Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 106/2022-72
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 105 309 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 105 309 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 98 753 Kč ve výši 8,5 % od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 105 309 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 98 753 Kč ve výši 8,5 % od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 309 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 8. 2015 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr („ Jistota“), na základě které se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 8,90% ročně splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5 941 Kč včetně pojistného splatných vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 393 102 Kč, z čehož částka 251 247 Kč byla započtena na jistinu, částka 109 385 Kč byla započtena na úhradu úroků, částka 25 220 Kč na splátky pojistného, částka 1 250 Kč na penále – smluvní pokuty a částka 6 100 Kč byla započtena na náhradu nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se staly splatnými. Žalovaný po zesplatnění žalovanou částku i přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný soudu sdělil, že dluhu si je vědom a jeho existenci nepopírá. Dále uvedl, že učiní kroky k vyrovnání závazku. Z jednání se žalovaný i žalobkyně omluvili.
3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř.
4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2015 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 350 000 Kč (prokázáno smlouvou číslo ze dne 20. 8. 2015 včetně všeobecných podmínek žalobkyně pro spotřebitelskému úvěru a sazebníku pro smlouvy o spotřebitelskému úvěru). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 350 000 Kč na jeho bankovní učet (prokázáno potvrzením o poskytnutí úvěru ze dne 20. 8. 2015). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 466 452 Kč v 84 měsíčních splátkách ve výši 5 941 Kč včetně pojistného splatných vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce (prokázáno smlouvou číslo). Žalovaný se zavázal plnit závazky dle smlouvy, tedy hradit řádně a včas dlužnou jistinu a úroky a pojistné, (prokázáno smlouvou ze smlouvou číslo). Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 393 102 Kč, z čehož žalobkyně započítala částku 251 247 Kč na jistinu, částku 109 385 Kč na úhradu úroků, částku 25 220 Kč na splátky pojistného, částku 1 250 Kč na penále – smluvní pokuty a částku 6 100 na náhradu nákladů spojených s vymáháním (prokázáno výpisem splátek). Poskytnutý úvěr však žalovaný nesplácel řádně a včas a ocitl se v prodlení se splácením úvěru a o zaplacení byl opakovaně marně upomínán (prokázáno upomínkou ze dne 12. 10. 2019, 14. 1. 2020, 14. 1. 2021 a 12. 12. 2020) včetně upozornění na možné důsledky. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 1. 7. 2021 a zbylou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradu dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 12. 1. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 včetně podacího archu).
5. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet prostřednictvím interního a externího zkoumání (prokázáno výpisem Solus, registru CRIF, výpisem z účtu za období od 7/ 2015 a potvrzením o výši příjmu ze dne 3. 8. 2015) a vyplněnou zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytoval úvěru právnická osoba (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytoval úvěru právnická osoba). Ze zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán s pravidelný příjmem 18 460 Kč, s náklady na bydlení 0 Kč (v jiné zprávě uvedena částka 2 000 Kč na nájemné), hypotéka/leasing rovněž 0 Kč, a že nemá jiné závazky než splátky úvěru ve výši 2 439 Kč (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně dále soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, a to za měsíc 7/ 2015 (prokázáno výpisem z účtu za měsíc 7/ 2015). Z potvrzení o výši příjmu vystaveného dne 3. 8. 2015 žalobkyně zjistila, že žalovaný pracuje jako školník a jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 18 460 Kč, a splátky na poskytnuté půjčky jsou evidovány ve výši 1 900 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu vystaveného dne 3. 8. 2015). Náklady žalovaného žalobkyně stanovila na základě statistických dat na částku 4 750 Kč měsíčně.
6. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka, a to především u výdajové stránky. V daném případě si žalobkyně vyžádala informace od žalovaného (vyplněním typizovaných formulářů), které doplnila výpisem z účtu žalovaného za měsíc červenec 2015 a potvrzením o výši příjmu žalovaného a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku). Při zkoumání příjmů ověřila tvrzení žalovaného potvrzením příjmů od zaměstnavatele. Výdaje byly žalobkyní zjištěny rozhovorem se žalovaným, ověřeny z výpisu z účtu (předložen soudu byl jen za období 7/ 2015) a porovnány se statistickým modelem žalobkyně informacemi o životním minimu. Soud zde nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů na částku 4 750 Kč měsíčně, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování, nikoli na statistice. Podle mínění soudu se ale žalobkyně neměla spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Bez bližšího zkoumání příjmů a výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaný dosahuje stabilního příjmu a dokonce, že vytváří rezervy, navíc pokud šlo o poskytnutí úvěru v řádech statisíc. Pokud by žalobkyně žádala předložení výpisů z účtu za delší časové období, zjistila by, zda je žalovaný schopen vytvářet rezervy a zda již z účtu nehradí jiné splátky úvěru. Varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že (alespoň podle předloženého výpisu z účtu za měsíc červenec, což se ovšem soudu jeví jako časový úsek zcela nedostačující) žalovaný nemá žádné rezervy. Podle výpisu z účtu žalovaného z července 2015 byl totiž zůstatek na počátku měsíce 122 Kč. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
7. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 350 000 Kč a pojistného 25 220 Kč, kdy po odečtení již zaplacené částky ve výši 393 102 Kč přesahující samotnou jistinu a pojistné, nezbývá na jistinu tedy doplatit ničeho.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který byl zcela úspěšný, nevznikly žádné náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může být povinnost vymáhána exekučně.