Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 199/2021-170
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 846,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 28 011,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,75 % ročně z částky 14 489,05 Kč ode dne 23. 10. 2018 do 11. 11. 2021, úrokem z prodlení 8,75 % ročně z částky 8 654,05 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 5 835 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 792 Kč ode dne 23. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 28 011,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,75 % ročně z částky 14 489,05 Kč ode dne 23. 10. 2018 do 11. 11. 2021, úrokem z prodlení 8,75 % ročně z částky 8 654,05 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 5 835 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 792 Kč ode dne 23. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 846,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, sjednané pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě spolehlivých a dostatečných informací zjištěných od žalovaného, z databází a jiných zdrojů. Využila i pomocné parametry – DTI a DSTI. Na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splatit společně s úrokem ve výši 8 521 Kč (23 % ročně) v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána inkasní služba za cenu 69 Kč měsíčně a doplňková služba„ anonymizováno“ za cenu 107 Kč měsíčně zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o měsíc, přerušení splácení na dobu až 9 měsíců jednak v případě úrazu, onemocnění nebo hospitalizace a jednak při ztrátě zaměstnání. Celková výše měsíční splátky se tímto zvýšila na 433 Kč. Žalovaný uhradil pouze 5 splátek, celkem 2 165 Kč, poté bylo proti žalovanému zahájeno insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 15811/2018 a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 8. 10. 2018. Žalobkyně po žalovaném požaduje neuhrazenou zbývající část jistiny ve výši 9 659,37 Kč, úroky v částce 7 565,12 Kč, poplatek za inkasní služby ve výši 4 623 Kč, za služby anonymizováno – odklad ve výši 1 943 Kč, anonymizováno – nemoc ve výši 2 613 Kč, anonymizováno – práce ve výši 2 613 Kč (uvedené poplatky byly požadovány za zbylých 67 splátek) a dále smluvní pokutu 4 829,68 Kč (50 % z nesplacené jistiny). S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně nárokovala jednak zákonný úrok z prodlení 8,75 % ročně z částky 14 489,05 Kč (součet dlužné jistiny a smluvní pokuty) a jednak smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 792 Kč (součet poplatku za inkasní službu a službu anonymizováno), a to vždy od 23. 10. 2018 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav:
3. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že částka 8 000 Kč bude vyplacena přímo na účet žalovaného a částka 2 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 257 Kč, zahrnujících jistinu a úrok ve výši 23 % ročně 8 521 Kč (celkem 18 521 Kč). Pokud nedojde ani po dvou upomínkách v případě prodlení žalovaného k úhradě dluhu, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý dluh. Žalobkyně mohla zesplatnit jistinu včetně níže uvedených sjednaných poplatků za inkasní službu a službu anonymizováno také v případě, kdy dojde k zahájení insolvenčního řízení na žalovaného. Vedle toho jí v případě zesplatnění vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Přílohou smlouvy byla tabulka umoření, z níž plyne, v jakém poměru byla do každé splátky zahrnuta jistina, úrok a doplňkové služby.
4. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Z e-mailu ze dne datum je zřejmé, že žalovanému byl na základě předchozí telefonické komunikace zaslán návrh smlouvy a bylo zde uvedeno, že žalovaný smlouvu e-mailovou zprávou odsouhlasí a zašle žalobkyni potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby, poté dojde k vyplacení finančních prostředků. Dle doloženého detailu pohybu, oznámení o zadání domácí platby, žalovaný zaslal na účet žalobkyně verifikační platbu 10 Kč, která byla zaúčtována dne datum a dále souhlas se zřízením inkasa od datum s limitem 1 732 Kč. Rovněž zaslal žalobkyni e-mailovou zprávu, kde uvedl, že souhlasí bez výjimek s návrhem smlouvy.
5. Účastníci dále v samostatných smlouvách, tvořících přílohy smlouvy o úvěru, sjednali doplňkovou inkasní službu a službu„ anonymizováno“. Za výkon inkasní služby, tvořenou náklady na zřízení této služby, na zajištění inkasování plateb a bankovními poplatky za podání a přijetí příkazu, se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 4 968 Kč, a to v měsíčních splátkách po 69 Kč. Za službu„ anonymizováno“ byl sjednán poplatek v celkové výši 7 704 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 107 Kč. Uvedená služba v sobě zahrnovala a) možnost odkladu 3 splátek ročně vždy o měsíc po termínu splatnosti (za cenu 29 Kč měsíčně), b) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (za cenu 39 Kč měsíčně) a c) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců při nezaviněné ztrátě zaměstnání (za cenu 39 Kč měsíčně). V případě zesplatnění dlužné částky z důvodu zahájení insolvenčního řízení, byl žalovaný povinen uhradit zbývající část poplatků. Současně žalobkyni vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z poplatků.
6. Žalovanému byla dne datum poukázána na účet částka 8 000 Kč. Téhož dne žalobkyně informovala žalovaného o vyplacení úvěru a o užití částky 2 000 Kč v souladu se smlouvou.
