Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 404/2022-43
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 157.767,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 54.741 Kč, jakožto doplňkové služby anonymizováno, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 54.741 Kč od datum do zaplacení a co do částky 10.927,88 Kč, jakožto smluvní pokuty, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.927,88 Kč od datum do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33.296 Kč, a to jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 58.803,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.439,40 Kč od datum do zaplacení zamítá.
IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 54.741 Kč, jakožto doplňkové služby [anonymizováno], se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 54.741 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 10.927,88 Kč, jakožto smluvní pokuty, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.927,88 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33.296 Kč, a to jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 58.803,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.439,40 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum, ve znění pozdějších podání, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 157.767,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou dne uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 44.000 Kč, které měla žalovaná splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 1.132 Kč. Účastníky řízení byla sjednána doplňková služba anonymizováno. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalovaná navzdory upomínkám splátku splatnou dne datum neuhradila, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila k datum. Dlužná částka ve výši 157.767,95 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 43.711,52 Kč, z úroků ve výši 36.660,67 Kč, z doplňkové služby anonymizováno ve výši 54.741 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 21.855,76 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 157.767,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66.367,28 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 54.741 Kč od datum do zaplacení a náhrada nákladů řízení.
2. Žalobkyně podáním ze datum vzala žalobu zpět co do částky 54.741 Kč, jakožto doplňkové služby anonymizováno, a souvisejícího smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně od datum do zaplacení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.
4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila, když zároveň nepožadovala odročení jednání. Žalované bylo předvolaní k jednání řádně a včas doručeno, přičemž žalovaná včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení nařízeného jednání. Soud proto v souladu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), jednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
6. Z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se prostřednictvím této listin y zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 44.000 Kč s tím, že z této částky bude částka ve výši 12.249 Kč vyplacena přímo žalované, částka ve výši 22.951 Kč bude vyplacena věřiteli žalované, tj. žalobkyni, za účelem úhrady předchozího úvěru, když tento závazek vyplýval ze smlouvy číslo ze dne datum, jež byla sjednána mezi účastníky řízení, a že částka ve výši 8.800 Kč bude započtena na účelně vynaložené náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s vyřizováním úvěru pro žalovanou. Tyto náklady měly být představovány náklady na lustrum v registrech, náklady na expresní vyplacení úvěru, ostatními administrativními náklady žalobkyně, odměnou zprostředkovatele a náklady na ověření úvěru. Soud dále zjistil, a to konkrétně z čl. 2 této listin y, že žalobkyně měla dle této listin y posoudit schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Pro účely tohoto posouzení si měla žalobkyně od žalované kromě dokladů totožnosti vyžádat i výpisy z účtu, a to konkrétně kompletní výpis z bankovního účtu žalované. V individuálních případech mohla žalobkyně od žalované kromě již zmíněného požadovat i výplatní pásky za tři měsíce nebo potvrzení o příjmu alespoň za tři měsíce.
7. Z listin y označené jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež je nedílnou součástí listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z toho, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 20.866 Kč, že náklady na bydlení činí 3.000 Kč (jedná se o pravidelnou částku), a že žalovaná nemá žádné jiné pravidelné finanční závazky, pročež žalované měsíčně zůstává k dispozici částka ve výši 15.963 Kč (již po zohlednění splátky úvěru ve výši 1.900 Kč). Jako poklad k tomuto závěru měly žalobkyni posloužit výpisy z účtu žalované. V soupisu pravidelných finančních závazků žalované nebyl uveden žádný závazek žalované.
8. Z printscreenu dokladu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná ze svého bankovního účtu č. bankovní účet dne datum na poukázala na bankovní účet žalobkyně č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 1 Kč, a to pod variabilním symbolem číslo.
9. Z listin y označené jako Detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne datum soud zjistil, že žalovaná ze svého bankovního účtu poukázala na bankovní účet žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem číslo.
10. Z listin y označené jako Detail pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne datum soud zjistil, že prostřednictvím této platební operace byl uhrazen (doplacen) předchozí úvěr žalované ze dne datum ve výši 22.951 Kč.
11. Z listin y označené jako Detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 12.249 Kč.
12. Z listin y označené jako Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně tímto potvrdila žalované, že částka ve výši 22.951 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně v návaznosti na dříve mezi týmiž účastníky řízení uzavřenou smlouvu číslo ze dne datum, že částka ve výši 12.249 Kč bude vyplacena žalované, a že částka 8.800 Kč bude započtena na náklady žalobkyně.
13. Z listin y označené jako Výpis z běžného účtu soud zjistil, že se jedná o bankovní výpis z bankovního účtu žalované č. bankovní účet za období od datum do datum. Z této listin y soud rovněž zjistil, že žalované měla u společnosti právnická osoba sjednán úvěrový produkt – anonymizováno – s povoleným úvěrovým limitem 29.000 Kč s ujednanou úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně. Soud taktéž zjistil, že žalované byl naúčtován (smluvní) úrok z nepovoleného debetního zůstatku, neboť se žalovaná ocitla v nepovoleném debetu. Dne datum byly na bankovní účet žalované připsány peněžní prostředky ve výši 20.866 Kč, jakožto mzda.
