Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 329/2022-38

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o výživné pro zletilou dceru

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost platit jí od 1. 9. 2022 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost platit jí od 1. 9. 2022 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 6. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost platit jí počínaje dnem 1. 9. 2022 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro zletilou dceru. Žalobu odůvodnila tím, že od 1. 9. 2022 zahájila denní studium na Soukromé vyšší odborné škole sociální, o.p.s., v obec a není proto schopna se sama živit. Žalovaný se k věci blíže procesně nevyjádřil s tím, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

2. Z potvrzení vydaného Soukromou vyšší odbornou školou sociální, o.p.s., v obec, vzal soud za prokázané, že žalobkyně studuje ve školním roce 2022 /2023 v řádném denním studiu na této škole. Ze skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný nezpochybnil, vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně v roce 2020 absolvovala Střední průmyslovou školu v obec v oboru technické lyceum, poté pracovala jako prodavačka v supermarketu a jako barmanka. V oboru práci nehledala. Náplní jejího současného studia je sociální práce a pedagogika, neboť by se po skončení studia chtěla věnovat sociální práci s dětmi. Se žalovaným se nestýká. Bydlí u matky a vlastní příjmy aktuálně nemá, ve škole platí školné 7 000 Kč za půl roku. Toto studium trvá tři roky. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že pracuje jako elektromontér a pobírá mzdu asi 25 000 Kč čistého měsíčně, nicméně je v insolvenci, má povoleno oddlužení a asi 9 000 Kč měsíčně splácí na své dluhy činící asi 400 000 Kč. Bydlí s přítelkyní v podnájmu a náklady spojené s bydlením představující asi 13 600 Kč měsíčně hradí napůl. Kromě žalobkyně nemá žádnou vyživovací povinnost, se žalobkyní se stýká jen zcela ojediněle a výživné na ni neplatí. Ze zprávy Úřadu práce ČR, pracoviště obec, vzal soud za prokázané, že tento úřad eviduje několik desítek volných pracovních míst odpovídajících vzdělání žalobkyně na průmyslové škole s maturitou. Ze zprávy Střední průmyslové školy v obec vzal dále za prokázané, že obor technické lyceum vystudovaný žalobkyní je gymnaziální typ studia a 95% absolventů odchází na vysoké školy, pokud absolvent na vysokou školu nejde, má uplatnění v praxi díky zaměřením, které si sami volí.

3. Podle lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Problematikou zákonné vyživovací povinnosti rodičů vůči zletilému dítěti se zabýval Ústavní soud ČR mimo jiné ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2014 ve věci vedené u něj pod sp.zn. , ve kterém mimo jiné dovodil, že u zletilého dítěte lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné. V konkrétním případě, pokud se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání, tedy zda například je na trhu práce v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy.

4. V projednávané věci sama žalobkyně nezpochybňuje, že po maturitě na střední průmyslové škole začala pracovat a byla schopna se sama živit. Nepochybně tak jejím nástupem do zaměstnání vyživovací povinnost žalovaného daná mu ustanovením zanikla. Tím není vyloučeno její obnovení za podmínek uvedených shora, které však dle názoru soudu nejsou splněny. Současné studium žalobkyně směřující k získání kvalifikace v oboru sociální práce a pedagogiky zjevně nenavazuje na prohloubení předchozího vzdělání žalobkyně. Dle názoru soudu nejsou dány ani konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že by po absolvování současné střední školy získala žalobkyně větší šance pro uplatnění na trhu práce v regionu. Z přehledu volných pracovních míst na místně příslušném pracovišti úřadu práce vyplývá, že je pro absolventy střední průmyslové školy na pracovním trhu dostatek pracovních míst, a soudu je známo z jeho činnosti, že je i na vysokých školách různého zaměření dostatek možností v prohloubení studia navazujícího na střední průmyslové školy, čemuž nasvědčuje i sdělení školy vystudované žalobkyní, podle kterého naprostá většina absolventů oboru vystudovaného žalobkyní odchází na vysokou školu. Za této situace dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zanikla a nejsou dány důvody pro její obnovení po zahájení současného studia žalobkyně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dle , podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému. Protože se však žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení.