Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 218/2022-25

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 18 283,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 367,72 Kč, a to v deseti pravidelných měsíčních splátkách po 1 437 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 915,47 Kč, úroku v částce 11 503,73 Kč, úroku z prodlení v částce 1 217,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 2 419,37 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 14 367,72 Kč od 5. 5. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 367,72 Kč, a to v deseti pravidelných měsíčních splátkách po 1 437 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. II. Žaloba o zaplacení částky 3 915,47 Kč, úroku v částce 11 503,73 Kč, úroku z prodlení v částce 1 217,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 2 419,37 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 14 367,72 Kč od 5. 5. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 16 787,09 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím ve výši zákonné sazby z této částky od 5. 5. 2022 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty v částce 806,10 Kč, na kapitalizovaném úroku dále zaplacení částky 11 503,73 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení zaplacení částky 1 217,90 Kč a konečně zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo anonymizováno, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba žalované částku 20 000 Kč. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 20 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč a se smluvním úrokem z úvěru v částce 1 259,96 Kč. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a v důsledku toho jí vznikla povinnost zaplatit společnosti právnická osoba jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené splátky a jednak také povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení celkem částky 29 024,77 Kč sestávající z nesplacené jistiny v částce 16 787,09 Kč, dále smluvní pokuty v částce 806,10 Kč vyčíslené za období od 27. 4. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti půjčky, do dne 26. 5. 2021 a dále zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 11 503,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 117,98 Kč a neuhrazených nákladů za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, přičemž tato pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27. 6. 2022. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyni dosud neuhradila, a to ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022.

2. Žalovaná ve svém vyjádření podané žalobě pouze požádala o možnost úhrady předmětné pohledávky ve splátkách (splátkový kalendář), k čemuž uvedla, že se dostala do špatné finanční situace díky dlouhodobé nemoci, která trvala skoro rok a v roce 2020 byla také rok na nemocenské. Nyní již pracuje, ale splatila minulý měsíc (pozn. říjen roku 2022) dvě exekuce. Navrhla splátku ve výši 1 500 Kč měsíčně.

3. K jednání nařízenému na den 11. ledna 2023 se účastnice nedostavily, přičemž zástupce žalobkyně neúčast svou a žalobkyně u jednání předem písemně omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy u úvěru číslo anonymizováno ze dne datum, potvrzení o převodu částky 20 000 Kč na účet číslo bankovní účet dne 4. 5. 2020, dopisu společnosti právnická osoba žalované ze dne 27. 6. 2022 - oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím archem ze dne 29. 6. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní dne datum, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 2. 9. 2022 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne 5. 9. 2022, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, kdy ani žalovaná žádné z těchto tvrzení nikterak nerozporovala, přičemž z dalších žalobkyní předložených listin již svá skutková zjištění pro nadbytečnost nečinil. Soud proto na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, v dalším pro stručnost odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná v souladu s ust. , (dále jen „ “) uzavřely smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky a dohodnutý úrok, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností právnická osoba před uzavřením smlouvy na základě žalovanou předložených listin – výpisu z běžného účtu a výplatní pásky, které žalobkyně zaslala soudu v příloze svého vyjádření s tím, že s ohledem na výši příjmu žalované a výši úvěru původní věřitelka vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru v takové výši, jaká jí byla poskytnuta, tedy 20 000 Kč, kdy dle údajů uvedených žalovanou a s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 828 Kč a tak žalované měla i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru zůstat dostatečná finanční rezerva, kterou mohla volně disponovat a měla být tedy schopna úvěr splácet. Za té situace tak nebyl jediný důvod domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jak, respektive na podkladě jakých konkrétních faktů o příjmech a výdajích žalované ovšem k tomuto výsledku právní předchůdkyně žalobkyně dospěla, však žalobkyně ve svém vyjádření neuvedla. Tedy své procesní povinnosti nesplnila v tomto ohledu ani v rovině tvrzení.

10. Žalobkyně tak neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované (konkrétní výše příjmů a konkrétní výdaje žalované), přičemž se jedná o podstatné žalobní tvrzení ve smyslu ustanovení , a tedy procesní povinnost žalobkyně, přičemž soud není povinen, a dokonce ani oprávněn tuto činnost žalobkyně nahrazovat, tedy sám z předložených listin extrahovat tvrzení, k nimž byla povinna sama žalobkyně. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že by bylo vyhověno zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost věty druhé zákona

o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178 nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

11. Smlouva uzavřená se žalovanou proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 4. 5. 2020 žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, pak žalovaná je povinna žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila, tedy o částku 5 632,28 Kč; dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto uložil žalované s ohledem na popis své situace v minulosti i v současnosti a s výhledem do budoucna předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaná i podle svého vyjádření bude schopna žalobkyni v budoucnu plnit. Ocitne-li se přitom žalovaná v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, tak soud jí do budoucna přiznal právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení , kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení nařízení vlády číslo , kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu, když v řízení bylo také prokázáno postoupení pohledávky z uzavřené úvěrové smlouvy ve smyslu žalobkyni, která je tak k přijetí tohoto plnění od žalované aktivně legitimována.

12. Je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se jakýmikoliv dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány, k čemuž soud pro úplnost pouze dodává, že ani náklady uplatněné žalobkyní na mimosoudní vymáhání pohledávky soud na rozdíl od žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené, neboť jediným účelným postupem je vymáhání pohledávky pořadem práva, tedy jejím uplatněním u soudu.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že žalované, která v řízení zaznamenala úspěch celkově převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.