Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 190/2022-27
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 60 434,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 649,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 785,28 Kč s úrokem ve výši 12,3 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 649,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 785,28 Kč s úrokem ve výši 12,3 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 434,78 Kč s úrokem ve výši 12,3 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 60 434,78 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres Plus číslo. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 12,30 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tím způsobem, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka jeho žádosti o úvěr vyhověla. Žalovaný svou povinnost neplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a v souladu s produktovými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný doposud svoji povinnost ani po odeslání předžalobní upomínky nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s., přičemž tato právnická osoba a.s. dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (jakožto banka) se dne datum zavázala poskytnout žalovanému (jako klient) peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 12,30 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč. V čl. III. odst. 4 smlouvy jsou uvedeny poplatky, které se žalovaný zavazuje hradit. Podle č. III. odst. 6 smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek je banka oprávněna zejména úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem, která ke dni sjednání smlouvy činí příjmení jméno příjmení zvýšenou o 8 procentních bodů, tj. celkem 8,50 % a dále je banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s klientem, prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný, pozastavit poskytování bankovních produktů a služeb klientovi a splatný dluh vymáhat. Podle čl. I. odst. 2 smlouvy jsou součástí smlouvy Všeobecné produktové podmínky. (ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum). Žalovaný dne datum podepsal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru a náklady spotřebitelského úvěru (z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
5. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč dne datum, ve výši 20 000 Kč dne datum a ve výši 5 000 Kč dne datum (z platební historie smlouvy). Žalovaný na úvěrový účet splatil v období od datum do datum v souhrnu částku 67 350,50 Kč a po postoupení pohledávky žalovaný uhradil v souhrnu částku 18 000 Kč Celkem tak žalovaný splatil na úvěr částku 85 350,50 Kč (z platební historie a výpisu z úvěrového účtu). Žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, proto dne datum právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 95 060,57 Kč. Dopis byl odeslán dne datum (z dopisu nadepsaného Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum). Dne datum žalovaný sepsal s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba dohodu o splátkách a uznání dluhu, ve které uznal svůj dluh vůči bance z titulu smlouvy o úvěru ve výši 89 061 Kč a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 28. dni v měsíci, přičemž 1. splátka byla splatná dne datum (z dohody o splátkách a uznání dluhu).
6. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na právnická osoba a.s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo – Seznam pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího archu). Následně právnická osoba a.s. postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne datum na žalobkyni a postoupení pohledávky oznámila žalovanému a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu. (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo – Seznam pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího archu) Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou žalovaného k úhradě dluhu; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu)
7. Ze Základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele a Všeobecných produktových podmínek nečinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná skutková zjištění.
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 12,30 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč (po započtení měsíčního pojistného). Z důvodu prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum, ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které sdělil žalovaný, z interních informací, výše splátek žalovaného a údajů životního minima a částky normativních nákladů na bydlení. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou ze dne datum.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na právnická osoba a.s., která postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tímto vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)
19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Toto své tvrzení žalobkyně nikterak neprokázala. Neprokázala tak, že její právní předchůdkyně prověřila z dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké byly skutečné příjmy a zejména výdaje žalovaného a ani to, že před uzavření smlouvy o úvěru prováděla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. Nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
20. Žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
21. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč a žalovaný dosud vrátil v součtu 85 350,50 Kč. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 105 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 85 350,50 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 19 649,50 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 649,50 Kč.
22. Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 19 649,50 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z..
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 19 649,50 a neúspěšná co do částky 48 344 Kč (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 29 % a neúspěšná ze 71 %. Poměr úspěch – neúspěch tak činí 42 % v neprospěch žalobkyně. Jelikož žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak výše uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.