Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 182/2022-71
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
s adresou pro doručování: adresa žalované
o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 000 Kč od 28.12.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 682, 70 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 836,88 Kč, úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 000 kč od 28.12.2019 do zaplacení a úroky ve výši 18,96% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 18.11.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 24 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 836,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 682,70 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne 6.3.2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.4.2019. Žalovaná splátky řádně nesplácela a za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 3 000 Kč, které byly započteny na úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 300 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 700 Kč Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena dne 3.4.2018. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 700 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 300 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny, jenž žalobce částečně kapitalizoval ke dni 29.11.2019 a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30.11.2019, přičemž pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29.11.2019. Přes výzvu k zaplacení žalovaná dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou dne 6.3.2018 uzavřela smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč (1800 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy 27 000 Kč. V případě smlouvy na 60 týdnů pak výše úroku byla sjednána ve výši 32,15% ročně.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná ke dni uzavření úvěrové smlouvy měla bydlet v nájemním bytě s partnerem bez dětí. Jako příjem uvedla invalidní důchod ve výši 9 500 Kč. U výdajů uvedla, že nájemné platí partner, její osobní výdaje činí 3 000 Kč a 3 150 Kč další výdaje, celkem tedy 6 150 Kč, takže použitelný příjem činí 3 350 Kč.
6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 8.3.2018 částku 1000 Kč a dne 3.4.2018 částku 2 000 Kč.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované dne 29.11.2019 oznámil postoupení pohledávky za žalovanou z neuhrazeného úvěru na žalobkyni a současně žalovanou vyzval, aby do 10 dnů od obdržení dopisu uhradila částku 25 500 Kč.
8. Z podacího lístku soud zjistil, že žalované byla dne 13.12.2019 zasílána zásilka prostřednictvím České pošty, s.p.
9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 28 433,58 Kč z úvěrové smlouvy číslo. Výzva byla podána na poštu dne 10.5.2020.
10. Z ústřižků ze složenky soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod třetího stupně v říjnu 2017 ve výši 9 269 Kč, v prosinci 2017 ve výši 9 289 Kč, v lednu 2018 ve výši 9 765 Kč, v únoru 2018 ve výši 9 493 Kč.
11. Z nájemní smlouvy vyplývá, mezi anonymizována dvě slova v obec a zaměstnancem jméno příjmení byla uzavřena dne 30.8.2017 nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem bytu číslo v příjmení číslo, obec jako bytu služebního a to na dobu určitou do 31.8.2018
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník mezi sebou uzavřeli dne 29.11.2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce, smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek a úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při realizaci dohodnutého postoupení pohledávek.
14. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy číslo.
15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
16. Žalovaná uzavřela dne 6.3.2018 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč (1800 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabýval její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalované a zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaná uhradila pouze 3 000 Kč z poskytnuté částky 15 000 Kč. Dne 29.11.2019 uzavřel právní předchůdce společnost právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval dne 29.11.2019 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek, která byla předána k poštovní přepravě dne 13.12.2019.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak nedostatečně a získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měla být žalovaná měla pobírat invalidní důchod ve výši 9 500 Kč a měla výdaje v celkové částce 6 150Kč (osobní výdaje 3 000 Kč, ostatní výdaje 3150 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 3 350 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru ve výši 1800 Kč měsíčně. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky ve výši 1 800 Kč by činila více jak 50% z tohoto zůstatku a žalované by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovanou, přičemž kromě příjmu si žádné další skutečnosti nezjišťoval (výpisy z bankovních i nebankovních registrů). Pokud šlo o nájemní smlouvu bytu, která byla předložena, z ničeho nevyplývá, jaký vztah mají mezi sebou nájemník a žalovaná ani jaká je výše nájmu. Poskytoval úvěru tak zcela rezignoval na ověřování výdajů žalované a jelikož se žalobkyně z jednání omluvila soud ji nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. k předložení dalších důkazů prokazujících, že se právní předchůdkyně dostatečně zabývala úvěruschopností žalované. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalované byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovanou uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu.
26. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a uhradila částku 3 000 Kč, zbývá ji tedy uhradit částka 12 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 16.12.2019 (zásilka odeslána 13.12.2019). Dne 27.12.2019 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 28.12.2019 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti.
