Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 194/2022-77
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 136,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 386 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 5. 2. 2021 do 29. 7. 2021 ve výši 410,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných k rukám žalobkyně vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 750,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 629,85 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 750,08 Kč od 5. 2. 2021 do 29. 7. 2021 ve výši 29,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 750,08 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 309,82 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 386 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 5. 2. 2021 do 29. 7. 2021 ve výši 410,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných k rukám žalobkyně vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 750,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 629,85 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 386 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 750,08 Kč od 5. 2. 2021 do 29. 7. 2021 ve výši 29,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 750,08 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 309,82 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 11 136,08 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru s odůvodněním, že dne 23. 9. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru, poplatky a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 10 386 Kč. Na poskytnutý úvěr ničeho nevrátil. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 21. 1. 2021 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 386 Kč, poplatků za pojištění ve výši 120,08 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 1. 6. 2022 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele s využitím statistického modelu, kontrolního limitu nejvyšší měsíční splátky zjišťované ve vztahu k samotnému žadateli a k domácnosti žadatele. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru NRKI s výsledkem klient nalezen, pozitivní vyhodnocení, v registru ISIR s výsledkem nenalezen a v registru CEE s výsledkem nenalezen. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.
2. Žalovaný ve věci uvedl, že předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru dne 23. 9. 2020 skutečně uzavřel. Při podání žádosti o úvěr byl dotazován na příjmy i výdaje s tím, že žalobkyni sdělil, že je ve starobním důchodu. Žalovaný si již nepamatoval, zda při žádosti o úvěr nějaké doklady mimo občanského průkazu předkládal. Žalovaný požádal pro případ, že by mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni nějakou částku, o možnost její úhrady formou měsíčních splátek, a to ve výši 1 000 Kč. Jako důvod uvedl svoji současnou finanční a sociální situaci (žije sám, má nízký příjem, platí nájem, energie).
3. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému účelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 386 Kč na zaplacení kupní ceny zboží obec anonymizována dvě slova. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,43 %, RPSN ve výši 26,1 %, celková částka, kterou bylo potřeba zaplatit, činila 13 080 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru ve 24 měsíčních splátkách ve výši 545 Kč vždy 20. dne v měsíci. Žalobkyně dále poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba 26,28 % a měsíční úroková sazba 2,19 %, RPSN ve výši 35,08 % Smlouva je žalovaným podepsána. Smlouva obsahuje údaje o žalovaném, a to kontaktních údaje, údaje o poměrech žalovaného, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno důchodce, v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 18 400 Kč, v kolonce příjem ostatních členů domácnosti je částka 19 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaný je ženatý, bydlí ve státním bytě, má učňovské vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně dále předložila listin u anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova – pravidla programu odměn, úvěrové podmínky, dokumenty k pojištění.
4. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy číslo bylo zjištěno, že na účet číslo byla dne 9. 10. 2020 zaslána pod variabilním symbolem číslo částka 10 386 Kč.
5. Z Úvěrové karty ke smlouvě číslo ze dne 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, tedy že je ženatý, bydlí ve státním bytě a nemá děti, dále evidovala údaje o úvěru, který byl schválen dne 23. 9. 2020, údaje o finanční situaci žalovaného, tedy že zdrojem příjmu je důchod ve výši 18 400 Kč, příjem ostatních členů domácnosti měl činil 19 000 Kč, měsíční výdaje 6 000 Kč. Karta obsahuje tabulku s přehledem externích registrů a záznamem o ověřování, dále obsahuje výpočty nejvyšší měsíční splátky ve vztahu k žadateli a k domácnosti.
6. Z Úvěrová zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy dva existující spotřebitelské úvěry, a to od 15. 3. 2019 kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 3 000 Kč a od 19. 8. 2019 splátkovou kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč.
7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou čerpal dne 23. 9. 2020 částku ve výši 10 386 Kč, žalovaný neprovedl žádnou úhradu žalobkyni.
8. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 1. 2021 včetně informace o odeslaných zásilkách ze dne 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněného úvěru číslo čerpaného na základě úvěrové smlouvy s tím, že celková dlužná částka činila 11 893,16 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.
9. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 4. 2021 včetně informace o odeslaných zásilkách ze dne 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem před podáním žaloby.
10. Z Výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba ze dne 30. 5. 2012 byla právní subjektivita žalobkyně ke dni 30. 5. 2012.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2020 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou byla provedena dne 23. 9. 2020 úvodní transakce na černou techniku ve výši 10 386 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 23,43 % ročně v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 545 Kč. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě údajů poskytnutých žalovaným. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 21. 1. 2021. Žalovaný na předmětný úvěr nevrátil ničeho. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným měla uzavřít smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaný čerpal dne 23. 9. 2020 od žalobkyně částku ve výši 10 386 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti si nijak neověřovala, ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti předložila soudu pouze interně vyhotovené listin y. Žalovaný měl další dva závazky z úvěrů. Tvrzená výše měsíčních výdajů domácnosti se s ohledem na výši cen nájemného, energií, vody, ošacení apod. nejeví jako reálná. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující příjem a skutečné výdaje žalovaného nedoložila. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
21. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 10 386 Kč a žalovaný z této částky ničeho nevrátil, je třeba na částku ve výši 10 386 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 21. 1. 2021 (odeslána dne 22. 1. 2021), k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do dne 4. 2. 2021. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu neplnil, je od 5. 2. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ).
22. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 10 386 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 5. 2. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
23. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 309,82 Kč, přičemž tato částka představuje 52,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 136,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 1. 2023 náhrada 1 461,17 Kč za 134 ujetých km v částce 1 061,17 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 541,17 Kč ve výši 953,65 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.
24. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného, jeho tvrzenou sociální situaci a také s ohledem na projevený souhlas právního zástupce žalobkyně. V souzené věci dluží žalovaný žalobkyni částku 10 386 Kč představující bezdůvodné obohacení. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že není schopen dluh uhradit celý najednou, je ve starobním důchodu, sám hradí náklady na bydlení. Výši splátek soud stanovil s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet a přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Soud má za to, že povolení splátek k plnění uložené povinnosti nebude představovat neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně a žalobkyni výrazně nezatíží. Pro ochranu žalobkyně pak soud rovněž vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu, stane se tím splatnou celá zbývající částka. Ke splnění povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení byla žalovanému stanovena lhůta do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, rovněž s ohledem na životní situaci žalovaného a projevený souhlas právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.