Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 2/2022-44

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 900,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 417,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 25. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná žalobkyni uhradila částku 16 483,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 689,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do 24. 8. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 16 483,02 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 417,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 25. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná žalobkyni uhradila částku 16 483,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 689,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do 24. 8. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 16 483,02 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 28 900,72 Kč (jistina 26 361,88 Kč, pojistné 858 Kč, poplatky 700 Kč, smluvní pokuta 980,84 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3 689,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo který žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, dále jen„ banka“. Na základě této smlouvy byl dohodnut úvěrový rámec do výše 45 000 Kč. Na základě smlouvy banka poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 46 342,70 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím karty, kdy ke dni 9. 12. 2019 došlo k poslednímu čerpání. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr řádně splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5% z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč. Současně se žalovaná zavázala bance platit úroky ve výši 23,76% ročně. Žalovaná se rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení, náhrady nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a placení úroků z prodlení. Žalovaná porušila své povinnosti, když se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami nebo 1 splátky po dobu delší než tři měsíce, proto došlo k zesplatnění dlužné částky a odstoupení od smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 23. 4. 2021. Žalovaná uhradila za celou dobu splácení pouze 33 304 Kč a ani na výzvu dlužnou částku nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 28 900,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 689,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná.

3. Soud následně nařídil jednání, na které se ani jeden z účastníků nedostavil, když žalobkyně se omluvila a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Na jednání byly provedeny předložené důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ve spojení s žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že banka a žalovaná spolu uzavřely smlouvu dne datum, na základě které byl žalované mimo jiné poskytnut úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč, když se žalovaná zavázala měsíčně splácet částku ve výši 5% z dlužné částky, minimálně však 500 Kč. Žalovaná uvedla, že čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, celkové náklady domácnosti 8 000 Kč, když finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů,..) činí 8 000 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, žije u rodičů a bankovní účet má 7-9 let. Žalovaná byla seznámena s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a současně ji byl zaslán dopis ze dne 16. 8. 2019 se základními informacemi o úvěru a jeho splácení. Součástí smlouvy byl Sazebník pro úvěry, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb. Současně byl předložen„ export“, který potvrzoval, že se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami, které ji byly zaslány i předsmluvním formulářem.

5. Z přehledu čerpání soud zjistil, že žalovaná načerpala úvěr za období srpen až září 2019 ve výši 44 721,70 Kč a uhradila částka 33 304 Kč.

6. Dále žalobkyně předložila odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 23. 4. 2021, ke které nebyl přiložen doklad, kdy a zda byla odeslána a dále byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 9. 8. 2021, která byla žalované odeslána téhož dne a ve které byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 24. 8. 2021.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky číslo ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek (číslo) a z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, které bylo žalované odesláno dne 21. 6. 2021. Tím došlo k postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.

8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec do 45 000 Kč, když žalovaná vyčerpala částku 44 721,70 Kč.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle „ ZoSÚ“, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že banka a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 44 721,70 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.

11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022 vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na platnou judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze vyplněnou žádost. Nebylo prokázáno, že by žalovaná jakkoliv údaje zde v žádosti uvedené, prokazovala, že by se na ně banka dotazovala. Banka nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku žalované, když sice je uvedeno, že žalovaná má účet 7-9 let, avšak soudu nebyl doložen ani případný výpis, ze kterého by mohly být patrné pravidelné platby. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.

14. Žalobkyně ani její předchůdkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť se posouzením úvěruschopnosti vůbec nezabývala, a proto soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany banky poskytnuta částka 44 721,70 Kč a žalovaná z této částky uhradila 33 304 Kč, tedy žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 12 417,70. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky, a to podle o. z. ve spojení s , a to od 25. 8. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 9. 8. 2021, který byl téhož dne odeslán a byla ji stanovena lhůta k zaplacení do 24. 8. 2021.

16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

17. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.