Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 4/2022-47

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 19. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 736 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 893 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 19. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 736 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 893 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 736 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 32,92 Kč (od 19. 7. 2021 do 26. 8. 2021) a zákonný úrok z prodlení z částky 3 736 od 27. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, když identita žadatele byla ověřena odesláním 1 Kč na účet žalobkyně z účtu žalovaného. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal jí tuto částku společně s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 99 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za anonymizováno platbu ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč vrátit do 12. 2. 2021. S ohledem na to, že žalovaný předmětné částky nezaplatil, žalobkyně ho vyzvala k plněn, a to výzvou ze dne 19. 2. 2021 a ze dne 28. 5. 2021, za které požaduje náhradu 2* 100 Kč a současně požaduje zaplatit 90 Kč jakožto smluvní pokutu. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, CEE a ISIR.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v  tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci podepsali dne datum smlouvu úvěru ID žádosti číslo, ID klienta číslo, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a žalovaný měl žalobkyni vrátit celkem 3 099 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že poplatek za sms servis činí 49 Kč měsíčně, za anonymizováno platbu 99 Kč měsíčně, s tím, že splatnost úvěru nastává dne 12. 2. 2021. V rámci smlouvy byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který nebyl podepsán. Z žádosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjmy 30 000 Kč, příjmy ostatních členů činí 35 000 Kč, výdaje domácnosti činí 5 000 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný není v ISIR, SOLUS, není veden v evidenci exekucí. Z úvěrové zprávy dále soud zjistil, že jsou na něj vedeny dvě kreditní karty, s úvěrovým rámcem pokaždé 45 000 Kč. Žalovaný před uzavřením smlouvy předložil svůj občanský průkaz a součástí smlouvy byl rovněž sazebník poplatků. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že nejprve odešla z účtu žalovaného na účet žalobkyně částka 1 Kč dne datum v 7:33 hodin a následně dne datum v 10: 51 Kč částka 3 000 Kč na účet žalovaného z účtu žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, když výzva byla odeslána dne 21. 6. 2021.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze smlouvu o úvěru, výpisy z BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR a CEE. Skutečnost, že by se však žalobkyně zabývala skutečnou konkrétní příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného, nebyla nijak doložena, když příjmová stránka byla pouhým konstatováním bez náležitého prokázání. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut finanční úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný z této částky ničeho nevrátil, jak bylo prokázáno výpisem čerpání. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží celou poskytnutou částku 3 000 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 3 000 Kč podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 19. 7. 2021, když toto datum soud posoudil jako oprávněné, když žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 11. 1. 2019, která mu byla odeslána dne 18. 6. 2021.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , , dále jen Žalobkyně byla úspěšná v 80% svého uplatněného nároku (výrok I.) a neúspěšná, co do 20% uplatněného nároku (viz výrok II.), a proto žalobkyni byla přiznána náhrada v rozsahu 60% celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, náhradou nákladů za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, tj. 600 Kč (srov. , paušální náhradou ve výši 100 Kč, za každý jeden úkon, tj. 300 Kč a 21% náhradou DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, tedy celkové náklady činí 1 489 Kč a žalobkyni bylo přiznáno 60% z této částky, tj. 893 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (srov. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.