Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 173/2022-33
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 843,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7 843,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo variabilní symbol doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7 843,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku [číslo] [variabilní symbol] doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 7 843,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 14. 5. 2022. Předmět řízení představoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 995,32 Kč za dobu od 2. 7. 2019 do 27. 4. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 001 Kč. Dle bodu číslo smlouvy o úvěru v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů dochází k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná neplnila řádně svůj závazek ze smlouvy, úvěr řádně splácet, a proto došlo ke zesplatnění úvěru, které bylo žalované oznámeno 15. 4. 2018 a tímto vznikla nová jistina úvěru ve výši 18 995,32 Kč. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 995,32 Kč za dobu do 1. 7. 2019. Žalovaná tzv. novou jistinu ani po 1. 7. 2019 nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za dobu od 2. 7. 2019 do 27. 4. 2022. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila svá tak, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý příjem žalované činí 12 850 Kč a celkové měsíční náklady 9 800 Kč s tím, že v době uzavření úvěrové smlouvy měla vyživovací povinnost k jednomu dítě a náklady na bydlení představovaly částku 4 000 Kč. Pro ověření příjmů a výdajů měla žalobkyně k dispozici kopii občanského průkazu, kopii dokumentu ČSSZ – oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a kromě toho měla k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz listinami, a to obsahem spisu sp. zn. spisová značka – zejména: hodnocení klienta, oznámením o změně výše dávky SSP ze dne 28. 7. 2016 a 5. 8. 2016 (čl. 14-15), rozsudkem ze dne datum, usnesením čl. 65, dále předsmluvním formulářem s datem
8. 8. 2016, návrhem smlouvy o revolvingovém úvěru číslo oznámením o schválení úvěru, oznámením o zesplatnění ze dne 15. 4. 2018 a předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně podala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a žalobkyně tento návrh akceptovala, což bylo žalované oznámeno
15. 4. 2018. Účastníci tedy uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala na účet žalované dne 15. 8. 2016 částku 20 001 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, navýšený o úrok ve výši 66,64 % ročně, splatit ve 48 měsíčních splátkách po 999 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně, proto žalobkyně zesplatnila zůstatek úvěru a rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 19 253 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od
1. 7. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 899 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 837,02 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení. Tato smluvní pokuta byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné jistiny 18 995,32 Kč za dobu do 1. 7. 2019. Žalobkyně původně požadovala tuto smluvní pokutu za dobu od 17. 4. 2018 do 1. 7. 2019 v celkové výši 8 379 Kč, přičemž v průběhu řízení vzala žalobu zpět o 6 480 Kč a v této části bylo řízení zastaveno. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a vycházela z jejího měsíčního příjmu 9 500 Kč představující rodičovský příspěvek na dítě jméno příjmení, datum narození a ostatních příjmů představující výživné, sociální dávky apod. ve výši 3 350 Kč měsíčně. K tomu předložila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, z něhož vyplynulo, že v době před uzavřením smlouvy měla k dispozici pouze rodičovský příspěvek ve výši 9 500 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 2 904 Kč. Výdaje měly činit celkem 9 800 Kč a byly složeny z blíže neurčených výdajů žalované ve výši 3 800 Kč, výdajů na nezaopatřené dětí ve výši 2 000 Kč, výdajů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 4 000 Kč, z čehož byla ověřena pouze část výdajů na bydlení z dokladu SIPO. Žalovaná byla v té době svobodná, se základním vzděláním a jedním nezaopatřeným dítětem.
4. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 20 001 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku .
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, které představovaly pouze dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek na nezl. dceru ve výši 9 500 Kč a příspěvek na bydlení ve výši
2 904 Kč, přičemž v rozporu s tímto zjištěním je v hodnocení klienta uvedená částka 3 350 Kč a celková částka příjmů tedy v kartě nesprávně uvedena 12 850 Kč. U výdajů žalované ověřovala žalobkyně pouze náklady, které jsou uvedeny v dokladu SIPO, jinak vycházela z tvrzených výdajů žalované ve výši 3 800 Kč, výdajů na nezl. dítě ve výši 2 000 Kč měsíčně, tvrzených nákladů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní v celkové výši 4 000 Kč, aniž by tyto výdaje jakkoli ověřovala. Navíc je nepochybné, že žalobkyně žila pouze z dávek státní sociální podpory ve výši 12 404 Kč. S ohledem na to učinil soud závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky datum neplatná. Neplatná jsou tedy všechny ujednání uvedená ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky, tedy i ujednání o smluvní pokutě, a proto žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
9. Protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná a žalované žádné náklady spojené s tímto řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Protože v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žaloba byla zamítnuta, soud zavázal žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč představující rozdíl mezi splatným poplatkem 1 000 Kč a uhrazením 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.