Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 231/2022-57
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem obec a číslo
o zaplacení 26 108,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do úroků z prodlení ve výši 76,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 208,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 208,92 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
III. Žalobní návrh se zamítá co do částky 16 900 Kč, smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje co do úroků z prodlení ve výši 76,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 208,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 208,92 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobní návrh se zamítá co do částky 16 900 Kč, smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 26 108,92 Kč představované jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 208,92 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč a sankčními poplatky ve výši 1 900 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 648,32 Kč vypočtený do 17. 3. 2022 a ode dne následujícího tj. od 18. 3. 2022 do zaplacení zákonný úrok z prodlení dosud nevypočtený ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 88 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 14. 2. 2020 s žalovanou smlouvu číslo s produktovým názvem D S0 HC týdenní POJ 02/ 2020 s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 10 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i částku ve výši 10 477 Kč jako přesně vyčíslený a neměnný poplatek. Celkově tak částku 20 477 Kč. Zápůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku ve výši 20 477 Kč splatit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Splátky nehradila řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 1 268,08 Kč, která byla započtena na poplatky, které byly poníženy na částku 9 208,92 Kč. Dále uvedl, že v důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek mu vzniklo i právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 5 000 Kč, sankční poplatky činily 1 900 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 648,34 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce ve výši 26 757,26 Kč, o čemž byla žalovaná dne 1. 2. 2022 informována a zároveň vyzvána k úhradě dluhu. Následně žalovaná již ničeho neuhradila.
2. V doplnění žalobního návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet a má za to, že tuto svou povinnost splnil. Vycházel i z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak i těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval, proto má za to, že nepostupoval v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Poukázal na to, že jeho právní předchůdce byl v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od ČNB a nelze ho proto srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěru, který nepodléhá tak razantní kontrole jako jeho právní předchůdce. Vycházel z bankovních i nebankovních registrů, sdružení příjmení, dále i z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Poté přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované s ohledem na její příjem, který posuzoval jak dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti, tak i udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužnicí před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany žalované splácet. V předmětném případě bylo žalovanou sděleno a doloženo, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 15 837 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za prosinec 2019 a leden 2020, které byly ověřeny a zkontrolovány panem jméno příjmení, jež byl vázaným zástupcem jeho právního předchůdce. Rovněž bylo provedeno vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované, kdy byly právním předchůdcem žalobce posuzovány nejen výdaje sdělené a doložené, ale konfrontovány byly s právními instituty z oblasti sociální politiky, např. životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Má však za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Má za to, že zjišťování konkrétních výdajů konkrétního spotřebitele není správné z mnoha důvodů. Jediným řešením je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Je tak přesvědčen, že jeho právní předchůdce zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti a schopnost žalované splácet úvěr, tak byla posouzena s odbornou péčí. Pokud jde o smluvní úrok, který byl uveden ve výši 88 % ročně, využil žalobce svého dispozičního oprávnění a vzal žalobní návrh zpět co do úroku ve výši 76,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení. Dále má za to, že jednotlivá ujednání uvedená ve smlouvě nejsou a ani nemohou být ujednáním nepřiměřeným, když žalovaná byla s těmito seznámena již v rámci předsmluvní kontraktace a to u podpisu standardních informací o spotřebitelském úvěru, se kterým byla seznámena. Sjednané částky jí proto musely být zcela jasné. Také ujednání o úroku a částce za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení se projeví v celkové výši RPSN a jsou sjednaná individuálně, nejsou předtištěna způsobem, který by vylučoval možnou angažovanost jejich úpravě ze strany spotřebitele. Byly tak sjednány zcela v souladu se smluvními podmínkami. V dané věci byla také smlouva uzavřena v bydlišti žalované, kde ji navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady. Žalovaná tedy nemusela vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce, finanční prostředky byly také ihned poskytnuty žalované v hotovosti a při týdenním režimu splátek vázaný zástupce navštívil žalovanou v jejím bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. Při určování výše úroků bylo počítáno celkem s 52 návštěvami vázaného zástupce. Má proto za to, že sjednaná výše úroku byla v souladu se zásadami soukromého práva a stanovena jasně a srozumitelně. Žalovaná byla také seznámena se smluvními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy a žalovanou podepsány dne 14. 2. 2020, že s těmito byla seznámena.
3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla zaslána spolu s jejím doplněním a výzvou k vyjádření, na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nevyjádřila. K nařízenému jednání na 8. 12. 2022 se bez omluvy nedostavila, ač k jednání byla obeslána a doručení bylo vykázáno 27. 10. 2022. Soud proto jednal bez účasti žalované a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla o této možnosti zaslaným předvoláním informována – poučena.
