Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 135/2022-60
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 29 103,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 700 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 7 202,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 714,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 023,23 Kč od 4. 5. 2018 do 29. 11. 2019, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v nároku č. 2 co do částky 7 192,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 175,23 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 312,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a v nároku č. 3 co do částky 7 008,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 241,14 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 689,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 700 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 7 202,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 714,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 023,23 Kč od 4. 5. 2018 do 29. 11. 2019, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v nároku č. 2 co do částky 7 192,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 175,23 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 312,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a v nároku č. 3 co do částky 7 008,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 241,14 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 689,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil zaplacení částky 29 103,50 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze tří smluv o půjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ příjmení jméno“) posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 16. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl příjmení jméno žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit příjmení jméno zpět úrok ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 23. 3. 2017, poslední splátka tak byla stanovena na 26. 4. 2018. Žalovaná na pohledávku za celou dobu splácení uhradila pouze částku 6 500 Kč (poslední platba uhrazena dne 30. 9. 2018), která byla započtena v částce 2 100 Kč na úrok, v částce 2 751,70 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 1 550,88 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 97,42 Kč na jistinu. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 26. 4. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 14 902,58 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 27. 4. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované na nároku č. 1 uhradit částku 19 600 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 14 902,58 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 248,30 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 449,12 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 5 714,74 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 902,58 Kč od 27. 4. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 023,23 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 14 902,58 Kč od 4. 5. 2018 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 902,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba anonymizováno posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 19. 11. 2016 smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl příjmení jméno žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit příjmení jméno zpět úrok ve výši 1 540 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, počínaje dnem 26.11. 2016, poslední splátka tak byla stanovena na 30. 12. 2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu splácení uhradila pouze částku 9 800 Kč (poslední platba uhrazena dne 30. 9. 2018), která byla započtena v částce 1 540 Kč na úrok, v částce 2 200 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 2 252,81 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 3 807,19 Kč na jistinu. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 30. 12. 2017, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 7 192,81 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 31. 12. 2017 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované na nároku č. 2 uhradit částku 9 340 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 192,81 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 147,19 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 3 312,74 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 192,81 Kč od 31. 12. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 175,23 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 7 192,81 Kč od 7. 1. 2018 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 192,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. Nárok č. 3 žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba anonymizováno posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 11. 8. 2016 smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl příjmení jméno žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit příjmení jméno zpět úrok ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 18. 8. 2016, poslední splátka tak byla stanovena na 21. 9. 2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu splácení uhradila pouze částku 17 000 Kč (poslední platba uhrazena dne 30. 9. 2018), která byla započtena v částce 2 100 Kč na úrok, v částce 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 3 908,11 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 7 991,89 Kč na jistinu. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 21. 9. 2017, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 7 008,11 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 22. 9. 2017 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované na nároku č. 3 uhradit částku 9 100 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 008,11 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 091,89 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 3689,44 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 008,11 Kč od 22. 9. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 241,14 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 7 008,11 Kč od 29. 9. 2017 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 008,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
4. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení listin k prokázání posouzení úvěruschopnosti dne 18. 7. 2022 uvedla, že splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situaci žalované byla ověřena před uzavřením jednotlivých smluv z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalobkyně kopii těchto dokladů nemá k dispozici. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si příjmení jméno ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. příjmení jméno neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované a její příjem považoval za dostatečný, a proto úvěry poskytl.
5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ustanovení § 9 z.č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Nejprve se soud zabýval nárokem č. 3, protože byl sjednán nejdříve:
1. Z karty zákazníka ze dne 11. 8. 2016 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, uvedla, že je vdaná, žije v nájmu s manželem a jiným rodinným příslušníkem (údajně doloženo nájemní smlouvou), má čtyři nezaopatřené děti. Žalovaná uvedla, že má v současnosti zápůjčku u příjmení jméno v celkové výši 15 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 2 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je v domácnosti od března 2007, kdy její příjem činí sociální dávky ve výši 19 960 Kč, přídavky na děti 2 220 Kč a jiný příjem ve výši 15 000 Kč (údajně ověřeno z výměr podpor/důchodu). Výdaje žalované celkem pak činí 30 300 Kč (tj. výdaje na bydlení 8 300 Kč, osobní výdaje 20 000 Kč, splátky úvěrů 2 000 Kč). Žalovaná prohlásila, že proti ní není vedena žádná exekuce. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 11. 8. 2016 (dále jen„ smlouva 1.“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s příjmení jméno ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 26 100 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy 1. a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy 1. zaplatí žalovaná za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy 1., v případě smlouvy 1. uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy 1. úhrady žalované v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na poplatky, poté na jistinu. Dle čl. 9 smlouvy 1. je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Podle čl. 8 smlouvy 1. v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky (celkové částky) vzniká příjmení jméno právo požadovat následující platby: a) úhradu celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, b) zákonné úroky z prodlení c) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že příjmení jméno postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
15. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost příjmení jméno uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 26 100 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná na pohledávku celkem zaplatila částku 17 000 Kč.
