Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 135/2022-19
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 450 Kč za období od 25. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 7 550 Kč spolu s úrokem ve výši 5 350 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3 094,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 550 Kč za období od 24. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 450 Kč za období od 25. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 7 550 Kč spolu s úrokem ve výši 5 350 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3 094,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 550 Kč za období od 24. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 po žalované domáhal zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovanou dne 6. 9. 2018 pod číslo.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovanou dne 6. 9. 2018, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 6. 9. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 900 Kč. Tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 27 900 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč.
Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 4 243 Kč, tento příjem doložila výpisem z účtu a čestným prohlášením, dále žalovaná uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč, které měla doložit čestným prohlášením, uvedla, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost.
Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 7 550 Kč.
Z výpisu z obchodního rejstříku a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele právnická osoba převedena na společnost právnická osoba a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem vyplývá, že zástupce žalobce dne 2. 5. 2022 vyzval žalovanou k opětovně k zaplacení dluhu.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 6. 9. 2018 se žalovanou jako spotřebitelkou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy výdaje žalované, zejména když doložený měsíční příjem žalované byl pouze 4 243 Kč a v žádosti uvedené měsíční výdaje žalované pouze 1 000 Kč. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k výši jejího tvrzeného měsíčního příjmu, ale měl zkoumat majetkovou situaci žalované i s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 11. 1. 2022 žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení výzvy.
Žaloba je částečně důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval, zda uvedené výdaje žalované odpovídají skutečnosti, zejména když příjmy žalované byly extrémně nízké (4 243 Kč měsíčně). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy číslo částku 15 000 Kč a žalobci vrátila částku 7 550 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 7 450 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, žalované tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 14. 1. 2022, dne 24. 1. 2022 měla dluh zaplatit, od 25. 1. 2022 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 25. 1. 2022.
Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 6. 9. 2018 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a smluvní pokuty, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 25. 1. 2022, kdy žalovaná nebyla v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 7 550 Kč spolu s úrokem ve výši 5 350 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3 094,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 550 Kč za období od 24. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší úspěch, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.