Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 79/2022-29

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 386 940,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 97 311,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17 343,01 Kč, úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1.6.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 289 628,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 626,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 97 311,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17 343,01 Kč, úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1.6.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 289 628,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 626,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 13.6.2022 doplněné dne 16.8.2022 a 23.8.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 386 940,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným dne 18.4.2017 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, číslo na jejímž základě žalovaný čerpal v květnu 2017 částku 399 383,98 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní na základě bankovních a nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, BINF, Blacklist), ostatních registrů (insolvenčního rejstříku, interní evidence dotazů exekučních orgánů ČR, evidence neplatných dokladů a evidence adrese obecních/městských úřadů) a potvrzení příjmů zaměstnance a výplatní pásky za leden 2017. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr prostřednictvím splátek splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Žalovaný byl opakovaně žalobkyní upomínán k zaplacení dluhu. Protože žalovaný dlužné částky neuhradil v žalobkyní stanovené lhůtě, žalobkyně úvěr ke dni 31.3.2022 zesplatnila. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil částku ve výši 12 443,35 Kč na dlužnou jistinu, částku ve výši 7 050 Kč na dlužné poplatky, částku ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutu, částku ve výši 83 583,69 Kč na dlužné úroky z úvěru ve výši 4,99 % ročně a částku ve výši 5 178,02 Kč na dlužné úroky z prodlení ve výši 11,75%, celkem 109 755,06 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 386 940,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 343,01 Kč představující smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně z jistiny 399 383,98 Kč od 1.9.2018 do 31.3.2022 a smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1.4.2022 do 31.5.2022 a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 399,57 představující úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1.4.2022 do 31.5.2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 4,99 % ročně a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne 18.4.2017 uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, číslo ve znění dodatku číslo ze dne 2.5.2017, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 400 000 Kč na koupi nemovité věci (viz žádost o úvěr, viz návrh na úvěr, viz smlouva o úvěru, viz dodatek číslo). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán u společnosti právnická osoba Průměrný čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 25 554 Kč měsíčně. Srážky ze mzdy žalovanému nebyly prováděny (viz potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 20.3.2017). Za leden 2017 činila čistá mzda žalovaného částku 19 105 Kč (viz výplatní páska). Údaje o příjmech žalovaného byly žalobkyní telefonicky ověřeny (viz záznam ze dne 7.4.2017). Žalovaný hradil na nájemném a poplatcích za služby celkem 1 200 Kč měsíčně, na stavební spoření částku 300 Kč měsíčně, na úrazové pojištění částku 250 Kč měsíčně a na životní pojištění částku 150 Kč měsíčně (viz žádost o úvěr, viz aplikační SCORING). Žalobkyně dále provedla lustraci v databázích MPSS, BINF, Black list, RRS, SOLUS a BRKI/NRKI (viz záznam z vyhodnocení registrů). Dále měl žalovaný vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve věku 0 – 5 let (viz žádost o úvěr). Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni na úvěr v první fázi až do přidělení cílové částky smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně prostřednictvím splátek ve výši 1 663,33 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Dále se zavázal platit vklad na stavební spoření ve výši 1 463 Kč měsíčně vždy do 25. dne daného měsíce, počínaje od měsíce následujícím po prvním čerpání úvěru, nejpozději do srpna 2017. Ve druhé fázi (k datu přidělení cílové částky a splacení úvěru dle výše uvedeného) se žalovaný zavázal splácet úvěr včetně smluvního úroku ve výši 4,99 % ročně splátkami ve výši 3 600 Kč měsíčně, vždy do každého 25. dne daného měsíce (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a podpisová sekce (viz všeobecné obchodní podmínky a viz podpisová sekce). Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo m.j. ujednáno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy či úvěr okamžitě zesplatnit, bude-li žalovaný v prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo v prodlení s úhradou jakékoliv dlužné částky déle než 3 měsíce (článek 9 odst. 3 písm.a) všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný dne 2.5.2017 požádal žalobkyni o výplatu úvěru ve výši 36 300 Kč společnosti právnická osoba a ve výši 361 700 Kč panu jméno příjmení (viz žádosti o výplatu). Žalobkyně obě částky vyplatila v souladu se žádostí žalovaného (viz oznámení o výplatě). Žalovaný celkem čerpal včetně vstupního poplatku částku 399 383,98 Kč (viz přehled obratů). Průběh čerpání a splácení úvěru žalovaným vyplývá z výpisů z účtu (výpis z účtu za rok 2017, potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2017, výpis z účtu za rok 2018, v němž byly žalovanému účtovány poplatky za upomínku, potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2018, výpis z účtu za rok 2019, v němž byly žalovanému účtovány poplatky za upomínku, potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2019, výpis z účtu za rok 2020, v němž byly žalovanému účtovány poplatky za upomínku, potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2020, výpis z účtu za rok 2021, v němž byly žalovanému účtovány poplatky za upomínku, potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 31.3.2022 s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně odstupuje od smlouvy (viz poslední výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1.3.2022, viz doklad o odeslání – kopie odeslané obálky). Žalovaný dlužil na jistině 386 940,63 Kč, kapitalizovaném úroku částku 17 343,01 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši částku 2 399,57 (viz přehled dluhu, viz přehled dlužných úroků z prodlení, viz přehled úroků, viz přehled obratů). Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil částku ve výši 12 443,35 Kč na dlužnou jistinu, částku ve výši 7 050 Kč na dlužné poplatky, částku ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutu, částku ve výši 83 583,69 Kč na dlužné úroky z úvěru ve výši 4,99 % ročně a částku ve výši 5 178,02 Kč na dlužné úroky z prodlení ve výši 11,75%, celkem 109 755,06 Kč (viz přehled obratů).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 399 383,98 Kč na pořízení nemovité věci. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu se smluvním úrokem prostřednictvím sjednaných splátek. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 109 755,06 Kč.

8. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu . Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti (viz tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.

9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení , je správný.“

10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“

11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo 2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

14. Žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z údajů uvedených v předmětných listinách, tj. z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, z výplatní pásky za leden 2017, z potvrzení zaměstnavatele, z telefonického ověření údajů u zaměstnavatele a z bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu na těchto výdajích ničeho nedoložila. Žalovaný zejména uvedl, že výdaje na nájemné a poplatky za služby činí celkem 1 200 Kč měsíčně. Tato výše zjevně není pravdivá, a to o s ohledem na nízkou výši. Žalobkyně rovněž nezkoumala další výdaje žalovaného, zejména případné měsíční náklady na dopravu žalovaného do zaměstnání, náklady na stravu apod. Žalovaný v žádosti o úvěr rovněž uvedl vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve věku 0-5 let. Ani tuto vyživovací povinnost žalovaného žalobkyně nezkoumala. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami úvěru již v roce 2018, kdy byl žalobkyní opakovaně upomínán (viz výpis z účtu za rok 2018). Žalovaný byl upomínán i v následujících letech. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena.

15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo 2018 ze dne 5.3.2020).

16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 399 383,98 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle a povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 109 755,06 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 289 628,92 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru ve výzvě ze dne 1.3.2022, kde mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 31.3.2022. Od 1.4.2022 je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 289 628,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1.6.2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  Soud přiznal žalobkyni i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 399,57 Kč představující žalobkyní požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1.4.2022 do 31.5.2022, neboť se jedná pouze o zbytek dlužného úroku z prodlení (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč za období od 1.4.2022 do 31.5.2022 činí 5 687,43 Kč).

17. Ve zbývající části, tedy co do částky 97 311,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17 343,01 Kč, úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1.6.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 302 657,47 Kč (částky 289 628,92 Kč + kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1.6.2022 do 22.9.2022 – datum rozhodnutí soudu – ve výši 10 628,98 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do částky 124 256,46 Kč (částky 97 311,71 Kč + úroku ve výši 17 343,01 Kč, úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1.6.2022 do 22.9.2022 – datum rozhodnutí soudu – ve výši 6 030,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1.6.2022 do 22.9.2022 datum rozhodnutí soudu ve výši 3 571,20 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 71 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 29 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. ). Rozdíl činí 42 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 15 478 Kč a paušální náhradu nákladů za podání žaloby ve výši 300 Kč dle a dle a , celkem 15 778 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 42 %, tj. 6 626,80 Kč.

19. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

20. Podle ustanovení je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.