Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 247/2022-49
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
narozené datum, bytem adresa žalované,
IČO, sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
t.č. ve anonymizováno ve anonymizováno obec, ulice a číslo, PSČ obec
o 570.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 570.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 570.000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 570.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 570.000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhal po žalované zaplacení shora uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že je insolvenčním správcem ustanoveným v rámci insolvenčního řízení proti, v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedeným dlužníkům jméno a jméno příjmení a to na základě usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne datum. Žalované jako fyzické osobě byly dlužníky poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 570.000 Kč. Žalovaná po vzájemné dohodě uznala dluh ve smyslu § 2053 o. z., a to písemně listinou dne datum. Žalovaná se v této listině zavázala dluh splácet v minimálních splátkách po 12.000 Kč měsíčně, což neučinila ani v jednom případě a nezměnila stav a výši dluhu ani po předžalobní upomínce.
Žalovaná, která je t.č. ve výkonu trestu se k žalobě písemně vyjádřila, nezpochybnila obsah uznání dluhu, ani obsah žaloby, důvodem, proč se bránila vydanému platebnímu rozkazu byly pouze její osobní a majetkové poměry. Žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava a částku 570.000Kč, kterou svým rodičům – dlužníkům dluží, není schopna zaplatit. Žalovaná z důvodu zdravotního onemocnění (diabetes melitus I. stupně) není pracovně zařazena, není schopna pracovat, neboť jí byla přiznána invalidita prvního stupně se 45% sníženou pracovní schopností. Je občankou Slovenské republiky, proto nemá nárok na vyplácení invalidního důchodu. Žalovaná nepopřela výši dluhu a uvedla, že chce tento dluh splácet podle svých reálných možností po propuštění, v pravidelných měsíčních splátkách a to z důvodu její celkové„ prodluženosti a insolventnosti“.
Žalobce se vyjádřil ke stanovisku žalované v podání ze dne datum a navrhl, aby byl vydán rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., když žalovaná dluh písemně uznala a navíc také jeho výši nezpochybnila ani ve svých vyjádření. Žalobce si byl vědom postavení žalované, kdy pohledávka je pravděpodobně nedobytná a poukázal na žádost insolvenčnímu soudu o udělení souhlasu s vynětím předmětné pohledávky ze soupisu majetkové podstaty a to právě z důvodu nedobytnosti. Insolvenční soud však s vynětím pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dle § 227 ins. zákona nesouhlasil a sdělil mu pokyn, kterým je vázán, a proto žalobu podal.
K návrhu žalobce na vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 o.s.ř. soud zastává stanovisko, že takto soud musí postupovat pouze v případě, žalovaná v průběhu řízení do svého procesního jednání učiněném v písemném podání určeném soudu, do protokolu o jednání či záznamu jednoznačně tento úmysl formuluje. Žalovaná se jednání nezúčastnila a v podání ze dne datum pouze sdělila, že nechce„ jakýmkoliv způsobem popírat dluh“ a to podle názoru soudu k uznání nikoliv popření dluhu nestačí. Z tohoto důvodu návrhu žalobce nebylo vyhověno.
Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy, ze které vyplývá, že uznání dluhu zakládá právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, trval. Žalovaná bez pochyby uznala svůj dluh co do důvodu i výše v listině ze dne datum a zavázala se v té době tento dluh splácet v měsíčních splátkách po 12.000 Kč měsíčně. Této povinnosti nedostála a neuhradila z tohoto dluhu ani část. V průběhu řízení přitom žalovaná nevznesla žádnou námitku, kterou by vyvracela existenci tohoto dluhu. Žalovaná tím, že neuhradila po sepisu uznání závazku dne datum ani jednu splátku, dostala se se splněním tohoto dluhu do prodlení od následujícího dne, tj. od datum a proto soud zavázal žalovanou kromě dlužné jistiny též k úhradě příslušenství, které je výrazem aplikace § 1968 alinea prvá o. z., dle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a dále § 1970 téhož zákona, dle kterého jde-li o prodlení splněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým je nař. vl. číslo Sb. (odst. I. výroku).
Soud rozhodl o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné lhůty v tomto konkrétním případě nebyly shledány podmínky. Soud dospěl k tomuto názoru proto, že z obsahu spisu i z projevů žalobce je zřejmé, že byl vázán pokynem insolvenčního soudu, byť jak insolvenční soud, tak i žalobce, jsou si dobře vědomi nedobytnosti této pohledávky, neboť žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody, z důvodů zdravotních handicapů není schopna ve vězení pracovat a to ani zčásti, nemá žádný majetek, a jak je soudu z úřední činnosti známo, má vícero dluhů, které nesplácí. S ohledem na její nynější osobní poměry spojené se zdravotním postižením není pravděpodobné, že žalovaná tyto dluhy splatí i v budoucnu. Proto stanovení jiné, než zákonné lhůty k plnění pro žalovanou de facto nemá žádný význam, nedává ji žádnou významnou šanci tento dluh vzhledem k tomu, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, zaplatit. Na druhou stranu žalobcům – osobám, které jsou rovněž zadluženi, jsou v systému oddlužení, se skýtá možnost mít alespoň do vzdálené budoucnosti k dispozici exekuční titul. Je pouze otázkou, zda žalobci, jako rodiče žalované, tento titul vůbec kdy uplatní. Ze všech těchto důvodů soud jinou, než zákonnou lhůtu k plnění nestanovil.
Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl zcela procesně úspěšný, ale náhrady nákladů tohoto řízení se výslovně do protokolu vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. II. výroku).
Pokud se týká poplatkové povinnosti, žalobce je jako insolvenční správce osvobozen od poplatkové povinnosti za návrh – žalobu, § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v tomto případě, kdy navrhovatel (žalobce) je v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, přechází poplatková povinnost na žalovanou a to jenom pro případ, není-li též od poplatku osvobozena. V tomto konkrétním případě, jak shora bylo uvedeno, žalovaná rovněž splňuje zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř., a proto soud po zjištění této skutečnosti, ani žalovanou povinností k úhradě soudního poplatku nezavázal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).