Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 442/2022-31
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 313 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 500 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 10 313 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 563 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 063 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 500 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 10 313 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 563 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 063 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 22 813 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 563 Kč od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne datum a které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 063 Kč vrátit dne datum. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Dále uvedla, že zápůjčku poskytla prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, a poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, přičemž zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem (žalovaným) uvedené telefonní číslo. Účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč představují náklady za upomínky v souvislosti s prodlením žalovaného, které byly odeslány ve dnech datum, datum, datum, datum a datum. Na základě smlouvy o zápůjčce byl pak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu za období od datum do datum, avšak v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) žalobkyně požaduje smluvní pokutu toliko ve výši 6 250 Kč (0,5 x 12 500 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.
4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, leč řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že v ní žalobkyně a žalovaný ujednali, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 12 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč nejpozději do datum. V případě řádného splacení činila RPSN 2 972 %. V případě prodlení s plněním závazku byl sjednán závazek žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Listina obsahovala podpis osob jednajících za žalobkyni a údaj o podpisu žalovaného prostřednictvím příjmení kódu.
6. Z listiny označené jako všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s.r.o. soud zjistil bližší úpravu práv a povinností smluvních stran.
7. Ze záznamu o bezhotovostní platbě soud zjistil, že dne datum byla žalobkyní poskytnuta na účet č. bankovní účet částka 12 500 Kč.
8. Z listin označených jako upomínka ze dne datum, upomínka ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum a opakovaná výzva k úhradě ze dne datum soud zjistil, že jimi byl žalovaný žalobkyní upomínán o úhradu dlužné částky.
9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum urgovala žalovaného o úhradu dlužné částky zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána dne datum, což plyne z předložené podacího lístku.
10. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný, přičemž na tento účet byla dne datum připsána platba ve výši 12 500 Kč.
11. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaný dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku jednal s žalobkyní, načež se dohodli, že mu žalobkyně poskytne finanční prostředky ve výši 12 500 Kč, jež žalovaný vrátí žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně dne datum zaslala na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 12 500 Kč. Žalobkyně následně opakovaně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
14. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
15. Podle § 86 ZSÚ ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum za užití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalovanému (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 12 500 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit žalobkyni věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatku ve výši 4 063 Kč. Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku do dne datum řádně a včas neuhradil. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
20. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporná zápůjčka ve výši 12 500 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
21. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona číslo o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud podotýká, že byť se uvedený judikát vztahoval k předchozímu zákonu o spotřebitelském úvěru, jsou jeho závěry plně použitelné rovněž na úpravu obsaženou v aktuálně účinném ZSÚ.
22. V projednávané věci žalobkyně ani konkrétně netvrdila (s jakými výsledky), natožpak prokazovala, že by jakkoliv před poskytnutím zápůjčky posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že by se zajímala o jeho příjmy a výdaje a z nich plynoucí schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně a včas žalobkyni vrátit.
23. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázané, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).
24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že PF jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Uvedené pak plyne rovněž z platného a účinného znění § 87 odst. 1 ZSÚ.
25. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.
26. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
31. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 500 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 12 500 Kč, již žalovaný nevrátil. Žalovaný pak svojí pasivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než tvrdila žalobkyně – ničeho, pročež soud v otázce úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne datum, a to ve lhůtě 3 dnů. K odeslání výzvy došlo dne datum, přičemž byla žalovanému doručena okamžikem, kdy se dostala do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy m bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne datum, pročež s ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
32. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 12 500 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Soud vědom si skutečnosti, že sazba zákonného úroku z prodlení od datum činí 15 % ročně, však vázán žalobním návrhem plně respektoval požadavek žalobkyně a přiznal jí úrok z prodlení toliko v požadované výši 8,25 % ročně. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné než zákonné délce.
34. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 10 313 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 563 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 063 Kč od datum do zaplacení, neboť se jedná o nároky požadované na základě neplatné smlouvy a z uvedených částek a v uvedeném období nebyl žalovaný v prodlení.
35. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.