16. příjmení jméno jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 11. 8. 2016 smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl příjmení jméno dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. příjmení jméno měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. příjmení jméno tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Toto příjmení jméno učinil, měl však kriticky hodnotit, zda má žalovaná dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácela. Pokud měla žalovaná čistý příjem ve výši 37 180 Kč, vesměs ze sociálních dávek a nejasného dalšího příjmu ve výši 15 000 Kč, a výdaje za bydlení v nájemním bytě pouhých 8 300 Kč, při počtu 6 osob v bytě, kdy pečovala o 4 nezaopatřené děti s výdaji 20 000 Kč měsíčně, a splácela měsíčně 2 000 Kč na jinou půjčku u právnická osoba anonymizováno, se jeví tyto výdaje jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud by příjmení jméno postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaná již má jednu půjčku, kterou splácí, kdy zřejmě důvod, proč si ji brala, byl ten, že jí její příjem nestačil na všechny nutné výdaje. příjmení jméno tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaná nebude schopna spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, ale i nutnosti půjčování si dalších peněz na placení výdajů, již za existence jedné půjčky u téže společnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 15 000 Kč, která jí byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit. Žalovaná na nároku č. 3 zaplatila celkem částku 17 000 Kč, jistina pohledávky ve výši 15 000 Kč tak byla zcela zaplacena a žalovaná dokonce uhradila o 2 000 Kč více. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru uhradit pouze jistinu, která byla uhrazena, byl celý nárok č. 3 zamítnut. Přeplatek žalované ve výši 2 000 Kč bude použit na ostatní nároky.
17. Dále se soud zabýval nárokem č. 2:
18. Z karty zákazníka ze dne 19. 11. 2016 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 11 000 Kč, uvedla, že je vdaná, žije v nájmu s manželem (údajně doloženo nájemní smlouvou), má čtyři nezaopatřené děti. Žalovaná uvedla, že má v současnosti zápůjčku u příjmení jméno v celkové výši 30 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 3 600 Kč. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, kdy její měsíční příjem činí 37 020 Kč (státní sociální dávky 19 800 Kč, přídavky na děti 2 220 Kč a čistá mzda 15 000 Kč (údajně ověřeno z výměr podpor/důchodu). Výdaje žalované celkem pak činí 31 900 Kč (tj. výdaje na bydlení 8 300 Kč, osobní výdaje 20 000 Kč, splátky úvěrů 3 600 Kč), kdy údajně výdaje byly z části ověřeny výpisem SIPO. Žalovaná prohlásila, že proti ní není vedena žádná exekuce. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 19. 11. 2016 (dále jen„ smlouva 2.“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s příjmení jméno ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 19 140 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 11 000 Kč, úroku ve výši 1 540 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 200 Kč. Žalovaná bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 330 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy 2. a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy 2. zaplatí žalovaná za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy 2., v případě smlouvy 2. uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy 2. úhrady žalované v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na poplatky, poté na jistinu. Dle čl. 9 smlouvy 2. je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Podle čl. 8 smlouvy 2. v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky (celkové částky) vzniká příjmení jméno právo požadovat následující platby: a) úhradu celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, b) zákonné úroky z prodlení c) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu.
19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že příjmení jméno postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
20. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost příjmení jméno uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 11 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 19 140 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná na pohledávku celkem zaplatila částku 11 800 Kč (tj částku 9 800 Kč, kterou žalobkyně uvedla v žalobě, a dále částku 2 000 Kč jako přeplatek z nároku č. 3).
21. příjmení jméno jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 19. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl příjmení jméno dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. příjmení jméno měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. příjmení jméno tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. příjmení jméno si vyjádření žalované o jejích příjmech a výdajích vyžádal, měl však i kriticky hodnotit, zda má žalovaná dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácela. Pokud měla žalovaná čistý příjem ve výši 37 020 Kč a výdaje 31 900 Kč, přičemž žila v nájmu se 4 nezaopatřenými dětmi, manželem a již měsíčně splácela 3 600 Kč na nejméně dvě jiné půjčky u téže společnosti, se jeví tyto výdaje jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud by příjmení jméno postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaná již měla u jeho společnosti uzavřené nejméně dvě půjčky, které dosud splácela, a nutnost žádat v horizontu tří měsíců o další půjčku svědčí o tom, že její příjem jí nestačil na pokrývání běžných výdajů. příjmení jméno tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaná nebude schopna spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, ale i způsobu plnění jejích dosavadních dluhů. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 11 000 Kč, která jí byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit. Žalovaná na nároku č. 2 zaplatila celkem částku 11 800 Kč, jistina pohledávky ve výši 11 000 Kč tedy byla plně uhrazena. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru uhradit pouze jistinu, která byla uhrazena, byl celý nárok č. 2 zamítnut. Přeplatek žalované ve výši 800 Kč bude použit na ostatní nároky.
