Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 51/2022-53

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 673 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 22. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná žalobkyni zaplatila částku 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení této částky ve výši 8,5% ročně od 22. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 744,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 22. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná žalobkyni zaplatila částku 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení této částky ve výši 8,5% ročně od 22. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 744,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 673 Kč z titulu uzavřené úvěrové smlouvy ze dne datum, na základě které byla žalobkyni poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit do 30 dnů, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatek za anonymizováno splátku ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za sms servis ve výši 49 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila, domáhá se žalobkyně dále účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokud ve výši 60 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech (NRKI, BRKI, SOLUS, ISIR, CEE), řeší credit scoring a příjmovou a výdajovou stránku klienta.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaná, ač byl řádně předvolána, k jednání se nedostavila ani nepožádala včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v  tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 2 067 Kč do 24. 4. 2021. Současně se smlouvou byl předložen formulář pro standardní informace, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy. Druh úvěru byl bezúčelový. Informace o výdajích žalované zde nejsou uvedeny.

4. Žalovaná nebyla vedena v SOLUS, v ISIR ani v CRIBIS, v žádosti klienta je uvedeno, že je nutno ho prověřit/ v prodlení. Uvedla, že má příjem 15 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních osob v domácnosti 20 000 Kč a výdaje domácnosti uvedla 4 500 Kč. Současně z úvěrové zprávy soud zjistil, má 1 existující úvěr, kdy měsíční splátka činí 2 458 Kč, celkem má uhradit 236 824 Kč. Současně soud zjistil, že žalovaná v minulosti měla úvěry, které již splatila, ale u byla u nich v prodlení se splatností. Z potvrzení o provedené platbě dále soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované dne 25. 3. 2021 částku 2 000 Kč. Z výpisu čerpání a splátek soud zjistil, že ze strany žalované nedošlo k žádné platbě. Při poskytnutí úvěru žalovaná předložila občanský průkaz. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2021 k zaplacení předmětné částky, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy, když výzva byla odeslána prostřednictvím České pošty dne 22. 9. 2021.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 000Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze smlouvu o úvěru, výpisy ze SOLUS, ISIR, CRIBIS, když dále uvedla, že vycházela z kreditního skóre klienta, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka klienta. Skutečnost, že by se však žalobkyně zabývala konkrétně příjmovou a výdajovou stránkou žalované, nebyla nijak doložena. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 ZoSÚ je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, což v daném případě nebylo nijak zkoumáno.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta platba ve výši 2 000 Kč a žalovaná nic nevrátila, jak bylo prokázáno výpisem čerpání a potvrzením o provedené platbě. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 2 000 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatku za anonymizováno splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatku za expres půjčku ve výši ve výši 199 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 60Kč, pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše, a v této části byla žaloba zamítnuta.

1. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 000 Kč podle o. z. ve spojení s Úroky byly přiznány od 22. 10. 2021, když sama žalobkyně určila lhůtu k zaplacení do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do 21. 10. 2021 a výzva byla žalované řádně odeslána dne 22. 9. 2021.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , , dále jen Žalobkyně byla ve věci úspěšná, co do 75% (výrok I.) a neúspěšná, co do 25%, a proto ji soud přiznal 50% celkových nákladů. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle , advokátního tarifu, v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč a dále 21% DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč a žalobkyni náleží 50% z této částky, tj. 744,50 Kč

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (srov. ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.