14. Z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se prostřednictvím této listin y zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč s tím, že z této částky bude částka ve výši 17.600 Kč vyplacena žalované, a že částka ve výši 4.400 Kč bude započtena na účelně vynaložené náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s vyřizováním úvěru pro žalovanou. Tyto náklady měly být představovány náklady na lustrum v registrech, náklady na expresní vyplacení úvěru, ostatními administrativními náklady žalobkyně, odměnou zprostředkovatele a náklady na ověření úvěru.
15. Z listin y označené jako Detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 17.600 Kč.
16. Z listin y označené jako Potvrzení o úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této listin y žalované potvrdila, že úvěr číslo byl doplacen, když zbývající neuhrazená část byla splacena dne datum.
17. Z listin y označené jako Upomínka číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná žalobkyní upozorněna na skutečnost, že splátka ve výši 1.903 Kč, jež byla splatná dne datum, nebyla dosud uhrazena.
18. Z listin y označené jako Upomínka číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná žalobkyní opakovaně upozorněna na skutečnost, že splátka ve výši 1.903 Kč, jež byla splatná dne datum, nebyla dosud uhrazena.
19. Z listin y označené jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně touto listino u žalované oznámila, že zesplatnila úvěrovou smlouvu číslo neboť žalovaná navzdory opakovaným výzvám neuhradila splátku úvěru splatnou dne datum. Žalovaná uhradila toliko jednu splátku ve výši 1.903 Kč. Celková dlužná částka činila 157.863,76 Kč.
20. Z listin označených jako Podací lístky – anonymizována dvě slova soud zjistil, že žalobkyně dne datum a dne datum odeslala žalované písemnost, jakož i to, že zástupce žalobkyně dne datum odeslal žalované písemnost.
21. Z kopie číslo obč. průkazu soud zjistil, že se jedná o kopii občanského průkazu žalované.
22. Z listin y označené jako Rodný list soud zjistil, že se jedná o rodný list žalované.
23. Z výplatní pásky soud zjistil, že žalovaná byla v únoru 2022 zaměstnána u příspěvkové organizace anonymizována tři slova část obce, anonymizována dvě slova, a že její čistá mzda za únor 2022 činila částka.
24. Z listin y označené jako Úvěr číslo – výpis z interního systému soud zjistil, že žalobkyně u žalované u možnosti navýšení evidovala odpověď Ne, a to z důvodu špatného statusu.
25. Z listin označených jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo resp. z příloh, které jsou nedílnými součástmi těchto listin, označených jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, soud zjistil, že v obou případech žalobkyně vyšla z toho, že náklady na bydlení u obou spotřebitelů dosahují měsíčně částky 3.000 Kč s tím, že se jedná o pravidelnou částku. K těmto listinám soud dodává, že tyto listin y získal z vnitřního informačního systému soudu anonymizováno, když ověřoval, zda žalobkyně k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem podala pouze tuto jednu žalobu, anebo zda jich podala více.
26. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně v návaznosti na listin u označenou jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum poskytla žalované, jejíž totožnost byla ověřena dle kopie občanského průkazu a rodného listu, peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč. Z této částky byla žalobkyní žalované vyplacena částka ve výši 17.600 Kč (viz detail pohybu – bezhotovostní platba). Částka ve výši 4.400 Kč byla započtena na účelně vynaložené náklady žalobkyně, což znamená, že tato částka nebyla žalované žalobkyní vyplacena. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně se v návaznosti na listin u označenou jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 44.000 Kč. Žalobkyně dne datum (viz detail pohyby – bezhotovostní platba) poukázala na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 12.249 Kč. Žalobkyně si dne datum (viz detail pohybu – platba převodem uvnitř banky) poukázala na vlastní bankovní účet peněžní prostředky ve výši 22.951 Kč za účelem úhrady předchozího úvěru, když tento závazek vyplýval z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum. Částka ve výši 8.800 Kč nebyla žalované žalobkyní vyplacena. Tato částka byla žalobkyní započtena na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí měly vzniknout v souvislosti s vyřizováním spotřebitelského úvěru pro žalovanou. Žalovaná poukázala (zaplatila) žalobkyni peněžní prostředky ve výši 1 Kč (viz detail pohybu – okamžitá příchozí platba) a peněžní prostředky ve výši 1.903 Kč, když tato částka koresponduje jediné uhrazené splátce (viz Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení).
