Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 53/2022-27

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 15 805,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:

- částku 8 004,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 004,75 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení

- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 949,52 Kč

- kapitalizovaný úrok 10 905,66 Kč

- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč

- částku 4 200,92 Kč

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 8 004,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 004,75 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 949,52 Kč - kapitalizovaný úrok 10 905,66 Kč - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč - částku 4 200,92 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 15 805,67 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 1. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 1. 12. 2020. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na výši příjmů a výši úvěru, předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Dle údajů uvedených žalovanou jí mělo měsíčně zbývat k úhradě případných ostatních závazků 10 025 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 656 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že za této situace nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované dále vycházela z předložených dokumentů k příjmům a výdajům žalované, a to z nájemní smlouvy, včetně dodatku k nájemní smlouvě, dohodě o změně pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované. Rovněž bylo prověřováno, zda žalovaná není v době uzavírání úvěrové smlouvy evidována v insolvenčním rejstříku, když bylo zjištěno, že osoba žalované v insolvenčním rejstříku není vedena. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila toliko částku ve výši 16 400 Kč, která odpovídá šesti měsíčním splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru byla předchůdkyní žalobkyně alokována částka ve výši 8 395,25 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka ve výši 8 004,75 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 20 784 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11 604,75 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 9 179,25 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 1. 12. 2020 řádně nesplatila. V důsledku prodlení žalované vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s odst. 4 smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně tedy požadovala částku 11 604,75 Kč odpovídající nesplacené jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 2. 12. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 949,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 905,66 Kč (sestávající z nesplaceného úroku 650,47 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 477,71 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 1 038,85 Kč, inkasního poplatku 2 012,22 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 726,41 Kč), náklady vynaložené za mimosoudní vymáhání a uplatnění pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 200,92 Kč. Smluvní pokuta vznikla v důsledku prodlení žalované, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 11 604,75 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 2. 12. 2020 do 29. 11. 2021. Žalobkyně po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 4 200,92 Kč. Takto vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající dle , o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení , (dále jen „“) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2019 včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč Tyto byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli (anonymizována čtyři slova) poskytnutou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, kdy žalovaná byla povinna zaplatit dle smlouvy věřiteli celkovou částku ve výši 37 184 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena.

6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, s tím že uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 23 325 Kč. Měsíční výdaje uvedla ve výši 3 400 Kč za energie, 9 000 Kč za výživné a stravování. Průměrné měsíční výdaje žadatelka uvedla v celkové výši 14 300 Kč, z toho 10 500 Kč na bydlení, 3 000 Kč na dopravu a jídlo a 800 Kč na telefon. Žalovaná specifikovala, že bydlí v nájemním bydlení, je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost k dítěti do 26 let.

7. Z kopií výplatních pásek žalované za měsíc červen, červenec a srpen roku 2019, že měsíční čistý příjem žalované ze zaměstnání odpovídal v měsíci červnu 23 833 Kč, v červenci 21 177 Kč a v srpnu 24 965 Kč.

8. Z nájemní smlouvy včetně dodatku ke smlouvě o nájmu, že je žalovaná povinna platit nájemné za nájem bytu měsíčně částku 10 500 Kč, která sestává z nájemného ve výši 7 500 Kč a záloh na služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, nejprve do 30. 11. 2018 a následně byla dodatkem prodloužena do 31. 12. 2019.

9. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že byl pracovní poměr žalované u zaměstnavatele právnická osoba prodloužen na dobu neurčitou.

10. Z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahuje detaily daného úvěrového produktu včetně prohlášení žalované, že souhlasí s těmito podmínkami úvěru.

11. Z kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, že byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2022 a podacího archu dokládající odeslání oznámení, že bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno.

12. Z dopisu s návrhem mimosoudního řešení ze dne 1. 2. 2022, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 a kopie podacího archu bylo zjištěno, že byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzván k plnění dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované odeslána dne 4. 5. 2022.

14. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně její žádost posoudila na základě údajů v ní uvedených a přiložených dokumentů a žalované poskytla dle smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy povinna zaplatit částku ve výši 37 184 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná uhradila toliko šest splátek, tedy celkem 16 400 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ve prospěch žalobkyně.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele - předchůdkyně žalobkyně až na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.

27. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.

29. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.

30. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

31. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované a vyžádala si také některé doklady k jejím příjmům a výdajům. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí, soud se zaměřil na údaje, které z předložených listin vyplývají, a porovnal je s tím, co žalovaná sdělila předchůdkyni žalobkyně v žádosti o úvěr. Pokud se týká příjmů, tak žalovaná uváděla v žádosti měsíční příjmy ze zaměstnání, tyto řádně doložila třemi výplatními páskami za tři uplynulé měsíce, čímž bylo ověřeno, že uváděného příjmu skutečně dosahuje. Pokud se však týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a nájemní smlouvy, z nichž vyplývá, že žalovaná měla platit za nájemní bydlení včetně služeb částku 10 500 Kč měsíčně, další měsíční výdaje měly dosahovat výše 3 800 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že má vyživovací povinnost k dítěti mladšímu 26 let, přesto své výdaje, mimo náklady na bydlení, specifikovala na 3 800 Kč. Z této částky je patrné, že stěží může odpovídat realitě, když toliko 800 Kč mělo být na úhradu telefonu a 3 000 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady. Tyto uváděné výdaje pak měly pokrýt potřeby celkem dvou osob, když žalovaná v žádosti o úvěr neuváděla, že by žila v domácnosti s jinou osobou, která by jí na některé náklady přispívala. Předchůdkyně žalobkyně si při sjednávání smlouvy nevyžádala výpisy z účtu žalované tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalované. Pro řádné posouzení výdajů žalované bylo nezbytné vyžádat výpis z bankovního účtu, z něhož by mohla být výše měsíčních výdajů postavena na jisto. Stejně tak soud postrádá zjišťování jiných závazků a dluhů, když žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaná nebyla v době uzavírání smlouvy evidována v insolvenčním rejstříku. Jak už soud výše uvedl, skutečnost, že dlužník není v insolvenčním rejstříku veden bez dalšího neprokazuje, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem dosahovaný žalovanou v rozhodném období jí umožňoval stanovené měsíční splátky hradit, pouhým mechanickým odečtením uvedených příjmů a výdajů, bez jejich ověření (v tomto případě výdajů a závazků) nebylo možné takový závěr učinit. Toto ověření příjmů a výdajů nemůže dle názoru soudu v konkrétním případě obstát.

32. Předmětnou smlouvu o úvěru tak soud posoudil jako neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod.

33. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 16 400 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 3 600 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit. Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobkyně.

34. Žalobkyně v řízení požadovala rovněž příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to od 23. 12. 2021, tedy od následujícího dne po účinném postoupení pohledávky. Počátek prodlení dlužníka dle závěru soudu odpovídá původně sjednanému konečnému datu splatnosti úvěru (dne 1. 12. 2020), neboť právě ve vztahu k tomuto dni si dlužník musel být vědom své povinnosti plnit vůči původnímu věřiteli. Výše zákonného úroku z prodlení v době počátku prodlení odpovídala 8,25 % ročně. Zákonný úrok z prodlení tak soud žalobkyni přiznal dle jejího návrhu v souladu s ust. o. z. ve výši stanovené (tj. 8,25 % ročně), avšak za jí požadované kratší období od 23. 12. 2021.

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 3 600 Kč. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná. Žalované, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

37. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.

Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.