Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 64/2022-64

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 389 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 389 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 389 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 3 389 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne datum uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s poplatkem za poskytnutí 99 Kč splatit do 30 dnů od poskytnutí, tj. do 11. 3. 2021. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a ISIR, informací od žalované (příjem 13 600 Kč měsíčně) a zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalobkyně vycházela i z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, měsíčních výdajů na bydlení 1 000 Kč dle údajů ČSÚ. Žalovaná dluh ve stanovené lhůtě nezaplatila. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč, smluvní pokuty 90 Kč (3 % z jistiny), účelně vynaložených nákladů na vymáhání 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 34,72 Kč za dobu od 9. 8. 2021 do 21. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 389 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání.

3. Z provedených důkazů, které soudu doložila žalobkyně, byl zjištěn následující skutkový stav. Z printscreenů ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splatit. Žalobkyně vycházela z životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, měsíčních výdajů na bydlení 1 000 Kč dle dat ČSÚ. Žalovaná dále uvedla, že vyživuje 1 osobu, její měsíční příjem je 13 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 17 000 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech dlužníků (ISIR, SOLUS atd.) s negativním výsledkem. Dále žalovaná doložila výpis z účtu za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020, soud ověřil výši jejího příjmu 13 919 Kč, zůstatek na účtu byl 85,29 Kč. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr 4 000 Kč společností právnická osoba, dále byly z účtu zjištěny další příjmy a výdaje žalované, nebyla zjištěna výše výdajů na bydlení. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že 8 žádostí žalované o úvěr bylo odmítnuto, žalovaná měla 2 existující úvěry, na jednom jí zbývalo splatit 7 104 Kč, na druhém 12 755 Kč s výší měsíční splátky 1 260 Kč. Dále žalobkyně doložila potvrzení o platbě prokazující, že žalovaná je majitelkou uváděného účtu. Dne datum žalovaná podepsala se žalobkyní listinu„ Úvěrová smlouva – ID žádosti číslo“ Ze smlouvy soud zjistil, že žalovaná smlouvu podepsala datum formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře (printscreen ze systému žalobkyně). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr 3 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč do 11. 3. 2021. V případě nevrácení dlužné částky byla žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu 3 % z jistiny úvěru. Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. Žalované byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázané z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne datum, bankovního výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaná předmětnou částku neuhradila, což soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad a zůstala dlužna částku uvedenou v žalobě. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2021 s tím, aby dluh uhradila do 30 dnů od sepsání výzvy.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. (dále jen„ o. z.“) a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum úvěrovou smlouvu. Žalovaná jednala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně dohodnutou částku 3 000 Kč.

6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že rodičovský příspěvek žalovaní činil 13 919 Kč měsíčně (výpis z bankovního účtu), tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti nebyly blíže specifikovány a objasněny, výdaje žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Z výpisu z účtu bylo dále prokázáno, že žalované byla poskytnuta zápůjčka 4 000 Kč od příjmení příjmení. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalované nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to zejména náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Dále nebyly dostatečně přezkoumány výdaje žalované na dosavadní úvěry, když bylo přezkoumáno, že žalovaná splácí další 2 úvěry, kde zbývá splatit 7 104 Kč a 12 755 Kč s výší měsíční splátky 1 260 Kč, rovněž dle výpisu z účtu byl žalované poskytnut další úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná neobjasnila, jakým způsobem tyto úvěry hodlá splatit. Rovněž nebylo objasněno, jakou částku dává žalovaná měsíčně na výživu svého dítěte. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalované žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované a popř. se statistickými údaji, které však v tomto konkrétním případě nemají vypovídací hodnotu a ohledem na omezený příjem žalované a její dosavadní úvěrové zatížení. Dle názoru soudu se není možné u výdajové stránky v daném případě spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet některé podstatné výdaje jako např. výdaje splátek dosavadních úvěrů, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit dotazem u žalované.

7. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle “, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové stránce a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 9. 7. 2021, ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do 9. 8. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 3 000 Kč za dobu od 9. 8. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílu jejího úspěchu v částce 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z 3 000 Kč od 9. 8. 2021 do 13. 7. 2022 ve výši 237 Kč (89 %) a neúspěchu co do 389 Kč (11 %), což v tomto případě odpovídá 78 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 1 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 3 389 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 1 489 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 78 %, tedy 1 162 Kč. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , . Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 1. 4. 2022, 7. 7. 2022, neboť tato podání měla být již součástí žaloby a jsou tudíž neúčelná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.