Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 228/2021-48
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 234 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 921 Kč a částku 206 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 127 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4 614 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 558,00 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 27. 6. 2017 do 20. 1. 2020 a z částky 2 079 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 07. 12. 2019 do zaplacení a částku 2 493 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 376,12 Kč, zákonné úroky z prodlení z částky 2 146,64 Kč od 9. 12. 2016 do 20. 1. 2020, úroky ve výši 20,98 % ročně z částky 2 146,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 1 940,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 921 Kč a částku 206 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 127 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4 614 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 558,00 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 27. 6. 2017 do 20. 1. 2020 a z částky 2 079 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 07. 12. 2019 do zaplacení a částku 2 493 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 376,12 Kč, zákonné úroky z prodlení z částky 2 146,64 Kč od 9. 12. 2016 do 20. 1. 2020, úroky ve výši 20,98 % ročně z částky 2 146,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 1 940,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 535 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 4 440 Kč, která představuje úrok ve výši 840 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 174 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný hradil splátky do 9. 1. 2017, když celkem uhradil 2 079 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 19. 6. 2017. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 6 000 Kč, částku 2 535 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 3 558 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z 6 000 Kč od 20. 6. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 1 198,11 Kč (z částky jistiny za dobu od 27. 6. 2017 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 699 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 4 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 2 364 Kč, která představuje úrok ve výši 364 Kč (sazba 20,98 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 129 Kč, a to vše v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Žalovaný hradil splátky do 9. 1. 2017, když celkem uhradil 3 794 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 1. 12. 2016. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 2 146,64 Kč, částku 552,36 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 1 376,12 Kč (tj. úrok ve výši 20,98 % ročně z 2 146,64 Kč od 2. 12. 2016 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 524,65 Kč (z částky jistiny za dobu od 9. 12. 2016 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 20,98 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.
4. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla podepsána dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč, který představuje úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč spolu s poplatkem za životní pojištění 174 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 183 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, jeho čistá mzda z částečného pracovního poměru je ve výši 9 000 Kč, jeho ostatní nespecifikované příjmy jsou 2 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso jsou celkem 5 000 Kč měsíčně, další výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení atd.) 3 000 Kč, splátky úvěrů 760 Kč, tj. 8 760 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, SIPO.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla podepsána dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 2 364 Kč, který představuje úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 1 200 Kč spolu s poplatkem za životní pojištění 129 Kč, splatit v pravidelných 43 týdenních splátkách ve výši 151 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, jeho čistá mzda z částečného pracovního poměru je ve výši 9 402 Kč, jeho ostatní nespecifikované příjmy jsou 11 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 7 500 Kč měsíčně, další výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení atd.) 7 000 Kč, tj. 14 500 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky.
8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020, dopisem byl současně žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od jeho obdržení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 9. 3. 2021, jak vyplývá z dopisu ze dne 22. 2. 2021 a z přiloženého podacího lístku.
9. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byly podepsány smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřených smluv vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smluv a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celých neuhrazených zápůjček i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
10. Jelikož žalovaný ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ,„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).
11. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 ZSÚ, dle které„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.“ Ničím nedoložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o příjmech a výdajích předchůdkyni žalobkyně poskytl a je schopen zápůjčky (úvěry) splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.
8. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smluv o zápůjčce, když dle § 588 o. z.,„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů, tj. částku ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Žalovaný již na jistinu uhradil částku 2 079 Kč + 3 794 Kč, žalovaný tak zůstal žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, dlužen částku 4 127 Kč. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou přitom splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně prokázala zaslání oznámení o postoupení pohledávky, přičemž v tomto dopise žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od doručení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 10. 1. 2020, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do deseti dnů od doručení, tj. do 20. 1. 2020. Soud tak přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o požadavky plynoucí z absolutně neplatných smluv, tedy nebyly po právu.
12. Co se týká nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.