Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 256/2022-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 66 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 936 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 936 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 35 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 933,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 276,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 064 Kč od 22. 2. 2022
do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 38 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, částky 3 732 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 332,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 000,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 862,91 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 2 862,91 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 936 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 936 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 35 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 933,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 276,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 064 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 38 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, částky 3 732 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 332,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 000,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 862,91 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 2 862,91 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 14. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 38 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 6 460 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částkou 7 600 Kč představující odměnu za administrativní činnost a částkou 21 660 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 922 Kč, s poslední splátkou dne 25. 9. 2021. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze 11 064 Kč. Žalovaný dále uzavřel dne 25. 6. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 400 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částkou 2 400 Kč představující odměnu za administrativní činnost a částkou 4 800 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč, s poslední splátkou dne 18. 8. 2020. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil pouze 19 418 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dne 27. 10. 2022 zaslala žalobkyně k výzvě soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 14. 3. 2020 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 25. 6. 2019 se dále podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako seřizovač ve právnická osoba s.r.o., jeho příjem činí 17 598 Kč, reps. 12 658 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjšku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 25. 6. 2019 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se předchůdkyni žalobkyně zavázal uhradit celkem 21 900 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 365 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 12 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouva je žalovaným podepsána.
5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nájemník, vede samostatnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. jako seřizovač s čistým měsíčním příjmem 12 658 Kč, má další úvěr ve právnická osoba jméno ve výši 35 000 Kč s měsíční splátkou 3 740 Kč, měsíční výdaje činí 10 740 Kč, sestávající z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 3 740 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu, zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky. Žalovaný dále prohlásil, že proti jeho osobě je vedena jedna exekuce. Žádost je žalovaným podepsána.
6. Z listin y Zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil a byl zařazen do pojistného programu pro zákazníky předchůdkyně žalobkyně, která měla uzavřít dne 27. 4. 2018 skupinovou pojistnou smlouvu pro zákazníky se právnická osoba anonymizována dvě slova.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 3. 2020 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se předchůdkyni žalobkyně zavázal uhradit celkem 73 720 Kč, a to v 80 týdenních hotovostních splátkách ve výši 922 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 38 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouva je žalovaným podepsána.
8. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je nájemník, vede samostatnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. jako seřizovač s čistým měsíčním příjmem 17 598 Kč, má další úvěr ve právnická osoba jméno ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 642 Kč, měsíční výdaje činí 8 142 Kč, sestávající z výdajů na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobních výdajů ve výši 4 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 1 642 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Žalovaný dále prohlásil, že proti jeho osobě je vedena jedna exekuce. Žádost je žalovaným podepsána.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni, současně ho informovala o výši dluhu a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.
11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 12 000 Kč. Na tento úvěr žalovaný vrátil 19 418 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný uzavřel dne 14. 3. 2020 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 38 000 Kč. Na tento úvěr žalovaný vrátil 11 064 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Obě pohledávky za žalovaným z uvedených smluv byly postoupeny předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 25. 6. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku ,
na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši
12 000 Kč a dne 14. 3. 2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku ,
na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši
38 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv
o spotřebitelských úvěrech řádně prověřila schopnost žalovaného předmětné úvěry splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud obě smlouvy o spotřebitelských úvěrech neplatnými. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, údaje si nijak neověřila a dále poskytnuté informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr.
23. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání jednotlivých smluv: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 25. 6. 2019 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 21 900 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 365 Kč, tedy přibližně 1 460 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování bonity žalovaného vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, a to, že je svobodný, nájemník, vede samostatnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. jako seřizovač s čistým měsíčním příjmem 12 658 Kč, má další úvěr ve právnická osoba jméno ve výši 35 000 Kč s měsíční splátkou 3 740 Kč, měsíční výdaje činí 10 740 Kč, sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 3 740 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil pouhých 1 918 Kč, kdy po odečtení nové splátky by žalovanému zůstala jen nepatrná rezerva. Navíc žalovaný měl v době poskytnutí úvěru nejen další závazky, ale také byla proti němu vedena exekuce. Informace poskytnuté žalovaným jsou dále rozporné, a to především ve vztahu k výdajům, kdy je velmi nepravděpodobné s ohledem na obvyklou výši nájemného a ceny energií, že by skutečné výdaje žalovaného na bydlení činily pouhých 2 000 Kč, když žalovaný dále uvedl, že vede samostatnou domácnost a je nájemcem. V žádosti o úvěr je sice uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala získané informace z výplatních pásek, pracovní smlouvy, zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky, žalobkyně však nijak neprokázala, že by tomu tam opravdu bylo. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 3. 2020 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému další úvěr ve výši 38 000 Kč a žalovaný se předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit celkem 73 720 Kč, a to v 80 týdenních hotovostních splátkách ve výši 922 Kč, tedy přibližně 3 688 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování bonity žalovaného vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, a to, že je nájemník, vede samostatnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. jako seřizovač s čistým měsíčním příjmem 17 598 Kč, má další úvěr ve právnická osoba jméno ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 642 Kč, měsíční výdaje činí 8 142 Kč, sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobních výdajů ve výši 4 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 1 642 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji měl činit 9 456 Kč, kdy by po odečtení nové splátky žalovanému zůstala vyšší rezerva, ale informace poskytnuté žalovaným jsou i v daném případě ze stejného důvodu rozporné, nevěrohodné, a to především ve vztahu k výdajům, kdy je velmi nepravděpodobné s ohledem na obvyklou výši nájemného a ceny energií, že by skutečné výdaje žalovaného na bydlení činily pouhých 2 500 Kč, když žalovaný dále uvedl, že vede samostatnou domácnost a je nájemcem. V žádosti o úvěr je sice uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala získané informace z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, žalobkyně však nijak neprokázala, že by tomu tam opravdu bylo. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další závazky a také byla proti němu vedena exekuce. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daných případech zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnuté úvěry splácet. Vzájemné vztahy účastníků řízení tak byly vypořádány dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 6. 2019 v hotovosti částku 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad splátek však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 19 418 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení ve vztahu k této smlouvě zcela vrátil ještě před podáním žaloby, a proto soud rozhodl tak, že žalobu v této části zcela zamítl.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 3. 2020 v hotovosti částku 38 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 11 064 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 26 936 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. 9. 2. 2022. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalovanému k uhrazení dluhu lhůtu do 10 dnů od obdržení dopisu, tj. do 21. 2. 2022. Jelikož pak žalovaný v uvedené lhůtě ničeho nezaplatil, je od 22. 2. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ).
26. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022.
27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 26 936 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 22. 2. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
28. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.