Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
20 C 296/2021-37
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 256 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 960 Kč, s úrokem ve výši 0,1% denně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, částku 1 296 Kč, představující kapitalizovanou smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do 15. 1. 2020 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 000 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 820 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 960 Kč, s úrokem ve výši 0,1% denně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, částku 1 296 Kč, představující kapitalizovanou smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do 15. 1. 2020 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 000 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 820 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 960Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 10% ročně od 17. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 296 Kč a úrok 0,1% denně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne datum a na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 15. 12. 2019, a to v celkové výši 10 488 Kč (8 000 Kč jistina, 2 240 Kč poplatek za správu, 248 Kč smluvní úrok). Žalovaný ani přes opakované výzvy dlužnou částku neuhradil, když uhradil jen část, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětných částek soudní cestou. Současně při posuzování úvěruschopnosti byl ověřen pracovní poměr na dobu neurčitou, průměrná výše měsíčního příjmu, výše měsíčních výdajů, že není založena vyživovací povinnost, že bydlí u rodičů, k datu uzavření smlouvy o úvěru nebyl nalezen žádný záznam v Centrální evidenci exekucí a dlužník neměl proti sobě vedeno exekuční řízení, k datu uzavření smlouvy o úvěru nebyl nalezen záznam v insolvenčním rejstříku a dlužník nebyl v insolvenci.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.
3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, ze kterých zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně s žalovaným podepsala dne datum elektronicky Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, kdy součástí smlouvy měl splátkový kalendář jako příloha č. 1 a dále příloha č. 2 (Všeobecné obchodní podmínky) a 3 (výpočet RPSN) Bylo zjištěno, že byl sepsán i protokol o podpisu smluvních dokumentů č. anonymizováno ze dne datum a součástí smlouvy žalovaný byl seznámen s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla podepsána na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti právnická osoba, když v žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako anonymizováno, je svobodný, jeho příjmy činí 34 000 Kč, bydlí u rodičů, jeho povinné výdaje činí 14 000 Kč měsíčně a 4 000 Kč jsou jeho ostatní výdaje. Žalovaný žalobkyni zaslal i kopii občanského průkazu, řidičský průkaz a rozhodnutí ve věcech anonymizováno poměru ze dne datum, ze kterého bylo zjištěno jeho skutečné zaměstnání. Z výplatních pásek za srpen až říjen 2019 soud zjistil, že jeho průměrný plat činí 32 780 Kč. Ke dni podpisu smlouvy žalovaný neměl záznam v ISIRU. Z výpis z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovanému dne 15. 11. 2019 zaslala 8 000 Kč a žalovaný zaslal žalobkyni dne 13. 2. 2020 částku 2 000 Kč, což bylo zjištěno z příjmového pokladního dokladu anonymizováno. Žalovaný byl vyzván k úhradě zbytku dluhu emailem ze dne 26. 5. 2020, výzvou ze dne 8. 1. 2020, která byla odeslána, jak bylo zjištěno z podacího archu dne 10. 1. 2020, výzvou ze dne 4. 2. 2020, která byla odeslána, jak bylo zjištěno z podacího archu dne 5. 2. 2020 a nakonec předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2021, která byla, jak bylo zjištěno z podacího archu, odeslána dne 27. 7. 2020.
4. Žaloba je zčásti důvodná. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. anonymizováno dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6. Předpokladem poskytnutí úvěru je dostatečné zkoumání, zda je spotřebitel schopen onen úvěr splatit. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
7. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021 .
8. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila vyplněnou žádost žalovaného, výplatní pásky, ze kterých byl prokázán příjem 32 780 Kč měsíčně, skutečnost, že pracuje jako anonymizováno a že v době poskytnutí půjčky nebyl žalovaný v insolvenci ani exekuci. Současně vycházela z tvrzení žalovaného, že bydlí u rodičů a jeho výdaje činí cca 18 tis. Kč bez jakékoliv konkretizace předmětné částky. Žalobkyně se nijak nezabývala možným dluhovým zatížením žalovaného a nijak nezkoumala jeho mandatorní výdaje na bydlení, případně v souvislosti s dojezdem do zaměstnání. Nebyl předložen žádný výpis z účtu, ze kterého by výdaje byly zřejmé a z čeho by soud mohl vzít za prokázané, že se žalobkyně výdajovou stránkou zabývala. Tedy posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně bylo naprosto nedostatečné a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
9. Nad rámec výše uvedeného, soud pouze konstatuje, že kdyby žalobkyně řádně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, tedy si minimálně nechala předložit výpisu z účtu, bylo by ji zřejmé, že žalovaný má větší množství půjček, kterými splácí své sázky, jak je soudu známo z jeho dosavadní činnosti – sp. zn. 20 C 289/2021 .
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 8 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 2 000 Kč, žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 6 000 Kč.
11. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 6 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 16. 1. 2020, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou ze dne 8. 1. 2020, která byla odeslána dne 10. 1. 2020, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 15. 1. 2020 a ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení.
12. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
13. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná z 59% (výrok I.) a neúspěšná z 41% (výrok II.), náhradu nákladu ve výši 41% celkových nákladů ve výši 2 000 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 256 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (předžalobní výzva, převzetí věci, sepis žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tedy žalobkyni náleží 820 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.