Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 259/2022-39
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 23 817 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 450 Kč
s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 625,02 Kč a
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 450 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 367 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 509,66 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 9 450 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 959,66 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 450 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 625,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 450 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 509,66 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 9 450 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 959,66 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 817 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 998 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29,00 % ročně ve výši celkem 3 296 Kč, administrativní poplatek (částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení) ve výši 4 063 Kč a náklady za hotovostní inkaso (částku za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 2 639 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 834 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 550 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 9 959,66 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 8 557,34 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky za období do datum v kapitalizované výši 5 000 Kč (limitu ½ poskytnuté jistiny) a nakonec sankčních poplatků v celkové výši 300 Kč – za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávky a poplatky za upomínky, sjednané dle smlouvy v čl.„ postup při prodlení zákazníka“. Příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny (resp. jednotlivých splátek) za období do okamžiku postoupení pohledávky (datum) v kapitalizované výši 625,02 Kč, a dále z běžícího z dlužné jistiny 9 959,66 Kč od datum do zaplacení, a zároveň ze smluvních úroků ve výši 29 % ročně z jistiny 9 959,66 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 998 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29,00 % ročně ve výši 3 296 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 639 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 063 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 834 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. RPSN činí v případě splatnosti zápůjčky 24 měsíců 112,81 %. Ve smluvních podmínkách si účastníci v článku 6.1 sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužných částek, dle čl. 6 a 6.3 právo na náhradu paušalizovaných účelně vynaložených nákladů za zaslání upomínky ve výši 300 Kč, a dle čl. 6 právo na poplatek ve výši 1 000 Kč jako paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů za vymáhání pohledávky prostřednictvím centrálního vymáhání pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně /viz smlouvu o zápůjčce včetně smluvních podmínek/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis včetně podacího archu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný zákaznická karta, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byl žalovaný zaměstnán, dle formuláře má 1 příjem, přičemž následně je ve formuláři uvedeno, že„ čistý příjem“ žalovaného činí 19 891 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel„ s rodiči“, byl svobodný a neuvedl žádné vyživované osoby. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného se skládají z„ odhadovaných měsíčních výdajů“ ve výši 3 000 Kč,„ externích splátek zápůjčky“ dle žalovaného ve výši 5 000 Kč a„ interních splátek“ právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 490 Kč. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznickou kartu/.
6. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz výslechem obchodního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, který uzavíral dne datum předmětnou smlouvu, neboť dle zkušeností soudu v obdobných věcech uvedení zástupci toliko odkazují na skutečnosti zachycené v zákaznické kartě, jiné skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti tak nesdělují, resp. uvádí, že žádné jiné skutečnosti zkoumány a ověřovány nebyly.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením paušální částky. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši 3 000 Kč. Pakliže žalobkyně namítá, že právní předchůdkyně žalobkyně není povinna zkoumat skutečné výdaje žalovaného a jejich výši pro objektivní nemožnost jejich ověření (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pročež postačí stanovení výdajů (a případně i příjmů) dle statistického modelu vytvořeného právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Zákon tedy výslovně ukládá povinnost právní předchůdkyni žalobkyně jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného zkoumat a porovnávat. S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení), zejména za situace, že žalovaný měl uvést jako jediné (kromě výdajů na dosavadní splátky ostatních úvěrů či zápůjček) toliko souhrnně„ odhadované měsíční výdaje“ ve výši 3 000 Kč, které zjevně bez dalšího nemohou postačovat ani na úhradu jeho základních výdajů. Jen hypoteticky soud nevylučuje, že by žalovaný mohl mít velmi nízké výdaje na živobytí a bydlení, ale v takovém případě se nelze spokojit s pouhým vyplněním údajů v tzv. zákaznické kartě, nýbrž bylo nutné uvedené skutečnosti o prověření skutečné výše výdajů konkrétně dokladovat. Z pojetí tzv. samotné zákaznické karty rovněž vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťuje výši výdajů žalovaného toliko odhadem, neboť uvedené údaje výslovně označuje pojmem„ odhadované měsíční výdaje“, zároveň ve výčtu ověřovaných dokumentů nejsou ani předpřipravené kolonky pro listiny vztahující se k výdajům žalovaného, pouze k jeho příjmům. Soudu je dále z rozhodovací činnosti v obdobných sporech vyplývajících ze smluv právní předchůdkyně žalobkyně známo, že právní předchůdkyně žalobkyně zpravidla předkládá zákaznické karty, v kterých bývá uvedena paušální částka na výdaje v rozmezí 500 Kč – 7 000 Kč, přičemž žádné listiny k prokázání ověřování výše výdajů předkládaný nejsou. Konečně není možno přijmout ani výklad žalobkyně, že pro posouzení úvěruschopnosti žadatele postačí užití toliko ekonomického modelu vytvořeného dle statistických dat ohledně obvyklých příjmů a výdajů jiných žadatelů bez ohledu na skutečnou výši příjmů a výdajů každého konkrétního spotřebitele, neboť by tím byl popřen účel zkoumání úvěruschopnosti, tedy posouzení úvěruschopnosti každého konkrétního žadatele dle jeho poměrů. S ohledem na shora uvedené tak nebylo lze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí či náležitě zkoumána.
18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo, a to vše za situace, kdy s ohledem na uvedené ostatní splátky zápůjček/úvěrů jednak u právní předchůdkyně žalobkyně, jednak i u ostatních subjektů muselo být právní předchůdkyni žalobkyně jasné, že žalovaný již čerpá více dalších zápůjček/úvěrů.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvní pokuty a smluvních úroků zamítl.
22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 9 450 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 550 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky.
23. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Jelikož byl celý dluh splatný ke dni datum, je žalovaný v prodlení ohledně celého dluhu od datum, přičemž k uvedenému dni činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně. Soud proto přiznal žalobkyni jednak kapitalizovaný úrok z prodlení za období do okamžiku postoupení pohledávky (datum) v kapitalizované výši 625,02 Kč, jednak dále běžící z přiznané jistiny za období od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, ve zbývající části jej zamítl.
24. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.