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smluv čerpala částky ve výši 26 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 20 987 Kč v 60 týdenních splátkách a ve výši 14 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 12 283 Kč rovněž v 60 týdenních splátkách.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
10. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.
11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze zákaznické karty. Je potřeba zdůraznit, že tyto zákaznické karty vyplňovala sama žalovaná, ale bylo povinností poskytovatele úvěru si minimálně rozporné údaje ověřit. V červenci žalovaná uvedla, že pracuje na plný pracovní úvazek s příjmem 9 435 Kč, jiný příjem neuvedla, avšak současně měla předložit výpis OSSZ v obec. Nebylo nikde sděleno, co bylo na tomto výpise a co tímto bylo prokazováno, avšak příjem ani výdaje v červenci ověřovány nebyly žádným dokladem. V září naopak uvedla, že má příjem 5 723 Kč, což měla doložit výplatními páskami. Avšak anonymizováno se nezabýval dalším nesouladem, a to jak je možné, že ji klesly výdaje o 2 000 Kč, ačkoliv v té době již měla povinnost hradit splátky z července, které činily minimálně 1 700 Kč. Je potřeba zdůraznit, že byla úplně opominuta výdajová stránka, když nebylo konkretizováno, kolik činí výdaje na bydlení, dopravu atd. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.
14. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 26 000 Kč a žalovaná z této částky uhradila 3 811 Kč a dále ji byla poskytnuta částka 14 000 Kč, když žalovaná na tuto částku uhradila 7 350 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 22 189 Kč a 6 650 Kč.
16. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částek 22 189 Kč a 6 650 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. 3. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán dne 14. 2. 2020, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 19. 2. 2020 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 1. 3. 2020 se žalovaná dostala do prodlení.
17. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.
18. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy, nebo výpisu z účtu. Doklady, tak jak měly být předloženy s ohledem na nedostatky ve vyplnění zákaznické karty, nejsou dostatečné a soud má zato, že žalobkyně nerozptýlila pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti, když nebyly vysvětleny nesrovnalosti zde uvedené.
19. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly ji přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.