27. Z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum soud zjistil (čl. 2 ), že žalobkyně měla schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky posoudit ověřením příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů, a to především na základě výpisů z účtu (konkrétně na podkladě kompletního výpisu z bankovního účtu žalované) s tím, že v individuálních případech mohla žalobkyně od žalované kromě jiného požadovat i výplatní pásky za tři měsíce nebo potvrzení o příjmu alespoň za tři měsíce.
28. Z provedeného dokazování je však patrné, že si žalobkyně od žalované nevyžádala kompletní výpis z jejího bankovního účtu, když se žalobkyně spokojila toliko s výpisem z běžného účtu žalované za období od datum do datum (viz Výpis z běžného účtu), tj. nikoliv s kompletním výpisem z bankovního účtu žalované, ačkoliv z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo jednoznačně vyplývá, že si žalobkyně od žalované vyžádala kompletní výpis z bankovního účtu žalované.
29. Z listin y označené jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež je nedílnou součástí listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo má soud za prokázané, že žalobkyni měly pro analýzu finanční situace žalované sloužit výpisy z účtu. Jak již bylo ovšem shora zmíněno, žalobkyně disponovala toliko výpisem z bankovního účtu žalobkyně za jeden měsíc, nikoliv kompletním výpisem.
30. Z listin y označené jako Výpis z běžného účtu má soud za prokázané, že žalovaná měla u společnosti právnická osoba sjednán úvěrový produkt – anonymizováno – s povoleným úvěrovým limitem 29.000 Kč s ujednanou úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně, jakož i má soud za prokázané, že žalované byl naúčtován (smluvní) úrok z nepovoleného debetního zůstatku, neboť se žalovaná ocitla v nepovoleném debetu. Z listin y označené jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež je nedílnou součástí listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo má soud za prokázané, že žalobkyně při hodnocení finanční situace žalované nevzala v potaz skutečnost, že žalovaná měla u právnická osoba sjednán úvěrový produkt – anonymizováno, jakož i ani skutečnost, že se žalovaná s tímto úvěrovým produktem ocitla v nepovoleném debetu, třebaže tyto skutečnosti byly patrné z listin y označené jako Výpis z běžného účtu.
31. Soud má taktéž za prokázané, že žalobkyně při hodnocení finanční situace žalované neuvedla do výsledků (nevzala v potaz) pravidelné měsíční závazky žalované plynoucí z listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum, jak je zřejmé z listin y označené jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež je nedílnou součástí listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Soud nepřehlédl, že smlouvou ze dne datum měl být a byl uhrazen závazek žalované plynoucí ze smlouvy ze dne datum. Dle soudu však tato okolnost nic nemění na faktu, že žalobkyně byla povinna dosud nesplacený závazek uvést do kolonky pravidelné finanční závazky, neboť v okamžiku posuzovaní finanční situace žalované (úvěruschopnosti), nebyl závazek žalované ze dne datum zcela uhrazen, pročež tam měl být zmíněn.
32. Soud má též za prokázané, že dle listin y označené jako Příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež je nedílnou součástí listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo měly pravidelné náklady žalované na bydlení činit 3.000 Kč měsíčně. Soud ovšem nemá za prokázané, zda tato částka představuje skutečné (reálné) náklady žalované na bydlení, třebaže žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že náklady na bydlení vychází ze skutečných obratů na výpise spotřebitele (žalované). Žalobkyně však soudu žádný takový výpis nepředložila, třebaže ji vyzval, aby soudu takový doklad předložila (viz výzva ze dne datum).
33. Soud má v tomto ohledu jisté pochybnosti (podezření), zda žalobkyně při posuzování nákladů na bydlení u spotřebitelů namísto skutečných nákladů naopak nevychází z normativní částky ve výši 3.000 Kč. Tomuto závěru by nejen nasvědčovala listin listina označená jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo nýbrž i listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Ve všech třech případech náklady na bydlení u spotřebitelů činí částku 3.000 Kč. Soud důvodně pochybuje, že u třech jinak rozdílných spotřebitelů jsou náklady na bydlení vždy zcela totožné a dosahují přesně částky 3.000 Kč.
34. Žalobkyně tím, že se z nařízeného jednání omluvila a k jednání se nedostavila, se sama připravila o možnost, aby soud žalobkyni při jednání poskytl příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
35. Soud by zejména potřeboval, aby žalobkyně doplnila vylíčení rozhodných skutečností z hlediska toho, co se v listin ě označené jako Úvěr číslo – výpis z interního systému myslí tím, že u žalované, pokud se jedná o možnost navýšení (úvěru), že toto nelze, neboť žalovaná disponuje špatným statusem. Soud by žalobkyni, pakliže by se k jednání dostavila, vyzval, aby soudu sdělila či vysvětlila, co se myslí konstatováním, že žalovaná má špatný status, a to zvláště za situace, že provedeným skóringem bylo u žalované zjištěno výsledné skóre – vyšší bonita.
