Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 420/2022-14
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 536,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 536,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 412,33 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do 17. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,12 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 18. 2. 2022 do 18. 5. 2022 a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně úroku ve výši 13,37% ročně z částky 7 536,17 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 536,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 412,33 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do 17. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,12 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 18. 2. 2022 do 18. 5. 2022 a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 7 536,17 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně úroku ve výši 13,37% ročně z částky 7 536,17 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 9. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 536,17 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, na základě které žalovaná obdržela prostředky ve výši 14 490 Kč a zavázala se takto poskytnutý úvěr splácet ve 12. měsíčních splátkách po 1378 Kč včetně pojistného, částka jí byla poskytnuta, žalovaná však své povinnosti nesplnila, splátky řádně nesplácela a předchůdce žalobkyně ke dni 17. 12. 2022 zesplatnil celý dluh. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni datum a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně vedle jistiny úvěru ve výši 7 536,17 Kč žádá zaplacení úroku ve výši 25,12% ročně částečně kapitalizovaného ve výši 412,33 Kč a úroku z prodlení. Předžalobní upomínka byla zaslána dne 8. 7. 2022.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 14 490 Kč na nákup černého zboží a žalovaná se zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit ve 12. měsíčních splátkách, jejíchž výše činila 1378 Kč vždy k 17.tému dni kalendářního měsíce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,12%, RPSN pak 28,22 %, celková částka k zaplacení činila 16 536 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení a náklady spojené s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč (viz smlouva o úvěru, rámcová smlouva o poskytnutí bankovních produktů, formulář pro standardní informace). Před podpisem smlouvy žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích. Předchůdce žalobkyně poskytl shora uvedenou částku, žalovaná celkem zaplatila 9646 Kč (viz přehled úvěru). Dopisem ze dne 17. 2. 2022 odstoupil předchůdce žalobkyně od uzavřené smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaná neplatila splátky řádně a včas a vyzval žalovanou k zaplacení vyčísleného dluhu (viz dopis z 17. 2. 2022). Předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi kterými byla zahrnuta i pohledávka za žalovanou vyčíslená na částku 7 536,17 Kč a tuto skutečnost žalované oznámila žalobkyně i její předchůdce dopisem ze dne 24. 6. 2022 odeslaným stejného dne doporučenou poštou (viz.smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Aktuální dluh je vyčíslen na 7 536,17 Kč a úrok 412,33 Kč, poplatky za vymáhání 800 Kč, smluvní pokuta 258,51 Kč viz vyčíslení zůstatku úvěru). Žalovaná byla vyzvána žalobkyní dopisem ze dne 8. 7. 2022 k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalovaného. Soud proto nedospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).
11. Dále se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina uvádí výši úroku 25,12 % ročně, RPSN pak 28,22 %. Tato % hodnota odpovídá úroku ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formě úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 25,12% ročně je dle názoru soudu ujednáním platným, soud neshledává zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
1. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy čerpala žalovaná úvěr, který řádně nesplácela a žalobkyně, resp. její předchůdce tak v souladu s ujednanými obchodními podmínkami od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou, aby ke dni 17. 2. 2022 doplatil úvěr ve výši 7 536,17 Kč (včetně smluvní pokuty 258,51 Kč a poplatků za upomínky ve výši 800 Kč) a úrok 412,33 Kč, v základu jsou tyto nároky oprávněné a smluvně podložené, vyčíslení odpovídá doloženým podkladům. Pokud pak žalovaná nezaplatila již ničeho, její dluh odpovídá částce, která je předmětem řízení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jeho zaplacením, uložil mu soud povinnost vedle jistiny dluhu zaplatit též zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 7 536,17 Kč (součet jistiny úvěru, smluvní pokuty, nákladů vymáhání) v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného pak první den prodlení 18. 2. 2022 je odvozen od výzvy k zaplacení po odstoupení od smlouvy. S ohledem na ustanovení § 122 odstavec 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kterým byla upravena limitace úroku z úvěru za dobu přesahující 90 dnů prodlení s tím, že sazba úroku nesmí přesáhnout částku odpovídající reposazbě ČNB platné pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení nastalo zvýšené o 8%, pak byla žaloba částečně zamítnuta ohledně úroku přesahující tuto zákonnou limitaci, a to výrokem II. (zamítavá část se týká rozdílu procentních výší 25,12 % a 11,75%, tedy 13,37%).
2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch odpovídá jen malé části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 536,17 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.