Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 407/2022-116
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 110.285,80 Kč s přísl., rozsudkem pro zmeškání
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110.285,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 114,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.325,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 110.285,80 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky 108.185,80 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34.265,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110.285,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 114,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.325,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 110.285,80 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky 108.185,80 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34.265,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplnění povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 04. 10. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaným.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 10. 1. 2023. Žalovanému bylo dne 22. 12. 2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.
4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367 , 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád , Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.
5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu nesplnění povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 04. 10. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaným. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005 . Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Podle hmotného práva je nárok dán dle ust. § 2395 o. z.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34.265,86 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.515 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110.285,80 Kč sestávající z částky 5.540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 1. 2023 náhrada 401,04 Kč za 41 ujetých km v částce 301,04 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23.761,04 Kč ve výši 4.989,82 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 02.01.2023, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Žalobkyně v tomto podání doplnila skutková tvrzení a důkazy sama bez výzvy soudu, ačkoliv tak byla povinna učinit již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného, přičemž odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku (§ 205b o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-la žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.