36. Soud by taktéž vyzval žalobkyni, aby vylíčení rozhodných skutečností doplnila v tom směru, aby rozvedla, z jakých konkrétních výdajů při posuzování úvěruschopnosti žalované (vyjma nákladů na bydlení ve výši 3.000 Kč) žalobkyně vyšla, jakož aby i na podporu tohoto tvrzení označila a předložila důkazy. Soud by žalobkyni taky vyzval, aby označila a předložila důkazy na podporu tvrzení, že měsíční náklady žalované na bydlení v rozhodné době skutečně činily 3.000 Kč (viz tvrzený výpis spotřebitele, kde by měly být obsaženy skutečné obraty), a to zejména s přihlédnutím k tomu, že dle listin označených jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo měly u těchto spotřebitelů náklady na bydlení rovněž činit 3.000 Kč.
37. Soud by podobně vyzval žalobkyni, aby soudu sdělila, zda při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala v potaz skutečnost, že žalovaná má u společnosti právnická osoba sjednán produkt anonymizováno, tj. kontokorentní úvěr s limitem 29.000 Kč, a že u tohoto produktu se žalovaná ocitla v nepovoleném debetu, a pokud nikoliv, proč se tak nestalo.
38. Soud by v neposlední řadě vyzval žalobkyni, aby označila a předložila důkazy, z nichž bude vyplývat, že si žalobkyně od žalované vyžádala kompletní výpis z jejího bankovního účtu, a že si žalobkyně od žalované vyžádala výplatní pásky žalované za tři měsíce. Z provedeného dokazování takové skutečnosti nevyplynuly, přestože dle listin y označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo se tak mělo stát.
39. Jak již bylo výše konstatováno, žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, se sama připravila o možnost, aby jí bylo poskytnuto dobrodiní § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
40. Soud provedl jako důkazy ještě následující listin y (výstup z insolvenčního rejstříku, výpis z registrů v ARES, kontrola OP v neplatných dokladech, výsledek lustrace v registru SOLUS, printscreen – inkaso, potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne datum, resp. ze dne datum, zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne datum, výpis ze seznamu registrovaných subjektů, certifikáty). Z těchto listin však soud pro projednávanou věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti.
41. Z hlediska skutkového závěru lze konstatovat, že soud má za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35.200 Kč, a že žalovaná žalobkyni vrátila (zaplatila) peněžní prostředky ve výši 1.904 Kč (1 Kč a 1.903 Kč).
42. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:
43. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022 (dále jen„ ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
44. Dle 86 odst. 2 ZSÚ platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
45. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
46. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 5.1.2023 (dále jen„ NOZ“), platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
47. Dle § 588 NOZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
48. Dle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
49. Dle § 2991 odst. 2 NOZ platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
50. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení ZSÚ plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Ústavní soud v této souvislosti v nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
51. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se poskytovatelé úvěru nepouštěli do nezodpovědného půjčování, čímž jsou poskytovatelé úvěru sekundárně chráněni před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další poskytovatelé úvěrů (věřitelé), kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel úvěru dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty v již zmíněném nálezu Ústavního soudu.
52. Pokud se týká samotného posuzování ze strany poskytovatele úvěru, ten se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má poskytovatel úvěru pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
53. S porušením povinnosti poskytovatele úvěru obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ je dle soudu spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud za použití § 580 odst. 1 NOZ ve spojení s § 588 NOZ přihlíží z úřední povinnosti. Jedná se o neplatnost absolutní, obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinné do 30.11.2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
54. ZSÚ převzal dle důvodové zprávy transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, která je obsažena v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů a transponuje směrnici 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008 a 2013 a nařízení (EU) č. 1093/2010.
55. Soudní dvůr EU v rozhodnutí z 5.3.2020 ve věci OPR-Finance (C -679/18) uvedl, že z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popř. zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Jak již ESD rozhodl v oblasti dodržování informační povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, která rovněž přispívá k uskutečňování cíle této směrnice připomenutého v bodě 21 tohoto rozsudku – že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v čl. 8 této směrnice. Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Podle ustálené judikatury ESD jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je totiž inherentní systému Smlouvy o fungování Evropské unie v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy. Zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice, vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice. Povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem (viz také judikatura Soudního dvora EU, na kterou citované rozhodnutí C -679/18 odkazuje).
56. Eurokonformním výkladem lze dospět k závěru o neplatnosti smlouvy, k níž soud při porušení povinnosti dle § 86 ZSÚ přihlíží z úřední činnosti, tj. jedná se o absolutní neplatnost smlouvy.
57. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru, při sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou nepostupovala v souladu s povinností obsaženou v § 86 odst. 1 ZSÚ, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a v takovém rozsahu, aby na podkladě shromážděných a následně prověřených informací mohla učinit relevantní závěr, že žalovaná bude schopna eventuálně poskytnuté peněžní prostředky splácet řádně a včas.