22. Dále se soud zabýval nárokem č. 1:
23. Z karty zákazníka ze dne 16. 3. 2017 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, uvedla, že je vdaná, žije v nájmu s manželem, má čtyři nezaopatřené děti. Žalovaná uvedla, že má v současnosti zápůjčku u příjmení jméno v celkové výši 41 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 4 920 Kč. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, kdy její měsíční příjem činí 38 030 Kč (údajně ověřeno z výplatních pásek a dokladu o přiznání mateřské/rodičovské), a to zejména ze státní podpor a dalšího blíže neuvedeného příjmu. Výdaje žalované celkem pak činí 34 220 Kč (tj. výdaje na bydlení 8 300 Kč, osobní výdaje 21 000 Kč, splátky úvěrů 4 920 Kč). Žalovaná prohlásila, že je proti ní není vedena žádná exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne 16. 3. 2017 (dále jen„ smlouva 3.“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s příjmení jméno ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 26 100 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy 3. a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy 3. zaplatí žalovaná za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy 3. úhrady žalované v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) jistinu. Dle čl. 2 smlouvy 3. je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Dle čl. 9 smlouvy 3. se smluvní strany dohodly, že částka 7 202 Kč se použije na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo čerpaného žalovanou v minulosti (refinancování), takže žalované bude vyplacena pouze částka 7 798 Kč.
24. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že příjmení jméno postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
25. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost příjmení jméno uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 26 100 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná na pohledávku celkem zaplatila částku 7 300 Kč (tj částku 6 500 Kč, kterou žalobkyně uvedla v žalobě, a dále částku 800 Kč jako přeplatek z nároku č. 2).
26. příjmení jméno jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 16. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl příjmení jméno dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. příjmení jméno měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. příjmení jméno tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. příjmení jméno si vyjádření žalované o jejích příjmech a výdajích vyžádal, měl však i kriticky hodnotit, zda má žalovaná dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácela. Pokud měla žalovaná čistý příjem ve výši 38 030 Kč a výdaje 34 220 Kč, přičemž žila v nájmu se 4 nezaopatřenými dětmi, manželem a již měsíčně splácela 4 920 Kč na nejméně tři jiné půjčky u téže společnosti, se jeví tyto výdaje jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud by příjmení jméno postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaná již měla u jeho společnosti uzavřené nejméně tři půjčky, které dosud splácela, a nutnost žádat v horizontu čtyř měsíců o další půjčku svědčí o tom, že její příjem jí nestačil na pokrývání běžných výdajů, o čemž svědčí i to, že z poslední půjčky byla doplacena první půjčka žalované u právnická osoba anonymizováno, a o to méně bylo v hotovosti vyplaceno žalované na tomto spotřebitelském úvěru. příjmení jméno tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaná nebude schopna spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, ale i způsobu plnění jejích dosavadních dluhů a opakovanému uzavírání smluv o půjčkách u téže společnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 15 000 Kč, která jí byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná na nároku č. 1 zaplatil celkem částku 7 300 Kč, na jistině pohledávky tak zbývá uhradit částku 7 700 Kč. Žalovaná tak měla částku, která jí byla poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem. První prokazatelná výzva k úhradě dluhu byla žalované zaslána v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, dle které měla žalovaná dlužnou částku uhradit do 10 dnů po obdržení dopisu, který byl odeslán dne 13. 12. 2019 Poslední den k úhradě byl 27. 12. 2019. Jestliže žalovaná do této lhůty dlužnou částku neuhradila, dostala se od 28. 12. 2019 s úhradou částky 7 700 Kč do prodlení a je od této doby povinna zaplatit žalobkyni dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku i zákonný úrok z prodlení z této částky. Soud tedy na nároku č. 1 přiznal žalobkyni právo na úhradu částky 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 12. 2019 do zaplacení. Co do částek 7 202 Kč, 7 192,81 a 7 008,11 pak byla žaloba zamítnuta, dále byl zamítnut nárok na smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení požadované z jednotlivě zamítnutých částek, a zákonné úroky z prodlení z částky 7 202 Kč za dobu před první prokazatelně zaslanou výzvou žalované k úhradě dluhu a lhůtě stanovené pro úhradu dlužné částky.
27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník úspěch jen částečný. Převážně úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
28. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.