7. Z návrhu na povolení oddlužení žalovaného ze dne datum, vyhlášky Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 15811/2018-A-2, ze dne 1. 10. 2018, soud zjistil, že dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému. Usnesením téhož soudu ze dne 14. 11. 2018, č. j. MSPH 95 INS 15811/2018-A-7, byl návrh žalovaného na povolení oddlužení odmítnut. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2018 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění celé pohledávky a současně jej vyzvala k úhradě částky 33 856,17 Kč do 14 dnů od data vystavení dopisu.
8. Přílohou smlouvy o úvěru je„ Dotazník k posouzení bonity spotřebitele“, v němž žalovaný uvedl, že je svobodný, dosahuje příjmu 30 037 Kč měsíčně, nevlastní nemovitost. Jeho měsíční výdaje činí 3 800 Kč, náklady na bydlení ve výši 600 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci v externích rejstřících a zjistila, že žalovaný nemá záznam v exekučním ani insolvenčním rejstříku. Provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru. Žalovaný měl v nebankovním registru 6 pozitivních lustrací a dostal B Rating. Dále bylo po hledání na stránce Ministerstva vnitra ČR zjištěno, že občanský průkaz žalovaného není neplatný.
9. Dle dopisu ČNB k žádosti žalobkyně o posuzování bonity plyne, že na rozdíl od příjmů může být někdy těžké, ne-li nemožné, dokumentárně ověřit výdaje spotřebitele, a proto lze využívat různé scoringové modely dle metodických pokynů ČNB, ČSÚ a případně, pokud spotřebitel neuvádí žádné výdaje, pak lze vyjít i z částek životního minima po jejich eventuálním přiměřeném navýšení.
10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný obdržel datum čistou mzdu 25 741 Kč (výplatní lístek). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za únor 2018 je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil 2 196,43 Kč. Nezanedbatelné příjmy v daném období představovala kromě mzdy částka 4 100 Kč představující žalovanému poskytnutou zápůjčku dne 7. 2. 2018 od společnosti právnická osoba, částka 15 000 Kč poskytnutá dne 15. 2. 2018 a částka ve výši 5 000 Kč poskytnutá dne 20. 2. 2018 právnická osoba.
11. Žalobkyně dále předložila znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení ze dne 7. 5. 2018, podle kterého žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů mírně nad rámec zákonných požadavků, dále zde bylo uvedeno, že úroková sazba odpovídá situaci na trhu a sankční ujednání smlouvy o úvěru jsou přiměřená. Dále žalobkyně předložila článek z webu organizace Člověk v tísni, zabývající se srovnáním jednotlivých poskytovatelů úvěrů a právní rozbor Institutu aplikovaného práva zabývajícího se povahou sjednaných doplňkových služeb a formou sjednání smlouvy. Z těchto listin soud s ohledem na níže přijaté závěry neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro posouzení projednávané věci.
12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen ZSÚ. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali úvěrovou smlouvu číslo. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 8 000 Kč.
13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle ZSÚ. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného asi 25 741 Kč měsíčně byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu a výplatní páskou, výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny doklady, žalovaný pouze doplnil při posuzování smlouvy údaj o svých výdajích na bydlení 600 Kč měsíčně a o výdajích na živobytí 3 800 Kč měsíčně. Rovněž nebyly žádným způsobem doloženy výdaje žalovaného na jemu poskytnuté zápůjčky ve výši minimálně 24 100 Kč zjištěné z výpisu z jeho bankovního účtu ani to, jakým způsobem žalovaný hodlá zápůjčky splatit a kdy nastává jejich splatnost. Nadto bylo zjištěno, že v Nebankovním registru dlužníků má žalovaný 6 záznamů, tato skutečnost nebyla žalobkyní blíže objasněna. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to zejména náklady spojené s bydlením, jejichž výše nebyla doložena žádnými doklady. Náklady spojené s bydlením přitom zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Dále nebyly dostatečně přezkoumány výdaje žalovaného na dosavadní úvěry, když z výpisu z bankovního účtu vyplývalo, že žalovaný splácí úvěry, toto však přitom žalobkyni netvrdil, tvrzení žalovaného odporovalo realitě, což bylo snadno zjistitelné z výpisu z účtu. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. Shora uvedené skutečnosti přitom měly v žalobkyni vzbudit objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet a o tom, zda má dostatečné množství finanční rezervy pro splacení dalšího úvěru.
14. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové stránce žalovaného a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
15. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 2 165 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.) dluží celkem 5 835 Kč. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o zesplatnění pohledávky, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení, protože však nebylo prokázáno, že by oznámení bylo odesláno, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději doručením žaloby 11. 11. 2021. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl žalovaný žalobkyní vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.. Soud tedy přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z částky 5 835 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (a to i s přihlédnutím k požadovanému příslušenství), který však náhradu nákladů řízení nepožadoval a náklady mu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.