Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 109/2022-39
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 34 072,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 072,13 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč bezhotovostním převodem a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úroky a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby a poplatek za pojištěný uvedený v čl. II smlouvy, v pravidelných měsíčních splátkách, čemuž žalovaný nedostál a opakovaně se dostal do prodlení s placením splátek, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva ujednaného ve smlouvě a dopisem ze dne anonymizována dvě slova rok úvěr zesplatnila a uplatnila v souladu se smlouvou právo na úhradu smluvní pokuty 20 % celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 40 030,25 Kč a od té doby žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 31 157,36 Kč poplatky a smluvní pokutu 2 914,77 Kč, příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 3 713,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 224,73 Kč, úroku ve výši 24 % ročně z částky 31 157,36 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z 34 072,13 Kč od datum do zaplacení.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr – Konsolidace půjček, kterou hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaný deklaroval čistý příjem, za poslední 4 měsíce mu byla zaslána mzda a celá čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, čímž získala částku disponibilních zdrojů. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl vůči předchůdkyni žalobkyně závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 582,16 Kč a z externích zdrojů vyplynulo, že žalovaný měl další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 450 Kč. Po zhodnocení předchůdkyně žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla. Žalobkyně ještě doplnila, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 104 263,48 Kč. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně znovu vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, což nesplnil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Shodně soud vyzval žalobkyni, a to usnesením ze dne datum, které bylo jejímu zástupci doručeno dne datum a ani žalobkyně na něj nereagovala.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, podepsané dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba (později právnická osoba) poskytne peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč žalovanému, a žalovaný je povinen poskytnuté prostředky jmenované bance vrátit formou měsíčních splátek v celkové výši 1 997,88 Kč, která se skládá ze splátky jistiny a úroku 1 842,88 Kč a úhrady za pojištění 155 Kč. Mezi stranami smlouvy byla dohodnutá úroková sazba 24 % ročně.
6. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.
7. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 55 395,74 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o úvěru – konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen„ Smlouva“) – uzavřené dne datum a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
8. Ze Žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o konsolidaci půjček a zároveň uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 9 507 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 45 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen čestným prohlášením o výši příjmu.
9. Z vyjádření jméno příjmení příjmení k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi naší společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých nám v Žádosti, které ověřovali. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. V připojené tabulce je uvedeno, že žalovaný v době podání žádosti bydlel u rodičů, měl interní splátky 1 582,16 Kč, externí splátky 450 Kč.
10. Z Čestného prohlášení o zasílání mzdy soud zjistil, že se jedná o prohlášení žalovaného, který v něm uvedl, že na jeho účet byla za poslední 4 měsíce zasálána mzda, jednalo se o částku 9 605 Kč v srpnu rok, 9 465 Kč v září rok, 9 507 Kč v říjnu rok a částku 9 507 Kč v listopadu rok.
11. Z Platební historie bylo prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán dne datum ve výši 70 000 Kč.
12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba (poté právnická osoba), žalovanému převodem finanční prostředky, konkrétně částku 70 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky obdržel dne datum a zavázal se jmenované společnosti tuto částku vrátit spolu s úrokem 24 % ročně a poplatkem za pojištění, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 997,88 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, žalovaný nejprve vyplnil žádost, kde uvedl příjem 9 507 Kč a příjem domácnosti v celkové výši 45 000 Kč. Uvedená banka úvěruschopnost hodnotila individuálně, přičemž si kromě dalšího ověřila příjem žalovaného z jeho čestného prohlášení, že mu na jeho účet poslední 4 měsíce přišel příjem, a to částku 9 605 Kč v srpnu rok, 9 465 Kč v září rok, 9 507 Kč v říjnu rok a částku 9 507 Kč v listopadu rok. Předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, kdy zjistila, že žalovaný má interní splátky 1 582,16 Kč a externí splátky 450 Kč. Dále banka zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je svobodná. Následně banka přistoupila k výpočtu disponibilní částky tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, a další výdaje, u nichž počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti žalovaného vyhověno a předchůdkyně žalobkyně s ním uzavřela popsanou dohodu. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 104 263,48 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
14. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,
15. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
22. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalovanému téhož dne prostředky ve výši 460 788 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).
23. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.
24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si již tyto dostatečně neověřila, když se spoléhala jen na prohlášení žalovaného v žádosti a na jeho čestné prohlášení, aniž by po žalovaném požadovala např. potvrzení zaměstnavatele či nahlédla do výpisů z jeho účtů. Je přitom zcela nerozhodné, soud to v tuto chvíli nehodnotí, že žalobkyně takové listiny soudu nepředložila. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně zkoumala dosavadní závazky žalovaného, které řádně zahrnula do posouzení schopnosti splácet, nicméně předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Žalobkyně se mylně spolehla pouze na částky životního minima a normativních nákladů na bydlení stanovených dle právních předpisů. S takovou však nemohla postupovat s odbornou péčí, neboť ta zahrnuje postupovat v každém případě individuálně, tedy zjišťovat i výdaje u každého klienta zvlášť, a to z toho důvodu, že nelze paušálně uzavřít, že žádný klient nebude mít náklady vyšší/nižší, než jsou životní minimum a normativní náklady na bydlení. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
25. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
26. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 104 263,48 Kč, pročež jí z tohoto titulu již nic nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. S ohledem na vše shora uvedené však soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout.
27. nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady, které by bylo možné jako náklady řízení vyúčtovat, související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.