Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 1/2022-48

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 143 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 143 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 9. 3. 2021 do 10. 9. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 143 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 9. 3. 2021 do 10. 9. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 143 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou se žalovaným žalobkyně uzavřela elektronicky dne datum a na základě kterému mu vyplatila částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni mimo poskytnutou půjčku, také poplatek z prodlení. Na základě této smlouvy tedy žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit jednak poskytnutou částku, pak také poplatek za poskytnutí půjčky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu za období od 9. 3. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši 0,1% denně, tj. 1 030 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud následně nařídil jednání, ke kterému se nikdo nedostavil, když žalobkyně se omluvila a žalovaný zůstal nečinný.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum dálkovým způsobem podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta ze strany žalobkyně částka 5 000 Kč, jak soud zjistil z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady. Současně soud zjistil totožnost žalovaného z fotokopie občanského průkazu.

4. Z dokumentu nazvaného EUCB REQUEST soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a z tohoto důkazu bylo zjištěno, že součet opožděně splacených půjček činí 14 689 Kč, z registru platebních informací soud zjistil, že v rámci platební historie je žalovaný rizikovým klientem (zvýrazněné mínus), měl 4 neukončené smlouvy, kdy velká část splátek byla vymáhána mimosoudně. Z výpisu z účtu u anonymizováno za leden až duben 2021 a listopad až prosinec 2020 – anonymizováno účet soud zjistil, že žalovaný splácel různé úvěry, když současně byl zjištěn příjem žalovaného, a to v lednu 2021 ve výši 35 612 Kč, v prosinci 36 922 Kč, listopadu 37 568 Kč, v dubnu 38 374 Kč, v březnu 26 453 Kč a únoru 32 927 Kč. Z žádného výpisu nebylo zjištěno, kolik platí žalovaný za bydlení, cestování do práce a zpět atd., kolik činí jeho pravidelné výdaje, když jedinými pravidelnými výdaji byly výběry z bankomatu a splátky úvěrů.

5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení a násl. , (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím.

6. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Avšak u žalovaného byly ověřeny pouze příjmy, a to z výpisu z účtu když výdaje řádně ověřeny nebyly. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný má úvěry, které splácí, když současně bylo zjištěno z interního šetření samotné žalobkyně, že žalovaný má 4 zápůjčky, když s vrácením velké částí peněžních prostředků byl žalovaný již po splatnosti.

1. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“. Proto má soud za to, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.

1. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

1. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 5 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou přitom splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně odeslala výzvu žalovanému dne 7. 9. 2021 a jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že doručeno nastalo 10. 9. 2021, tedy ode dne 11. 9. 2021 se žalovaný dostal do prodlení, a soud tak přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. od tohoto data. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadované plnění z absolutně neplatné smlouvy.

1. Pokud soud nehodnotil rozsudek Krajského soudu v Plzni, č.j. -46, když v dané věci se jednalo o smlouvu platně uzavřenou a byla zde řešena otázka přiměřenosti výše poplatku, nadto soud tímto rozsudkem není nijak vázán.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 5 000 (70 %) a neúspěchu 2 143 Kč (30 %), což v tomto případě odpovídá 40 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 1 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 4 563 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 1 489 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 40 %, tedy 596 Kč. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala vícekrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.