58. Soud pochybení žalobkyně spatřuje především ve skutečnosti, že žalobkyně u žalované neověřovala, zda měsíční náklady žalované na bydlení skutečně dosahují (toliko) částky 3.000 Kč, když se žalobkyně zřejmě spokojila s tímto tvrzením žalované. Jak bylo zmíněno výše, soud nepřehlédl podání žalobkyně ze dne datum, kde bylo zmíněno, že náklady na bydlení vychází ze skutečných obratů na výpise spotřebitele (žalované). Ke škodě věci však žalobkyně soudu žádnou takovou listin u nepředložila.
59. Soud zdůrazňuje, že neshledává problém v samotné výši měsíční částky na bydlení. A to navzdory skutečnosti, že v době, kdy měla žalobkyně tyto náklady na bydlení u žalované ověřit dle skutečných obratů, tj. na počátku dubna 2022, již byl v plném proudu turbulentní nárust veškerých nákladů souvisejících s bydlením, tj. zejména enormní nárust ceny elektřiny či plynu. Z tohoto důvodu by pak samotné náklady na elektřinu či na plyn mohly snadno dosahovat tvrzené výše nebo ji dokonce přesahovat.
60. Dalším podstatným aspektem, který by bylo nutno dle soudu zjistit, je skutečnost, zda žalovaná bytovou potřebu uspokojuje ve vlastním bytě, domě, či naopak v pronajatém bytě, domě, anebo např. stále (vzhledem k jejímu věku) bydlí u rodičů, kde by se na nákladech na bydlení mohla podílet pouze v omezené míře. Pakliže by žalovaná bydlela v pronajatém bytě, pak měsíční náklady na bydlení, aniž by soud znal konkrétní okolnosti, budou ve svém souhrnu v obec nebo v obec vysoce přesahovat částku 3.000 Kč.
61. Skutečností, které vstupují do určení výše nákladů na bydlení, je relativně hodně a bez jejich konkrétního uvedení je potom krajně obtížně stanovit prokazatelnou výši této částky. Pakliže žalobkyně při stanovení nákladů na bydlení u žalované bez dalšího vyšla toliko z částky 3.000 Kč, aniž by ji blíže prověřila (ověřila), je soud toho názoru, že takový postup je v příkrém rozporu s povinností obsaženou v § 86 odst. 1 ZSÚ. Je tomu z důvodu, že žalobkyně nezískala prokazatelný měsíčná výdaj žalované na bydlení, pročež je vyloučeno, aby žalobkyně následně mohla hodnověrně porovnat příjmy a výdaje žalované.
62. Soud má navíc důvodné pochybnosti, zda měsíční náklady žalované na bydlení opravdu dosahují přesně částky 3.000 Kč, a zda tato částka doopravdy vychází ze skutečných obratů obsaženém na výpise spotřebitele (žalované), jak tvrdí žalobkyně.
63. Důvod pochybnosti soudu stran výše této částky vyvěrá nad rámec již zmíněného ze skutečnosti, že i v případě jiných úvěrových smluv číslo číslo měly náklady na bydlení u těchto spotřebitelů činit rovněž přesně 3.000 Kč. Jakkoliv soud zcela nevylučuje možnost, že u těchto tří jinak rozdílných spotřebitelů by mohly měsíční náklady na bydlení dosahovat shodně částky 3.000 Kč, přesto se kloní k závěru, že spíše než dílem náhody je to dílem způsobu, jakým žalobkyně u žadatelů o poskytnutí spotřebitelského úvěru ověřuje či spíše neověřuje reálné náklady na bydlení. Soud se domnívá, že žalobkyně namísto toho, aby od spotřebitelů vyžadovala doklady, z nichž budou měsíční náklady na bydlení zjevně, prokazatelně a přesně vyplývat, se raději spokojí s tím, že vyjde z nějaké normativně a interně stanovené částky, jež má ovšem ke skutečným nákladům na bydlení jednotlivých spotřebitelů vskutku daleko. Soud není přesvědčen o tom, že by náklady na bydlení vycházely ze skutečných obratů na výpise spotřebitele, resp. spotřebitelů.
64. Pakliže platí, že poskytovatel úvěru, a tedy i žalobkyně, je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele tím, že posoudí jeho příjmy a výdaje, je s ohledem na výše uvedené zjevné, že žalobkyně v posuzované věci této povinnosti nemohla dostát a ani nedostála, když si od žalované nevyžádala doklady, které by prokazatelně dávaly odpověď na otázku, jaké jsou měsíční náklady žalované na bydlení. A to jsou pouze náklady na bydlení, jež jsou pravidelné, když soud se dále vůbec nezmiňuje o dalších nezbytných a v zásadě mandatorních nákladech (výdajích) souvisejících s živobytím, které žalovaná musí každý měsíc pravidelně vydat. Žalobkyně se ovšem tímto aspektem při posuzovaní úvěruschopnosti žalované nezabývala, když z žalobkyní předložených listin nelze učinit opačný závěr. Žalobkyně tedy nevzala v potaz, že žalovaná bude mít kromě nákladů na bydlení i jiné pravidelné náklady, a že teprve po odečtení těchto nákladů (nikoliv dříve) je eventuálně možno dospět k tomu, jaké částka bude žalované měsíčně zbývat na případnou úhradu splátek úvěru.
