Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 106/2022-54
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Olgou Vymazalovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 614 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku ve výši 4 414 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 252,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 614 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 588,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku ve výši 4 414 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 252,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 614 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, částečně zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 588,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 11 614 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 8. 2021 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo jejíž součástí byly také úvěrové podmínky. Žalobkyně poté, co prověřila úvěruschopnost žalovaného, poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. První splátka byla splatná dne 30. 9. 2021, tedy následující měsíc po vyplacení úvěru, které proběhlo dne 31. 8. 2021. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 49,20 %. Žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 800 Kč, která byla započítána na poplatek za online platbu, jistinu a poplatky. Žalovaný následně porušil smluvní podmínky, když přestal poskytnutý úvěr řádně hradit, žalobkyně tedy využila svého práva a úvěr v souladu se smluvními podmínkami ke dni 23. 1. 2022 zesplatnila. Téhož dne vyzvala také žalovaného k úhradě celého úvěru. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 7 663 Kč, úroků v celkové výši 1 568 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 1 923 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 19 C 106/2022-38 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Protože se žalovaný k uvedenému usnesení soudu nevyjádřil, soud předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě.
4. Soud z doložených listin zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru (příjmení žádosti číslo, ID klienta číslo) včetně splátkového kalendáře soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 31. 8. 2021. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal uhradit jistinu úvěru 8 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 49,20 %, dále s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč a s poplatkem za doplňkovou službu expres výplaty ve výši 199 Kč, celkem tedy částku 11 207 Kč ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. První splátka byla splatná do 30. 9. 2021, přičemž splátka zahrnovala úhradu doplňkové služby expres výplaty a poplatek za poskytnutí úvěru, druhá až osmá splátka zahrnovala pevný úrok ve výši 392 Kč. Dále ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a jednorázová smluvní pokuta 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, účtována po zesplatnění. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobkyně může účtovat při zpoždění s úhradou splátky o více jak 5 dní náklady s upomínáním v minimální výši 100 Kč za měsíc vymáhání, a to dle četnosti, způsobu a délky upomínání. Z výpisu čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 5. 10. 2021 platbu ve výši 800 Kč. Z lustrace žalovaného v databázi NKRI (Nebankovní registr klientských informací) soud zjistil, že žalovaný již splácí jiným společnostem částku 10 069 Kč. Z lustrace žalovaného v databázi CRIBIS soud zjistil, že žalovaný k datu lustrace neměl exekuci. Z lustrace žalovaného v databázi příjmení soud zjistil, že k datu lustrace zde žalovaný nebyl veden. Z výzvy ze dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy ze dne 23. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr z důvodu prodlení s úhradou závazků zesplatnila. Společně s tím vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 561 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2022 a kopie podacího archu pošty soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § číslo úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § číslo odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Zjištěny skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě však nebylo prokázáno, že žalobkyně dostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného nad rámce informací poskytnutých žalovaným. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systémech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Dle těchto výsledků pak zjistila, že žalovaný splácí jiným společnostem částku 10 069 Kč a nemá exekuci. Žalobkyně nedisponuje doklady o výši měsíčního příjmu žalovaného (např. výplatní pásky) ani doklady o závazcích žalovaného. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se nedostatečně zabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splácet.
13. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným za neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které byl žalovaný povinen splácet dle splátkového kalendáře. Žalovaný tak neučinil, na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, tedy že na předmětných dluh uhradil žalovaný částku 800 Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 7 200 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
14. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).
15. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 23,99 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. (soud však zavázal žalobkyni k doplatku částky 200 Kč), celkem tedy 1 000 Kč a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 452 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 588,20 Kč.
17. Výrok IV. je odůvodněn dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když soud nevydal v předmětné věci elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tedy doplatit částku ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
V odvolání musí být uvedeno, kterému soudu je určeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Odvolání musí být podáno s potřebným počtem stejnopisů tak, aby každý účastník dostal jeden stejnopis a jeden stejnopis zůstal soudu.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.