Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 158/2022-62
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 462 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 462 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 459,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 6. 2. 2021 do 23. 2. 2021 ve výši 130,35 Kč, s úrokem z prodlení z částky 30 762 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 2. 2021 do 23. 3. 2021 ve výši 197,39 Kč, s úrokem z prodlení z částky 28 065 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 199,38 Kč, s úrokem z prodlení z částky 25 368 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 4. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 162,78 Kč, s úrokem z prodlení z částky 22 671 Kč ve výši 8,25% ročně od 22. 5. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 171,45 Kč, s úrokem z prodlení z částky 19 974 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 6. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 137,32 Kč, s úrokem z prodlení z částky 17 277 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 7. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 487,00 Kč, s úrokem z prodlení z částky 16 281 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 11. 2021 do 21. 1. 2022 ve výši 220,13 Kč, s úrokem z prodlení z částky 15 285 Kč ve výši 8,25% ročně od 22. 1. 2022 do 1. 3. 2022 ve výši 136,61 Kč, s úrokem z prodlení z částky 14 289 Kč ve výši 8,25% ročně od 2. 3.2022 do 9. 3. 2022 ve výši 26,20 Kč, s úrokem z prodlení z částky 13 293 Kč ve výši 8,25% ročně od 10. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 25 519,38 Kč od 6. 2. 2021 do 23. 3. 2021 ve výši 2 605,44 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 25 269,19 Kč od 24. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 1 738,48 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 22 572,19 Kč od 24. 4. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 1 402,52 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 19 875,19 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 1 455,63 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 17 178,19 Kč od 24. 6. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 1 143,60 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 14 481,19 Kč od 24. 7. 2021 do 30. 8. 2021 ve výši 1 221,32 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 14 481,19 Kč od 31. 8. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 267,75 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 13 485,19 Kč od 24. 11. 2021 do 21. 1. 2022 ve výši 172,87 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 12 489,19 Kč od 22. 1. 2022 do 1. 3. 2022 ve výši 105,69 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 11 493,19 Kč od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 ve výši 20 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 10 497,19 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 6. 2. 2021 dosáhne částky 77 673 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 462 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 459,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 6. 2. 2021 do 23. 2. 2021 ve výši 130,35 Kč, s úrokem z prodlení z částky 30 762 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 2. 2021 do 23. 3. 2021 ve výši 197,39 Kč, s úrokem z prodlení z částky 28 065 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 199,38 Kč, s úrokem z prodlení z částky 25 368 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 4. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 162,78 Kč, s úrokem z prodlení z částky 22 671 Kč ve výši 8,25% ročně od 22. 5. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 171,45 Kč, s úrokem z prodlení z částky 19 974 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 6. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 137,32 Kč, s úrokem z prodlení z částky 17 277 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 7. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 487,00 Kč, s úrokem z prodlení z částky 16 281 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 11. 2021 do 21. 1. 2022 ve výši 220,13 Kč, s úrokem z prodlení z částky 15 285 Kč ve výši 8,25% ročně od 22. 1. 2022 do 1. 3. 2022 ve výši 136,61 Kč, s úrokem z prodlení z částky 14 289 Kč ve výši 8,25% ročně od 2. 3.2022 do 9. 3. 2022 ve výši 26,20 Kč, s úrokem z prodlení z částky 13 293 Kč ve výši 8,25% ročně od 10. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 25 519,38 Kč od 6. 2. 2021 do 23. 3. 2021 ve výši 2 605,44 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 25 269,19 Kč od 24. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 1 738,48 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 22 572,19 Kč od 24. 4. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 1 402,52 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 19 875,19 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 1 455,63 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 17 178,19 Kč od 24. 6. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 1 143,60 Kč, s úrokem ve výši 83,71 % p.a z částky 14 481,19 Kč od 24. 7. 2021 do 30. 8. 2021 ve výši 1 221,32 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 14 481,19 Kč od 31. 8. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 267,75 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 13 485,19 Kč od 24. 11. 2021 do 21. 1. 2022 ve výši 172,87 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 12 489,19 Kč od 22. 1. 2022 do 1. 3. 2022 ve výši 105,69 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 11 493,19 Kč od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 ve výši 20 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a z částky 10 497,19 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 6. 2. 2021 dosáhne částky 77 673 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 462 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 31 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 4. 3. 2020) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 83,71 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 697 Kč, počínaje dubnem 2020. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 41 742 Kč, což bylo započítáno částečně na jistinu a částečně na úroky. Podle článku 6.3 smlouvy žalobkyně zesplatnila úvěr, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky číslo delším než 65 dnů. Žalobkyně nyní po žalovaném žádá zaplacení částky ve výši 21 462 Kč s úrokem z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Soud při jednání vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení uvedená v žalobě ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. jak prověřila úvěruschopnost žalovaného, jakým způsobem informace ověřila a jaké získala doklady prokazující schopnost žalovaného splácet úvěr a zároveň aby k těmto tvrzením předložila důkazy. Žalobkyně skutková tvrzení nijak nedoplnila, pouze odkázala na žalobu včetně jejích příloh s tím, že má za to, že je zřejmé, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prověřila.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “).