65. Další pochybení na straně žalobkyně soud spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně vůbec nezohlednila způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované do přílohy číslo – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jednak neuvedla, že žalovaná již tehdy měla u žalobkyně sjednán spotřebitelský úvěr ze dne datum, jenž měl být uhrazen z nového spotřebitelského úvěru a jednak neuvedla, že žalovaná měla u společnosti právnická osoba sjednán produkt anonymizováno – s povoleným úvěrovým limitem 29.000 Kč. Tato skutečnost byla snadno zjistitelná z výpisu bankovního účtu žalované za období od datum do datum.
66. Soud pokládá kontokorentní úvěr u společnosti právnická osoba za podstatnou okolnost, jež se měla promítnout do pokladů a výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované, a to především za situace, že se žalovaná ohledně tohoto produktu dostala do nepovoleného debetu. Soud je toho názoru, že tento produkt měl být žalobkyní zohledněn, a žalobkyně, když z bankovního výpisu je patrné, že se žalovaná ocitla v nepovoleném debetu, se měla dále a více zajímat, z jakého důvodu se žalovaná ocitla v prodlení, resp. z jakého důvodu překročila povolený úvěrový limit, tj. zda se jedná o jednorázovou záležitost, anebo zda se jedná o setrvalý stav. Žalobkyně však tímto způsobem nepostupovala, pročež je v důsledku této skutečnosti vyloučeno, aby žalobkyně mohla jednat v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ a porovnat způsob plnění dosavadních dluhů žalované.
67. Žalobkyně navíc zřejmě postupovala v rozporu s vlastní smluvní dokumentací. Jak již bylo shora zmíněno, žalobkyně měla úvěruschopnost žalované posoudit na podkladě kompletního výpisu z bankovního účtu žalované.
68. Žalobkyně ovšem soudu předložila toliko jeden výpis z bankovního účtu žalované za období od datum do datum, tj. nikoliv kompletní výpis, na který žalobkyně opakovaně odkazuje. Soud nevylučuje možnost, že žalovaná žalobkyni opravdu předložila kompletní výpis z bankovního účtu. Je však otázkou, pakliže by se tak skutečně stalo, proč žalobkyně soudu předložila výpis toliko za jeden kalendářní měsíc. Ať již tomu bylo jakkoliv, žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, se sama připravila o možnost, aby jí soud vyzval k předložení kompletního výpisu bankovního účtu žalované, aby mohl hodnověrně ověřit, že informace obsažené v listin ě označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo odpovídají skutečnosti, a že na jejich podkladě mohla žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované.
69. Obdobný informační deficit panuje i ohledně výplatních pásek. V individuálních případech může žalobkyně po spotřebitelovi požadovat z důvodu prokázání příjmů i předložení výplatní pásky za tři měsíce. Jakkoliv jazykový výklad příslušného ustanovení (čl. 2 písm. a)) by z důvodu použití jednotného čísla mohl nabízet eventualitu, že žalobkyně bude po spotřebitelovi požadovat pouze jednu výplatní pásku za tři měsíce, soud je toho názoru, že z hlediska systematického výkladu není žádného racionálního důvodu, aby předmětné ustanovení nemohlo být vyloženo tak, že žalobkyně bude po spotřebitelovi požadovat předložení výplatních pásek za (poslední) tři měsíce. Ve prospěch tohoto závěru dle soudu svědčí nejen skutečnost, že místo výplatní (ch) pásky (ek) může žalobkyně požadovat po spotřebitelovi předložení potvrzení o příjmu alespoň za tři měsíce, nýbrž i skutečnost, že z výplatních pásek za tři měsíce, resp. potvrzení o příjmu za tři měsíce, lze kvalifikovaněji zjistit a následně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, což je nesporně primárním cílem § 86 ZSÚ, oproti toliko jedné výplatní pásce.
70. V projednávané věci žalobkyně zjevně usoudila, že se jedná o individuální případ, pročež přistoupila k tomu, že si od žalované vyžádala jednu výplatní pásku. Dle soudu si ovšem žalobkyně měla v takovém případě od žalované v souladu s vlastní smluvní dokumentací vyžádat tři výplatní pásky. Žalobkyně takovým způsobem nepostupovala, když soud opětovně nedokáže vyloučit, že žalobkyně možná nakonec disponuje třemi výplatními páskami žalované. Soudu nicméně žalobkyně předložila toliko jednu výplatní pásku žalované. Jak již bylo mnohokrát vzpomínáno, žalobkyně se tím, že se k jednání nedostavila, se sama připravila o možnost, aby soudu dotyčně ustanovení vysvětlila, popř. aby soudu předložila dvě zbývající výplatní pásky žalované.
