Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 221/2022-65
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
anonymizováno stát. instituce, část obce a číslo, PSČ obec
o zaplacení 355 054,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 355 054,92 Kč s
-) úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 351 829,92 Kč od 2. 2. 2022 do 26. 2. 2022,
-) úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 351 829,92 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení,
-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 514,08 Kč, a
-) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 355 054,92 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku nárokovaného nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 69 838,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 355 054,92 Kč s</b> <b>-) úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 351 829,92 Kč od 2. 2. 2022 do 26. 2. 2022,</b> <b>-) úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 351 829,92 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení,</b> <b>-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 514,08 Kč, a</b> <b>-) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 355 054,92 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do úroku nárokovaného nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 69 838,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 355 054,92 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 24. 2. 2020 s právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 352 978 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem v ujednaných měsíčních splátkách. S jejich splácením se však dostal do prodlení, což vedlo k tomu, že právní předchůdce žalobkyně k datu 28. 11. 2021 celý dluh žalovaného z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku vzniklou z titulu předmětné smlouvy o úvěru postoupil s účinností k 1. 2. 2022 na žalobkyni. K datu 1. 2. 2022 činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč a na poplatcích 3 225 Kč, tedy celkem žalobou požadovaných 355 054,92 Kč. Žalobce jako příslušenství pohledávky požadoval rovněž zaplacení k datu postoupení pohledávky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 514,08 Kč a dále běžícího smluvního úroku ve výši 11,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině a smluvnímu úroku (tj. z částky 351 829,92 Kč) od 2. 2. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky (355 054,92 Kč) od 2. 2. 2022 do zaplacení.
2. Ve věci byl zdejším soudem dne 26. 8. 2022 pod č.j. EPR 202504/2022 -5 vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. V něm uvedl, že nesporuje nárok žalobkyně na zaplacení v žalobě označených částek, neboť se jedná o dluh z úvěru, který žalovaný čerpal a zároveň v letech 2020 a 2021 řádně splácel. Následně se však dostal do existenčních problémů a v březnu 2022 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém se nachází i v současné době. Aktuálně je bez finančních prostředků, avšak je ve věznici pracovně zařazen a je připraven celou záležitost řádně řešit. Proto napadl podaným odporem lhůtu k plnění povinností, které mu byly uloženy elektronickým platebním rozkazem, neboť tato lhůta je pro něj za současné situace nerealizovatelná. Konec výkonu trestu svobody je u něj plánován na rok 2027. Jen úrokové sazby a poplatky by do této doby vyrostly do naprosto neúměrné výše. Proto žalovaný navrhl přiřazení pohledávky na jeho jméno k plátci daně, jímž je v jeho případě Vězeňská služba ČR, a požádal soud, aby mu dluh umožnil splácet poté, kdy se navrátí do společnosti, a aby zároveň zabránil dalšímu navyšování dluhu o úroky běžící od března 2022.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 2. 2023, které se s ohledem na pobyt žalovaného ve výkonu trestu odnětí svobody konalo prostřednictvím videokonferenčního spojení s věznicí, v níž žalovaný svůj trest vykonává. Zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně na podané žalobě trvá v plném rozsahu, neboť žalovaný v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný znovu zopakoval, že nesporuje existenci ani výši žalované pohledávky, zdůraznil však, že úvěr přestal splácet v důsledku svých osobních problémů. Rád by ho uhradil, je však logické, že tak není s ohledem na svou současnou situaci schopen učinit jednorázově. Ve věznici je pracovně zařazen, v pracovní smlouvě má sjednanou odměnu za práci ve výši 8 100 Kč měsíčně, kolik by však z této odměny reálně mohl zasílat žalobkyni na úhradu svého dluhu, to neví.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 24. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 352 978 Kč, a to tak, že část z těchto prostředků byla žalovanému poskytnuta za účelem konsolidace jeho dříve vzniklých dluhů vůči právnímu předchůdci žalobkyně (jednalo se o částku 302 978 Kč), zbývající část úvěru byla poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 11,90 % ročně, a dále poplatky související s úvěrem, mezi něž patřil například poplatek za vyřízení úvěru ve výši 3 529 Kč Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 578 129 Kč, přičemž se zavázal, že tak učiní ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po 5 411 Kč, které byly splatné vždy ke každému 15. dni v měsíci (při řádném splácení měla výše poslední splátky činit 548 Kč). V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobkyně bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru, přičemž úroky se stanou její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a žalovaný je bude platit v rámci pravidelných splátek úvěru. Úroky z úvěru měly být připisovány k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy právní předchůdce žalobkyně uplatní své právo na okamžité splacení úvěru dle čl. 8. Dle uvedeného smluvního ustanovení měl právní předchůdce žalobkyně v případě porušení smlouvy žalovaným (za to se dle čl. 8 smlouvy považovalo mimo jiné prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek) právo mimo jiné prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V takovém případě byl žalovaný povinen jednorázově zaplatit všechny jeho dluhy ze smlouvy.
5. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne 24. 2. 2020. K datu 1. 2. 2022 činil jeho dluh na jistině úvěru 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč, na poplatcích 3 225 Kč a na úroku z prodlení 5 514,08 Kč.
6. Z dopisu z 27. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 14 494 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 28. 11. 2021 a upozornil ho na to, že pokud v této lhůtě nebude dluh uhrazen, stane se celý poskytnutý úvěr jednorázově splatným.
7. Z dopisu z 28. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že s ohledem na neuhrazení dluhu ve shora uvedené lhůtě přistupuje k zesplatnění úvěru k datu 28. 11. 2021 a že jeho pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy bude od 29. 11. 2021 úročena souběžně sazbou řádného úroku i úroku z prodlení. Dluh činil k datu 28. 11. 2021 celkem 349 934 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 1. 2022, jakož i z přílohy číslo k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek, z dohody o úplatě z 31. 1. 2022 a z potvrzení právního předchůdce žalobkyně o zaplacení kupní ceny za soubor postupovaných pohledávek z 2. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni s účinností k datu 1. 2. 2022.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení pohledávky, a vyzval jej, aby propříště na svůj dluh hradil již jen ve prospěch žalobkyně.
10. Z předžalobní výzvy z 18. 5. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu 19. 5. 2022 odeslána žalovanému na adresu obec a číslo, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 2. 6. 2022 a upozornila jej na to, že pokud dluh nebude v uvedené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě úvěrové smlouvy uzavřené 24. 2. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 352 978 Kč, a to částečně za účelem konsolidace starších dluhů, které žalovanému vznikly u právního předchůdce žalobkyně, částečně bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku bude splácet spolu se smluvním úrokem, jehož výše činila 11,90 % ročně, a s poplatky souvisejícími s úvěrem, to vše ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po 5 411 Kč (poslední splátka měla činit 548 Kč), které byly splatné vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný čerpal úvěr 24. 2. 2020, dostal se však do prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 28. 11. 2021 jednorázově zesplatnil. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy s účinností k 1. 2. 2022 na žalobkyni. K uvedenému datu žalovaný dlužil na jistině úvěru 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč, na poplatcích 3 225 Kč a na úroku z prodlení 5 514,08 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a byl rovněž žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dluhu s upozorněním na to, že pokud tak neučiní, žalobkyně přistoupí k podání žaloby k soudu.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
17. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 1. 2. 2022 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy závazkový právní vztah podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost ze smlouvy prokazatelně splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak vznikla dle smlouvy i dle shora citovaného § 2395 o. z. povinnost poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 11,90 % ročně, jakož i související poplatky. Tuto povinnost však žalovaný zjevně porušil, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek a svůj dluh neuhradil ani poté, kdy došlo zcela v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy k zesplatnění úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně.
18. Žalovaný nesporoval výši v žalobě uvedených dlužných částek. Soud proto neshledal důvod, proč žalobkyni jí nárokované částky nepřiznat, ovšem s jednou výjimkou. Žalobkyně totiž u nároku na zaplacení běžícího smluvního úroku za dobu od 2. 2. 2022 do zaplacení nezohlednila novelu ZSÚ provedenou zákonem č. 186/2020 Sb. , která je účinná od 24. 4. 2020. Zmíněnou novelou bylo doplněno ustanovení § 122 ZSÚ o odstavce 4 a 5. S účinností od 24. 4. 2020 podle § 122 odst. 4 ZSÚ platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud nepominul, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena již 24. 2. 2020, tedy dříve, než nabyla účinnosti citovaná novela ZSÚ. Dle přechodných ustanovení zák. č. 186/2020 Sb. však platí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 ZSÚ ve znění účinném od 24. 4. 2020, § 122 odst. 4 ZSÚ ve znění účinném od 24. 4. 2020, i když byla smlouva uzavřena před tímto datem. V daném případě soud vycházel z toho, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru až po datu účinnosti novely, neboť právním předchůdcem žalobkyně byl vyzýván k úhradě dluhu před zesplatněním dopisem z 27. 10. 2021. Proto bylo třeba vztáhnout na posuzovanou věc ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. Soud tak učinil a přiznal žalobkyni jí požadovaný smluvní úrok ve výši 11,90 % ročně (sazba úroku sjednaná ve smlouvě) pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného (počítaných od data zesplatnění úvěru, tj. od 28. 11. 2021), počínaje 91. dnem prodlení (27. 2. 2022) pak přiznal již jen smluvní úrok ponížený v souladu s citovaným § 122 odst. 4 ZSÚ na 11,75 % ročně, přičemž v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala smluvního úroku nad rámec uvedené sazby, žalobu částečně zamítl. Žalobkyni dále přiznal i jí požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zde se sluší poznamenat, že jak běžící smluvní úrok, tak i běžící zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni až do doby, kdy dojde k úplnému zaplacení dluhu žalovaného, a to s odkazem na § 2399 odst. 2 větu druhou o. z., podle níž úvěrovaný hradí úvěrujícímu úroky za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného vrácení. Soud nemohl vyhovět žádosti žalovaného o zabránění dalšího navyšování dluhu o zmiňované příslušenství, neboť žalobkyni na toto příslušenství svědčí nárok, a pokud by soud nepřiznal běžící smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, počínal by si v rozporu se shora citovanou právní úpravou.
19. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta co do části žalobkyní požadovaného smluvního úroku, toto zamítnutí se týkalo jen velmi nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni tedy i přes toto částečné zamítnutí žaloby vůči žalovanému podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “), svědčilo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 14 203 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 55 635,80 Kč Náklady právního zastoupení tvoří v prvé řadě mimosmluvní odměna advokáta ve výši 43 830 Kč za celkem čtyři úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žalobu a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu, kdy každý z těchto úkonů je podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6 AT honorován sazbou odměny ve výši 9 740 Kč, a dále za jeden úkon právní služby učiněný podle § 11 odst. 2 AT (vyjádření k odporu žalovaného), který je honorován sazbou odměny v poloviční výši 4 870 Kč. Dále žalobkyni náleží pět paušálních náhrad hotových výdajů souvisejících se shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT (tj. celkem 1 500 Kč), náhrada cestovních výdajů spojených s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu na trase obec – obec a zpět, kdy při ujetých 60 km osobním vozem tov. zn. Kia Rio s průměrnou spotřebou benzinu 5,6 l /100 km a při zohlednění sazby základní náhrady za užití vozidla (5,20 Kč) a průměrné ceny benzinu (41,20 Kč) stanovené ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/ 2022 Sb. činí výše těchto cestovních nákladů celkem 450 Kč, náhrada za promeškaný čas zástupce žalobkyně cestou k uvedenému jednání ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 3 AT (2 započaté půlhodiny po 100 Kč) a náhrada za 21% DPH ze všech shora uvedených položek (tj. z částky 45 980 Kč) ve výši 9 655,80 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 69 838,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Žalovaný v průběhu řízení opakovaně soud žádal o odložení splatnosti jeho dluhu na dobu, kdy bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, vrátí se do aktivního ekonomického života a bude schopen žalobkyni dluh splácet. Je nepochybné, že aktuálně není v reálných silách žalovaného, aby dluh uhradil jednorázově. Soud již při jednání ve věci avizoval, že v obecné rovině oceňuje snahu žalovaného dluh žalobkyni uhradit a ke své současné situaci se postavit čelem, přičemž vnímá i to, že žalovaný v minulosti určitou dobu úvěr splácel řádně. Nelze však pomíjet některé aspekty daného případu. V prvé řadě je třeba vnímat, že propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody je aktuálně plánováno až na 1. 12. 2025 (tuto informaci soud zjistil z výpisu z evidence vězněných osob), což je takřka za tři roky. Navíc rozhodně nelze předpokládat, že ihned po propuštění bude mít žalovaný zajištěné zaměstnání a stálý výdělek, z něhož by mohl žalobkyni hradit odpovídající splátky svého dluhu. Soud by byl ochoten připustit odklad splatnosti dluhu, ovšem pouze v řádu několika měsíců, v krajním případě jednoho roku. Odklad splatnosti dluhu o několik let by však představoval naprosto nepřípustný zásah do práv žalobkyně, která má logicky zájem na tom, aby její pohledávka byla uhrazena v co možná nejkratším čase. Tím spíše takový postup nepřipadá v úvahu za situace, kdy je nejisté, zda vůbec a případně kdy bude mít žalovaný k dispozici prostředky potřebné k uhrazení dluhu. S tím je spojena další problém, kterým je výše dluhu. Výše tímto rozsudkem přiznané pohledávky totiž i s příslušenstvím přesahuje částku 400 000 Kč, což ve své podstatě znamená, že pokud by soud žalovanému poskytl výhodu splátkového kalendáře na dobu, která by z jeho pohledu byla ještě akceptovatelná (tj. na dobu jednoho roku), výše měsíční splátky by poměrně výrazně přesahovala 30 000 Kč. Je zcela bez jakýchkoliv pochyb, že takto vysokou splátku by žalovaný nebyl schopen splácet z výdělku, který má dle svých slov zajištěn v rámci pracovního zařazení ve výkonu trestu. Soud má však za to, že takto vysoké splátky by nebyl schopen reálně splácet, ani kdyby byl na svobodě. Z uvedených důvodů soud neumožnil žalovanému jakýkoliv odklad či rozložení splatnosti jeho dluhu, neboť by takový postup za současné situace neměl žádné opodstatnění a ve vztahu k právům a oprávněným zájmům žalobkyně by jej nebylo možné ospravedlnit. Soud proto stanovil lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností v trvání tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.