Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 237/2021-40

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 23 743 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná uhradila žalobkyni částku 42 Kč, úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do 7. 4. 2021 a z částky 42 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení a dále částky ve výši 3 000 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 904 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení 673 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná uhradila žalobkyni částku 42 Kč, úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do 7. 4. 2021 a z částky 42 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení a dále částky ve výši 3 000 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 904 Kč se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení 673 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 743 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž 18 000 Kč bylo vyplaceno žalované a 2 000 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako provize. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroků 21,55 % ročně. Tuto svoji povinnost si však neplnila a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 28. 3. 2021. Dlužná částka žalované se skládá ze zesplatněné jistiny ve výši 18 042 Kč, dlužných splátek úvěru ke dni zesplatnění ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč), nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za 3 upomínky, smluvní pokuty za období od 29. 3. 2021 do 10. 5. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 21 042 Kč kapitalizované částkou 904 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení. Při posouzení schopnosti žalované splatit úvěr před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně vycházela z příjmu žalované 19 000 Kč měsíčně a jejích pravidelných výdajů 3 000 Kč na jídlo atd. měsíčně, splátky hypotečního úvěru 3 800 Kč měsíčně, plateb na bydlení 4 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na bydlení 4 872 Kč měsíčně, životního minima jednotlivce 3 860 Kč měsíčně. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ. Žalovaná byla i lustrována v databázi centrální evidence exekucí, ISIR, a to s negativním výsledkem.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování předloženými listinami a z nich zjistil následující skutkový stav.

3. Před podpisem žalovaná uvedla, že její průměrný čistý příjem ze zaměstnání činí 19 000 Kč měsíčně. K tomu byly předloženy výplatní pásky a výpis z účtu, ze kterých soud zjistil, že v listopadu 2020 jí bylo zasláno 20 308 Kč (dle výpisu z účtu), v září 2020 obdržela žalovaná čistou mzdu 11 285 Kč a v říjnu 2020 čistou mzdu celkem 20 936 Kč. Příjmy domácnosti byly žalovanou uvedeny ve výši 59 000 Kč měsíčně, bez prokázání, co předmětná částka představuje. Žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení jsou 4 000 Kč měsíčně, výdaje na hypoteční úvěr 3 800 Kč měsíčně, ostatní výdaje 3 000 Kč měsíčně (čestné prohlášení) a současně uvedla, že bydlí u rodičů. Byla provedena lustrace žalované v ISIR, v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalovaná dále prohlásila, že nemá více závazků a peněžité závazky po lhůtě splatnosti. Normativní náklady na bydlení byly pro žalovanou stanoveny ve výši 4 872 Kč měsíčně.

4. Výdaje žalované byly žalobkyní korigovány za pomoci statistických výdajů. Byla doložena statistika rodinných účtů za rok 2016, roční spotřební vydání jedné osoby za rok 2016, kde byly stanoveny náklady jednotlivce průměrně na 194 111 Kč, dvoučlenné domácnosti na 166 137 Kč, dále byly doloženy výdaje na konečnou spotřebu domácností dle účelu, ze kterých bylo zjištěno, za jaké útraty jsou částky domácnostmi vynakládány. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2020 v bytech vlastníků byla na jednu osobu 4 872 Kč měsíčně, životní minium jednotlivce bylo 3 860 Kč měsíčně.

5. Žalobkyně se žalovanou podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru zprostředkovaného zprostředkovatelem bude na účet zákazníka převedena částka ve výši 18 000 Kč a 2 000 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele, jako jeho provize. Žalovaná měla tento úvěr splatit 25 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, počínaje dnem 20. 1. 2021. Sazba smluvního úroku byla uvedena ve smlouvě, a to ve výši 21,55 % ročně. Dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaná v prodlení s úhradou splátky či její části po dobu delší než dva měsíce. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaná měla hradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázala hradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání mimo jiné i za zaslanou upomínku po 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Žalované byla poskytnuta tabulka umoření, ze které bylo zjištěno, jakým způsobem měla dluh splácet. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle potvrzení o provedení transakce byly žalované zaslány peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč dne 18. 12. 2020 a částka provize 2 000 Kč byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. Dle bonity smlouvy neuhradila žalovaná na dluh žádnou částku a zůstala tak žalobkyni dlužna 18 042 Kč a neuhrazené splátky 3 000 Kč.

6. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 27. 1. 2021 a 28. 2. 2021. Upomínky byly odeslány, což bylo zjištěno z čestných prohlášení zaměstnance žalobkyně, seznamu odeslaných upomínek, přehledu odeslaných dávek. Dopisem ze dne 28. 2. 2021 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek řádně a včas a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do deseti dnů od odeslání oznámení. Výzva byla dle podacího lístku odeslána dne 28. 3. 2021.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. (dále jen„ o. z.“) a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná podepsaly úvěrovou smlouvu číslo. Žalovaná jednala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně dohodnutou částku 18 000 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho.

8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalované činily cca 17 510 Kč měsíčně a byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu, výplatními lístky. Tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti nebyly nijak ověřeny, výdaje žalované rovněž nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Žalovaná pouze doplnila při posuzování smlouvy údaje o svých výdajích na bydlení 4 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí u rodičů a současně platí výdaje na hypoteční úvěr 3 800 Kč měsíčně. Tyto výdaje na bydlení nebyly dostatečně doloženy, nadto není zřejmé, z jakých důvodů žalovaná hradila hypoteční úvěr (aniž by měla příjem z pronájmu) a současně hradila náklady bydlení u rodičů a jaké jsou tedy její skutečné výdaje, když tento rozpor nebyl žalobkyní nijak řešen. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalované spojené s bydlením nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, tyto přitom tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Jestliže žalovaná navíc uváděla při posuzování úvěruschopnosti, že bydlí u rodičů a současně hradí hypoteční úvěr, bylo dle názoru soudu povinností žalobkyně po žalované požadovat, aby tyto skutečnosti doložila a blíže objasnila. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalované žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované.

9. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce žalované a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

10. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 28. 2. 2021 (odeslaným žalované dne 28. 3. 2021), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 10 dnů od doručení, tj. do 7. 4. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 18 000 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,25 % ročně v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

11. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 18 000 Kč (64 %) a neúspěchu co do 42 Kč + úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do 2. 5. 2022 ve výši 4 260,87 Kč + 3 000 Kč + 300 Kč + 1 497 Kč + 904 Kč, tj. celkem 10 003,87 Kč (36 %), což v tomto případě odpovídá 28 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 950 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 2 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 2 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 23 743 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 402 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 28 %, tedy 673 Kč. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění tvrzení, neboť toto podání mělo být součástí žaloby a je tudíž neúčelné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.