71. V této souvislosti nelze konečně nezmínit, že žalovaná tím, že se k jednání nedostavila, se sama připravila o možnost, aby jí soud mohl vyzvat k vysvětlení, co má na mysli konstatováním, že žalovaná má špatný status, a to zvláště za situace, že provedeným skóringem bylo u žalované naopak zjištěno výsledné skoro – vyšší bonita (viz listin listina označená Úvěr číslo – výpis z interního systému).
72. V návaznosti na výše předestřené skutečnosti soud na podkladě žalobkyní předložených listin dospěl k závěru, že žalobkyně v posuzované věci nepostupovala v intencích § 86 odst. 1 ZSÚ, tj. porušila zákonnou povinnost řádně a kvalifikovaně posoudit úvěruschopnost žalované. Soud má za to, že žalobkyně ne zcela dostála zákonné povinnosti, když si od žalované nevyžádala doklady prokazující její měsíční náklady na bydlení, čímž zamezila tomu, aby mohla relevantním způsobem posoudit její příjmy a výdaje, jakož i nedostála zákonné povinnosti tím, že nevzala v potaz, že žalovaná má u společnosti právnická osoba sjednán produkt anonymizováno, s nímž se navíc ocitla v nepovoleném debetu a konečně neuvedla, že žalovaná měla u žalobkyně již dříve sjednán úvěr. Dle soudu tyto veškeré okolnosti s přistoupením skutečnosti, že žalobkyně s největší pravděpodobností postupovala i v rozporu s vlastní smluvní dokumentací, nemohou ve svém důsledku založit závěr, že žalobkyně řádně a kvalifikovaně posoudila úvěruschopnost žalované – ba právě naopak. Soud dospěl k přesně opačnému závěru, tj. že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ.
73. Zmíněný závěr je dle soudu prokazován i prostou a ve svém důsledku neprávní skutečností, že žalovaná uhradila toliko jednu splátku, pročež se tato věc dostala k soudu. Možná – kdyby žalobkyně postupovala skutečně v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ, nikoliv jen formálně, a zároveň neupřednostnila svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, nebylo by tohoto sporu.
74. Pakliže žalobkyně právně jednala tak, jak bylo rozvedeno v předchozím odstavci, má tato skutečnost za následek, že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem úvěru, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ Smlouva, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž ve smyslu § 588 NOZ za použití § 580 odst. 1 NOZ se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.
75. Soud je přesvědčen, že právní jednání, které porušuje (je v rozporu s ) § 86 odst. 1 ZSÚ, představuje právní jednání, které odporuje zákonu. Dle soudu se rovněž jedná o právní jednání, jež zjevně narušuje veřejný pořádek. V tomto ohledu soud odkazuje na shora zmíněný nález Ústavního soudu, jenž zdůraznil, že povinnost obsažená v § 86 odst. 1 ZSÚ chrání nejen spotřebitele, nýbrž i společnost jako takovou. Pokud žalobkyně právně jednala v rozporu s tímto ustanovením, je s přihlédnutím k názoru Ústavního soudu nepopiratelné, že takové závadové právní jednání kromě jiného i zjevně narušuje veřejný pořádek.
76. Pokud soud právní jednání žalobkyně vyhodnotil tak, že se jedná o právní jednání, jež odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 NOZ ), pročež naplňuje předpoklady absolutně neplatného právního jednání, musel soud k neplatnosti právního jednání přihlédnout i bez návrhu, tj. z úřední činnosti, což soud učinil. Soud proto ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ prohlásil smlouvu o úvěru ze dne datum za absolutně neplatné právní jednání.
77. Jestliže žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v určité výši, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu (§ 2991 odst. 2 NOZ ), pak tato okolnost znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna vydat, neboť o toto bezdůvodné obohacení se bez spravedlivého důvodu obohatila.
78. V posuzované věci žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12.249 Kč a ve výši 22.951 Kč, tj. celkem 35.200 Kč. Oproti tomu žalovaná žalobkyni zaplatila (vrátila) peněžní prostředky ve výši 1 Kč a ve výši 1.903 Kč. Z uvedeného plyne, že se žalovaná na žalobkyni bezdůvodně obohatila o částku ve výši 33.296 Kč, kterou je povinna žalobkyni vydat.
79. Soud nepřehlédl, že mezi účastníky jednání byl sjednán úvěr (jistina) ve výši 44.000 Kč, a že z této částky připadala částka ve výši 8.800 Kč na náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s vyřizováním úvěru. Soud však dospěl k závěru, že částka ve výši 8.800 Kč nepředstavuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.
