Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 5/2022-37

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Davidovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 15 350,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku na zaplacení částky 5 350,32 Kč a úroku z prodlení jdoucího z této částky od datum do datum se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 742,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno jméno, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do požadavku na zaplacení částky 5 350,32 Kč a úroku z prodlení jdoucího z této částky od [datum] do [datum] se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 742,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobce se domáhal zaplacení v předmětu uvedené sumy peněz s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela se žalovaným prostředky na dálku (prostřednictvím webových stránek na webová adresa) smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnou žalovanému 10 000 Kč (což učinila dne datum převodem na účet žalovaného) a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu s poplatkem za poskytnutý úvěr ve výši 5 350,32 Kč nejpozději do datum. Žalovaný dlužnou částku ani po upomínce nezaplatil.

2. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum.

3. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že byl lustrován v dostupných databázích (ISIR, příjmení, BRKI, CRKI) a na základě údajů v nich poskytovatel neměl pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pro případ, že by soud dospěl k závětu o neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyně navrhla, nechť soud přizná žalobci právo na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání se, stejně jako žalobce, nedostavil.

5. Soud ze sdělení banky ze dne datum a datum (č.l. 21 a 27 – 30) zjistil, že dne datum byla na účet žalovaného číslo bankovní účet vedený u právnická osoba připsána v důsledku transakce prostřednictvím platební brány ThePay suma 10 000 Kč pod variabilním symbolem číslo (tj. rodné číslo zůstavitele). Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že tuto sumu zaslala na účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně. S ohledem na výše uvedené údaje (rodné číslo, číslo účtu, označení majitele účtu) ve spojení

s obsahem písemné podoby smlouvy předložené žalobkyní má soud za prokázané, že účastníkem úvěrové smlouvy byl právě žalovaný.

6. Ze smlouvy soud nezjistil, jaké konkrétní údaje právní předchůdkyně žalobkyně týkající se úvěruschopnosti žalovaného po žalovaném požadovala (viz bod 8.1 smlouvy), ani jaké údaje v tomto směru o sobě žalovaný uvedl. Tvrzení o tom neobsahuje ani žaloba, v níž je uvedeno pouze, v jakých veřejně dostupných evidencích poskytovatel úvěru žalovaného prověřoval, nikoli však, jaké údaje z nich zjistil. Žalobce se k jednání nedostavil a soud mu proto nemohl poskytnout poučení o povinnosti tvrzení a důkazní a umožnit mu procesní povinnost splnit.

7. Soudu je současně z úřední činnosti známo, že proti žalovanému bylo vedeno několik dalších řízení, v nichž se jednalo o poskytnutí úvěru (např. pod sp.zn. spisová značka – úvěr ze dne datum od anonymizováno, pod sp.zn. spisová značka – úvěr ze dne datum od anonymizována dvě slova, pod. sp.zn. spisová značka – úvěr z datum rozhodnutí od právnická osoba, od téhož poskytovatele pak i úvěr ze dne datum rozhodnutí řešený pod sp.zn. spisová značka, pod sp.zn. spisová značka – úvěr ze dne datum od příjmení jméno a dále pak od dalších poskytovatelů v období od datum do datum v dalších 4 řízeních).

8. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl úvěruschopný, právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala dostatečně a údaje, které dle svých tvrzení mohla získala, nevyhodnotila řádně. V souzené věci právní předchůdkyně žalobkyně evidentně nejednala s odbornou péčí.

9. Přitom k povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

11. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. ).

12. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Protože smlouva o úvěru je z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prokazatelně jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud dluží (žalovaný se k jednání nedostavil a případně zaplacení jistiny nebo její části neprokázal).

14. Podle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. S ohledem na zjištěný skutkový stav a právní posouzení soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla (jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum), částku 10 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

16. Právo na zaplacení úroku z prodlení plyne z § 1970 o.z., podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne datum. Soud vyšel z úvahy, že žalovanému byla dne

datum odeslána doporučenou poštou upomínka k zaplacení dlužné částky. Podle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Soud tedy považuje zásilku za doručenou dnem datum a ode dne následujícího je tedy žalovaný v prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 742,96 Kč, přičemž tato částka představuje 30,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 350,32 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).