27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná sice byla z větší části úspěšná, avšak žádné prokazatelné náklady řízení ji nevznikly.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 000 Kč od 28.12.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 682, 70 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 836,88 Kč, úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 000 kč od 28.12.2019 do zaplacení a úroky ve výši 18,96% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 18.11.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 24 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 836,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 682,70 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 6.3.2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.4.2019. Žalovaná splátky řádně nesplácela a za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 3 000 Kč, které byly započteny na úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 300 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 700 Kč Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena dne 3.4.2018. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 700 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 300 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny, jenž žalobce částečně kapitalizoval ke dni 29.11.2019 a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30.11.2019, přičemž pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29.11.2019. Přes výzvu k zaplacení žalovaná dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou dne 6.3.2018 uzavřela smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč (1800 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy 27 000 Kč. V případě smlouvy na 60 týdnů pak výše úroku byla sjednána ve výši 32,15% ročně. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná ke dni uzavření úvěrové smlouvy měla bydlet v nájemním bytě s partnerem bez dětí. Jako příjem uvedla invalidní důchod ve výši 9 500 Kč. U výdajů uvedla, že nájemné platí partner, její osobní výdaje činí 3 000 Kč a 3 150 Kč další výdaje, celkem tedy 6 150 Kč, takže použitelný příjem činí 3 350 Kč. 6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 8.3.2018 částku 1000 Kč a dne 3.4.2018 částku 2 000 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované dne 29.11.2019 oznámil postoupení pohledávky za žalovanou z neuhrazeného úvěru na žalobkyni a současně žalovanou vyzval, aby do 10 dnů od obdržení dopisu uhradila částku 25 500 Kč. 8. Z podacího lístku soud zjistil, že žalované byla dne 13.12.2019 zasílána zásilka prostřednictvím České pošty, s.p. 9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 28 433,58 Kč z úvěrové smlouvy [číslo]. Výzva byla podána na poštu dne 10.5.2020. 10. Z ústřižků ze složenky soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod třetího stupně v říjnu 2017 ve výši 9 269 Kč, v prosinci 2017 ve výši 9 289 Kč, v lednu 2018 ve výši 9 765 Kč, v únoru 2018 ve výši 9 493 Kč. 11. Z nájemní smlouvy vyplývá, mezi [anonymizována dvě slova] v [obec] a zaměstnancem [jméno] [příjmení] byla uzavřena dne 30.8.2017 nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem bytu [číslo] v [příjmení] [číslo], [obec] jako bytu služebního a to na dobu určitou do 31.8.2018 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník mezi sebou uzavřeli dne 29.11.2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce, smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek a úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při realizaci dohodnutého postoupení pohledávek. 14. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy [číslo]. 15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 16. Žalovaná uzavřela dne 6.3.2018 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč (1800 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabýval její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalované a zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaná uhradila pouze 3 000 Kč z poskytnuté částky 15 000 Kč. Dne 29.11.2019 uzavřel právní předchůdce společnost [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval dne 29.11.2019 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek, která byla předána k poštovní přepravě dne 13.12.2019. 17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak nedostatečně a získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měla být žalovaná měla pobírat invalidní důchod ve výši 9 500 Kč a měla výdaje v celkové částce 6 150Kč (osobní výdaje 3 000 Kč, ostatní výdaje 3150 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 3 350 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru ve výši 1800 Kč měsíčně. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky ve výši 1 800 Kč by činila více jak 50% z tohoto zůstatku a žalované by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovanou, přičemž kromě příjmu si žádné další skutečnosti nezjišťoval (výpisy z bankovních i nebankovních registrů). Pokud šlo o nájemní smlouvu bytu, která byla předložena, z ničeho nevyplývá, jaký vztah mají mezi sebou nájemník a žalovaná ani jaká je výše nájmu. Poskytoval úvěru tak zcela rezignoval na ověřování výdajů žalované a jelikož se žalobkyně z jednání omluvila soud ji nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. k předložení dalších důkazů prokazujících, že se právní předchůdkyně dostatečně zabývala úvěruschopností žalované. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalované byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovanou uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. 26. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a uhradila částku 3 000 Kč, zbývá ji tedy uhradit částka 12 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 16.12.2019 (zásilka odeslána 13.12.2019). Dne 27.12.2019 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 28.12.2019 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti. 27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná sice byla z větší části úspěšná, avšak žádné prokazatelné náklady řízení ji nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.