Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 289/2021-82
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 884 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 4 887 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 807 Kč od 24. 4. 2020 do 19. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 887 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 077,92 Kč a úrok ve výši 70,55 % p.a z částky 3 134,42 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 12 636,00 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 4 887 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 807 Kč od 24. 4. 2020 do 19. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 887 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 077,92 Kč a úrok ve výši 70,55 % p.a z částky 3 134,42 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 12 636,00 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 5 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 24.04.2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 077,92 Kč a úrok ve výši 70,55 % p.a z částky 3 134,42 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 12 636,00 Kč, a to z titulu Smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne datum a na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 9 měsíčních splátkách po 1 170 Kč současně s dohodnutým úrokem. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 7 020 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.
3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a to oznámení ze dne 22. 4. 2020, výzvu k zaplacení a upozornění na možné zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 3. 2020 a ze dne 17. 1. 2020, výpis z běžného účtu od 1. 6. 2019 - 30. 6. 2019), návrh na uzavření smlouvy ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vztahující se ke smlouvě číslo, oznámení o schválení úvěru + splátkový kalendář, doklad o vyplacení úvěru, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis z registru solus, podací arch ze dne 16. 11. 2021, předžalobní výzvu ze dne 16. 11. 2021, vyjádření znalce k problematice určení pohledávek ze dne datum, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, informace pro klienta, zprávu z právnická osoba, důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny, kartu klienta, detail insolvenčního řízení, občanský průkaze žalovaného. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný s žalobkyní prostředky na dálky podepsali Smlouvu o úvěru ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, jak bylo zjištěno z dokladu o vyplacení. O schválení úvěru byl žalovaný informován dopisem, když součástí smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.
4. V rámci zjišťování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl posouzen jako klient v druhé nejvyšší skupině rizika nesplácení. Z výpisu z účtu žalovaného bylo sice zjištěno, že jeho příjmy za měsíc červen činí přes 200 tis. stejně jako výdaje, když jeho příjem ze zaměstnání činí cca 30 tisíc Kč, avšak také bylo zjištěno, že zbylý příjem a výdaje představují půjčky a sázky, když za jediný měsíc byl žalovaný schopen prosázet cca 200 tis. Kč a výpadky v příjmech, které nepokryl výhrami doplňoval půjčkami od anonymizována dvě slova, webová adresa, anonymizována dvě slova, anonymizováno, anonymizováno, anonymizována dvě slova, anonymizováno od pana příjmení, anonymizována dvě slova, příjmení jméno, anonymizována dvě slova. Současně bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil 7 020 Kč, neprochází insolvenčním rejstříkem a v solusu nenalezen. Nebyly zjištěny základní životní výdaje představující bydlení, stravu, atd., když výpis obsahoval převážně jen sázky a půjčky.
5. Žaloba je zčásti důvodná. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru číslo dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
1. Předpokladem poskytnutí úvěru je dostatečné zkoumání, zda je spotřebitel schopen onen úvěr splatit. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze prázdný výpis ze solus, negativní výsledek lustrace v insolvenčním rejstříku a výpis z účtu žalovaného za měsíc červen 2019. Především z výpisu z účtu bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný má sice stály příjem kolem 30 000 Kč, avšak má vysoké výdaje a příjmy ze sázek anonymizováno a z nabraných půjček a úvěrů od jiných společností. Je sice pravdou, že žalovaný někdy byl v rámci sázky úspěšný, avšak bylo tak v menší míře, než kolik prosázel a především se nejedná o stabilní příjem. Nadto rozsah sázek (200 tisíc měsíčně) svědčí o přístupu žalovaného k penězům a jeho neschopnosti dostát svým závazkům z pohledu financí, když propad v příjmech (rozuměj větší množství sázek bez výhry) doplňoval různými půjčkami od většího množství poskytovatelů úvěrů a půjček. Tedy posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně bylo naprosto nedostatečné a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 8 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 7 020 Kč, žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 920 Kč.
1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 920 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 20. 11. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobí výzvou ze dne 16. 11. 2021, která byla stejného dne odeslán, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 19. 11. 2021 a ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Soudu byly doloženy i výzvy z dřívější doby, avšak nebyl předloženy důkazy o odeslání těchto výzev, tedy předžalobní výzva byla první odeslaná výzva k úhradě dluhu.
1. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
1. Soud nehodnotil vyjádření znalce, když toto vyjádření bylo k meritu věci irelevantní.
1. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.