Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
76 C 1/2023-20
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím a smluvních pokuty ve výši 4 972 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky smluvních pokut ve výši 4 972 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 496 Kč, úroku ve výši 39 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do datum se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky smluvních pokut ve výši 4 972 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 496 Kč, úroku ve výši 39 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 7 468 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem.
2. Žalobu odůvodnila tím, že na základě žádosti žalované ze dne datum poskytla žalované dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč, jenž byl splatný dne datum. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 496 K. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně si od žalované vyžádala potvrzení o jejích příjmech, z nichž zjistila, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 19 110 Kč. Informace o výdajích žalované žalobkyně získala z prohlášení žalované a ze statistického modelu. Žalobkyně tak zjistila výdaje žalované ve výši 6 116 Kč na bydlení a energie a ve výši 5 764 Kč na osobní výdaje. Žalobkyně rovněž provedla lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru úvěrů REPI, přičemž jako pravidelná měsíční splátka byla u žalované zjištěna částka ve výši 1 392 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátila, a to ani přes řadu urgencí a upomínek. Žalobkyně požaduje po žalované dále smluvní pokuty v souhrnné výši 4 972 Kč (upomínky, sms, emaily).
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní.
4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když účastníci, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavili a nepožádali o jeho odročení.
5. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaná s žalobkyní jednala o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť jí poskytla své osobní a identifikační údaje, jakož i fotokopii svého občanského průkazu a výplatní pásky za měsíce březen až květen 2022. Žalobkyně pak vystavila předsmluvní informace a listin u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsali dne datum, resp. datum. Obsahem této listin y pak byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 39 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 496 Kč. Pro případ prodlení byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení, a dále jednorázové smluvní pokuty ve výši 450 Kč a 650 Kč za upomínky a 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně z výplatních pásek zjistila příjem žalované ve výši 19 110 Kč a dále zjistila výdaje ve výši 6 116 Kč na bydlení, 0 Kč na energie, osobní výdaje ve výši 5 764 Kč a na jiné půjčky 1 392 Kč. Žalovaná neměla žádné záznamy v centrální evidenci exekucí. Žalovaná zaslala na účet žalobkyně částku 1 Kč dne datum a žalobkyně dne datum zaslala na účet č. bankovní účet (účet uvedený v úvěrové smlouvě) částku 2 000 Kč. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to upomínkou ze dne datum, jež byla žalované odeslána téhož dne a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do datum. Žalobkyně neprokázala odeslání upomínek ze dnů datum a datum.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
9. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla za pomoci prostředků komunikace na dálku dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost pak byla žalovanou porušena, když dlužnou částku v den splatnosti neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
11. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 2 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
12. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
13. V projednávané věci pak žalobkyně předložila soudu doklad o posuzování úvěruschopnosti a výpisy z centrální evidence exekucí. Soud konstatuje, že z předložených důkazů vyplynulo, že se žalobkyně schopností žalované splácet poskytnutý úvěr zabývala, když si od žalované vyžádala údaje, fotokopii občanského průkazu a výplatní pásky, přičemž současně nahlédla do veřejného registru. Z předložených listin však plyne, že se úvěruschopností žalované žalobkyně nezabývala řádně, když si ověření vyžádala toliko ohledně příjmů žalované, ale na ověření výdajů již zcela rezignovala. Přitom již ze skutečnosti, že žalovaná měla doložený čistý měsíční příjem více než 19 000 Kč, přesto byla ochotná si půjčit relativně nízkou částku (2 000 Kč) za krajně nevýhodných podmínek (RPSN 1916 %), podle soudu vyplynuly důvody pro detailnější zkoumání zejména výdajové stránky žalované. Žalobkyně si nevyžádala ani výpisy z bankovního účtu žalované, ani nechtěla žádným způsobem tvrzené výdaje žalované doložit, při hodnocení výdajů za energie vycházela z nulového nákladu. Z předložených listin tedy vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalované úvěr splatit řádně a dostatečně. Že by snad žalobkyně získala nějaké další informace o žalované však v řízení tvrzeno nebylo a ani z žádného z provedených důkazů to nevyplynulo. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010 ).
14. Soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Uvedené pak plyne rovněž z platného a účinného znění § 87 odst. 1 ZSÚ.
15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 2 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 2 000 Kč, již žalovaná zcela nevrátila. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení výzvou ze dne datum, a to do datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím se pak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
21. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do požadavku na zaplacení smluvních pokut ve výši 4 972 Kč, smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 496 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do datum jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedené částky není žalovaná povinna žalobkyni zaplatit (jde o nároky z neplatné smlouvy) a v tomto období nebyla žalovaná v prodlení.
22. Soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř.
23. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když žalovaná byla z procesního hlediska v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu jí nevznikly v souvislosti s řízením jakékoliv náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.