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, ze smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení úvěru číslo včetně splátkového kalendáře, soud zjistil, že dne 4. 3. 2020 si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 2 697 Kč splatných k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 83,71 % ročně, RPSN 124,60 % ročně.
4. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 3. 3. 2020 žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 4. 3. 2020 žalobkyně zaslala na účet žalovaného číslo bankovní účet částku 31 000 Kč.
5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem (starobní důchod) ve výši 9 740 Kč, osobní výdaje ve výši 5 628 Kč (bydlení 1 000 Kč, splátky právnická osoba ve výši 1 218 Kč, životní minimum 3 410 Kč), žije sám.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil v období od dubna 2020 do července 2021 celkem částku 41 742 Kč. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvami ze dne 4. 1. 2021, 4. 2. 2021 a ze dne 6. 2. 2022, které byly žalovanému doručovány na adresu adresa žalovaného.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neprověřila úvěruschopnost žalovaného (např. vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, dokladem o výši starobního důchodu, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak žádným takovým dokladem žalobkyně nedisponuje nebo jej alespoň soudu nepředložila. Žalobkyně pouze tvrdila a doložila, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS a v insolvenčním rejstříku.
16. Dále z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala tvrzené měsíční výdaje žalovaného na bydlení (žalovaný uvedl podezřele nízké měsíční výdaje na bydlení - pouze 1 000 Kč bez bližších informací). Již tato informace měla vést žalobkyni k důslednějšímu prověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud připomíná, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv. A to zejména v případech, kdy žadatel pobírá starobní důchod, tj. je zcela závislý na dávkách od státu.
17. Rezignace na doložení takových dokladů, kdy soud nevylučuje, že je možné, že žalovaný skutečně takové nízké výdaje na bydlení má, nesvědčí o řádném přístupu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně navíc použila nikoliv skutečné výdaje žalovaného, ale paušální částku ve výši 3 410 Kč představující životní minimum (soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně tuto částku používá téměř při každém hodnocení úvěruschopnosti). Navíc z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala, zda žalovaný plní své předchozí závazky (v zákaznické kartě žalovaný uvedl, že splácí úvěr ve výši 1 218 Kč měsíčně) a že si nechala doložit alespoň výměr o výši starobního důchodu.
18. Vzhledem k těmto skutečnostem soud vychází z toho, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Žalobkyně by tak měla ve smyslu § 2991 o. z. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný zaplatil žalobkyni částku 41 472 Kč, soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že se neztotožňuje s argumentem žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného lze dovodit ze skutečnosti, že žalovaný po dlouhou dobu úvěr řádně splácel. Tato skutečnost totiž nebyla (a ani nemohla být) žalobkyni před uzavřením smlouvy o úvěru známa a nelze z ní tedy vyvozovat, že žalobkyně splnila povinnosti, které jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru ohledně řádného prověřování úvěruschopnosti (zejména ustanovení § 86 tohoto zákona).
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy procesně plně úspěšný žalovaný by měl vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, ale žádné mu nevznikly (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.