4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobní návrh zpět co do úroku ve výši 76,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, soud do výše těchto úroků řízení zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná se společností právnická osoba uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si půjčila částku 10 000 Kč, kterou obdržela v hotovosti. Úvěr se zavázala splatit i spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč sestávajícím z úroku ve výši 5 101 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč, s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 036 Kč a částka za flexibilní splácení 1 280 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění, které činilo za sjednanou dobu 1 560 Kč. Celková dlužná částka tak činila 20 477 Kč, kdy splácení bylo dohodnuto formou 52 týdenních splátek po 394 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 88 % jako pevný po celou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 197,92 %. Uvedená část smlouvy o úvěru byla podepsána, pokud však jde o smluvní podmínky, které byly uvedeny na následující straně a nebyly tak součástí smlouvy, nebyly žalovanou ani podepsány.
6. Ze standardních informací ke spotřebitelskému úvěru vyplývá, že byla podepsána žalovanou dne 14. 2. 2020 pouze prvotní část, další část spolu s údaji o výši úvěru jednotlivých poplatků a celkové výši již podepsána není. Rovněž tak pokud jde o náklady spotřebitelského úvěru.
7. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že tuto s žalovanou sepisoval jméno příjmení jako vázaný zástupce právního předchůdce žalobce a z karty vyplývá, že jmenovaná bydlí v nájmu, je svobodná, na mateřské (rodičovské) dovolené, její příjem činí 15 837 Kč a sestává ze 4 zdrojů, které však uvedeny nejsou. Z ověřených dokumentů měly být předloženy 2 výpisy z bankovního účtu, a to za prosinec 2019 a leden 2020. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny v celkové výši 6 000 Kč.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo sděleno, že dlužná částka z uvedeného úvěru činí ke dni 1. 2. 2022 částku 26 757,26 Kč, zároveň byla vyzvána k doplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení a informována o tom, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.
9. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k okamžitému splacení částky 26 757,26 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byla žalovaná informována právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 28 506,30 Kč a byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučena i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.
10. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že dříve pracoval jako obchodní zástupce společnosti právnická osoba, žalovanou blíže neznal, viděli se pouze 2x a to při sjednání zápůjčky a poté, kdy měla tuto splácet. Zápůjčka byla sjednána bez jakýchkoliv pochyb či náznaků, že by nebyla splácena. Žalovaná předložila průkaz totožnosti, doklady o svém příjmu, kdy si neuvědomuje, zda se jednalo o jeden doklad či více dokladů. Tyto zaznamenal do zákaznické karty, zaslal přes předepsanou aplikaci a vyčkal výsledků. Tento výsledek probral se žalovanou, které sdělil možnou výši zápůjčky a která si mohla vybrat formu splácení, tj. výši splátek i délku splácení. Pokud je půjčka poskytnuta v hotovosti, splácí se rovněž v hotovosti. I když je možnost splácení na účet na požádání. Žalovaná byla povinna splácet zápůjčku v hotovosti, proto za ní docházel, ale zastihl ji pouze v jednom případě, kdy mu sdělila, že žádné peníze nemá, k jeho rukám tak žádnou částku neuhradila. Zda provedla úhradu jinak, mu není známo. Výdaje žalované také zaznamenal do zákaznické karty, týkaly se zejména na výdajů za energie a nájem. Pokud je v zákaznické kartě uveden příjem ze 4 zdrojů, byla to mateřská či rodičovská dovolená, alimenty na dítě a zřejmě i nějaká brigáda. Pokud jde o výdaje ve výši 6 000 Kč, tyto žádným způsobem neověřoval. Doklady o příjmu se na místě buď kopírují či fotí a zasílají do systému pro posouzení a schválením zápůjčky.
11. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
12. Podle § 1970 o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
15. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
16. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byla žalovaná jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
17. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.
20. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
21. Po vyhodnocení provedených důkazů soud v otázce úvěruschopnosti žalované uzavřel, že není zřejmé, zda a jak právní předchůdce žalobce provedl kontrolu příjmů žalované, když ze samotné zákaznické karty vyplývá, že měly být předloženy 2 výpisy z bankovního účtu, avšak žalobcem žádné takovéto důkazy nebyly předloženy, ani nebyly k důkazu navrhovány, když dle tvrzení svědka měly být do systému zadány a na místě uzavírání smlouvy ofoceny. Není proto zřejmé, z čeho měl sestávat příjem žalované 15 837 Kč, která byla na mateřské dovolené, a uvedený příjem měl pocházet ze 4 zdrojů, avšak tyto nebyly žádným způsobem uváděny. Také mělo-li se jednat i o alimenty na dítě, tyto nemohou být součástí příjmu žalované. Soud tak má za to, že nebyl řádně posouzen a doložen příjem žalované, čemuž také odpovídá to, že žalovaná na celkovou dlužnou částku uhradila pouze 1 268,08 Kč. Také pokud jde o výdaje žalované uváděné ve výši 6 000 Kč, žalobce o tomto nepředložil žádné důkazy a tyto rovněž nenavrhl, přitom žalovaná má bydlet v nájmu, jehož výše není ani uváděna, není tak zřejmé, zda s tímto bylo počítáno. Nejsou uvedeny ani žádné další náklady, s nimiž je třeba počítat, jako jsou náklady na stravu, dopravu, léky apod. Soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování právního předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované a má tak za to, že nebyly právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěny jak příjmy, tak výdaje žalované, aby došlo k řádnému posouzení její schopnosti úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbyde v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení platit splátky v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy a ověřeny jeho příjmy a rovněž i výdaje, tj. náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o vyhodnocení příjmové i výdajové stránky žalované, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem, tomu odpovídá i to, že žalovaná uhradila pouze částku 1 268,08 Kč, což by se rovnalo přibližně 3 týdenním splátkám. Tyto také nebyly započteny na jistinu, ale pouze na poplatky. Lze také poukázat i na zákon č. 110/2006 Sb., stanovící životní minimum žalované jako částku nezbytnou pro životní potřeby.
22. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost příjmů a výdajů žalované, a tyto si žádným způsobem neověřoval, když takovéto doklady nebyl schopen předložit. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje tak soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských úvěrů“ spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok tolika na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 10 000 Kč a byla uhrazena pouze částka ve výši 1 268,08 Kč, rovnající se pouze necelým 3 týdenním splátkám. Další splátky již hrazeny nebyly, uhrazena tedy byla zcela minimální částka vzhledem k tomu, že mělo být uhrazeno celkem 20 477 Kč. Při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a úhrady 1 268,08 Kč má tak žalobce právo pouze na uhrazení rozdílu, což činí částku 9 208,92 Kč a tato částka byla také přiznána, a to i s úroky z prodlení, které k datu 12. 2. 2021, kdy měl být úvěr uhrazen, činily 8,25 % ročně. Pokud jde o zbývající částku 16 900 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, tato nebyla ani součástí smlouvy, kterou žalovaná podepsala, ale jen ve smluvních podmínkách, které nebyly podepsány. Nemohla by tak být přiznána ani, pokud by byla smlouva platná. Rovněž tak pokud jde o sankční poplatek ve výši 1 900 Kč, který rovněž nebyl součástí smlouvy. Pokud jde o částky, které byly uvedeny jako poplatky za úvěr a činily dle smlouvy 8 917 Kč (není-li počítáno pojištění), jedná se o částku skutečně nepřiměřenou (lichvářskou), která dosahuje téměř výše zápůjčky, kde rozdíl činí pouze 1 083 Kč. Rovněž tak, pokud jde o úrok, který byl uveden ve smlouvě ve výši 88 % ročně a který byl žalobcem následně snížen na 11,75 % ročně, tak mělo se jednat dle smlouvy o úrok, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění. Také odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán týdenní splátkový režim, kdy v rámci každého týdne vázaný zástupce má navštívit žalovanou v jejím bydlišti a vybrat splátky, s čímž byly spojeny vysoké náklady, nelze k tomuto přihlížet, neboť komfortní splácení bylo zahrnuto již v poplatcích ve výš 2 316 Kč. Nebyl by zde ani žádný důvod k přiznání sníženého úroku, jak navrhoval žalobce. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 9 208,92 Kč, o níž se žalovaná obohatila, když obdržela úvěr 10 000 Kč a uhradila pouze částku 1 268,08 Kč, tedy jedná se o výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a uhrazenou, o kterou se žalovaná obohatila. Žalobci byly také přiznány úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, to je od 13. 2. 2021 až do zaplacení. Pokud jde o další úroky z prodlení, vycházející z úrokové sazby 11,75 % ročně od 18. 3. 2022, tyto přiznány nebyly.
23. Náhrada nákladů řízení dle poměru úspěchu žalobce a žalované byl ve prospěch žalované, které však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 26 108,92 Kč a přiznána byla částka 9 208,92 Kč.
24. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí – exekuci.