80. Soud má za to, že by bylo proti smyslu a účelu ZSÚ, aby žalobkyni, jež porušila stěžejní ustanovení ZSÚ, měla navzdory této skutečnosti náležet odměna ve formě bezdůvodného obohacení představovaná náklady vzniklými v souvislosti s vyřizováním úvěru. Pakliže si žalobkyně počínala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ je zcela nepřípustné, aby měla jakýkoliv nárok na tyto náklady. Tyto náklady dle soudu nepředstavují poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, potažmo bezdůvodné obohacení, které by žalovaná měla žalobkyni vrátit (vydat). Faktickým důsledkem skutečnosti, že žalobkyně zapříčinila absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků (nákladů) za poskytnutí úvěru, které v tomto případě čítají 8.800 Kč. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně tyto poplatky učinila součástí jistiny.
81. Nadto nelze přehlédnout, že by bylo naprosto v rozporu s dobrými mravy, aby žalobkyni byly takové náklady hrazeny, a to zvláště za situace, že žalobkyně si již odměnu za tytéž náklady zúčtovala v rámci úvěru ze dne datum.
82. Pokud smlouva o úvěru byla mezi účastníky řízení uzavřena dne datum, když soud se netají názorem, že zřejmě i tato smlouva by mohla být z totožných důvodů prohlášena za absolutně neplatnou, a žalobkyně si při té příležitosti vyúčtovala náklady vzniklé v souvislosti s vyřizováním úvěru ve výši 4.400 Kč, soud neshledává žádný racionální důvod, aby žalobkyně měla mít nárok na totožnou odměnu ohledně úvěrové smlouvy, jež měla být uzavřena datum, tj. pouhý jeden týden po uzavření smlouvy ze dne datum. Soud pokládá za amorální, aby si žalobkyně vyúčtovala totožné náklady v rozsahu jednoho týdne dvakrát. Dle soudu je zjevné, že primárním smyslem a účelem těchto nákladů není a nebylo ověření schopnosti spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté peněžní prostředky, nýbrž nijak nezastřená snaha žalobkyně získat (inkasovat) ze spotřebitele (žalované) další peněžní prostředky nad rámec ujednaného smluvního úroku. Do stejné kategorie spadá i Doplňková služba anonymizováno.
83. Lze uzavřít, že žalovaná se na žalobkyni bezdůvodně obohatila o částku ve výši 33.296 Kč.
84. Pokud se týká stanovení splatnosti bezdůvodného obohacení ve výši 33.296 Kč, tj. plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, soud při respektování závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2022 , vyšel z § 87 odst. 1 ZSÚ, dle něhož je spotřebitel povinen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.
85. Soud je přesvědčen, když vyjde z žalobkyní předložených listin, a to zejména z výplatní pásky žalované, že by mělo být v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni v době jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku zaplatila bezdůvodné obohacení ve výši 33.296 Kč. Soud dobu jednoho roku pokládá za spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky řízení. Negativním důsledkem porušení povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ je z hlediska žalobkyně skutečnost, že spotřebitel není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, nýbrž dle přiměřených možností. Soud má za to, že doba jednoho roku představuje pro účastníky řízení vyvážený a spravedlivý konsenzus, na jehož podkladě žalobkyně získá poskytnutou jistinu v době, jež by pro ni neměla představovat jakékoliv ekonomické obtíže, a to i s přihlédnutím k velikosti poskytnuté jistiny, a pro žalovanou doba jednoho roku by neměla znamenat, že si bude muset obratem obstarat peněžní prostředky na vrácení poskytnuté jistiny, aby se s jejím vracením neocitla v prodlení.
86. Doba jednoho roku pro vrácení poskytnuté jistiny má rovněž za následek, že žalovaná se do marného uplynutí této doby nemůže ocitnout v prodlení s vracením této jistiny.
87. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 54.741 Kč, jakožto doplňkové služby anonymizováno, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 54.741 Kč od 4.8.2022 do zaplacení a co do částky 10.927,88 Kč, jakožto smluvní pokuty, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.927,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, přičemž pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované.
88. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 33.296 Kč, jež je představována bezdůvodným obohacením na straně žalované (poskytnutou jistinou úvěru), a to jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
89. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 58.803,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.439,40 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, jako nedůvodnou zamítl. K úroku z prodlení soud dodává, že v celém rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) zamítl žalobkyní uplatněný nárok na přiznání úroku z prodlení (§ 1970 NOZ ), a to z důvodu, jak bylo zmíněno shora, že žalobkyně se s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ doposud neocitla v prodlení (§ 1968 NOZ ) s vrácením poskytnuté jistiny úvěru (s bezdůvodným obohacením). Žalobkyně se tohoto nároku domáhala předčasně.
90. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší částí neúspěšná, pročež žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Z obsahu spisu je ovšem patrné, že žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, pročež soud ani žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení.
91. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. za současného použití § 87 odst. 1 ZSÚ.
92. Pro úplnost soud dodává, že o vrácení poměrné částky zaplaceného soudního poplatku bude soudem rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.