Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 222/2022-74
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem náměstí datum, PSČ obec
o zaplacení 26 714,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 490,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 223,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 701,05 Kč od 13. 4. 2021 do 16. 9. 2021, úroku 15,1% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 490,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 223,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 701,05 Kč od 13. 4. 2021 do 16. 9. 2021, úroku 15,1% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 21. 4. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 26 714,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 701,05 Kč od 13. 4. 2021 do 16. 9. 2021, úrokem 15,1% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova číslo v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 923,97 Kč, a to počínaje dnem 20. 7. 2017. Splátka byla vždy složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Právní předchůdce žalobce a žalovaný se ve smlouvě dohodli, že úvěr bude úročen sazbou 15,10 % ročně. Právní předchůdce žalobce svůj závazek splnil a dne 8. 6. 2017 úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce využil svého práva a prohlásil úvěr dopisem ze dne 24. 8. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Kdatu podání nárok žalobce sestáva z dlužné jistiny ve výši 26 334,26 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 701,05 Kč, smluvních poplatků ve výši 380 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 15,10% ročně z částky 26 334,26 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 postoupena na právnická osoba anonymizováno a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla ze právnická osoba a.s. postoupena žalobci jako novému věřiteli. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Usnesením ze dne 11. 10. 2022 č.j. 33 C 222/2022-46 soud vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení obsažená v žalobě mimo jiné o tvrzení, jakým konkrétním způsobem společnost právnická osoba před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. K tomu žalobce pouze obecně uvedl, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, které byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Dále byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce porovnával příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření se k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 11. 2022. Žalobce se z jednání bez důležitého důvodu omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. Skutková zjištění soud učinil z provedených listinných důkazů.
4. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal předloženými smlouvami o postoupení pohledávky a jejich přílohami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, jakožto postupitelem a právnická osoba anonymizováno., jakožto postupníkem, ve spojení s přílohou této smlouvy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem řízení, byla postoupena na právnická osoba a.s. Dopisem společnosti právnická osoba ze dne 29. 9. 2021 a podacím archem bylo prokázáno, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba anonymizováno., jakožto postupitelem a žalobcem, jakožto postupníkem, ve spojení s přílohou této smlouvy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem řízení, byla postoupena na žalobce. Dopisem právnická osoba a.s. ze dne 5. 11. 2021 a podacím archem bylo prokázáno, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému.
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne datum mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovaným, jakožto dlužníkem. Smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku v 72 měsíčních splátkách ve výši 923,97 Kč, poslední měsíční splátka měla při řádném splácení činit 1 413,67 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla sjednána na každý 20. den v měsíci, a to počínaje dnem 20. 7. 2017.
6. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce doložil žádost o úvěr ze dne 8. 6. 2017, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 13 891 Kč, ten doložil potvrzením zaměstnavatele ze dne 8. 6. 2017. Dále žalobce předložil vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého je patrno, že žalovaný byl v době poskytnutý úvěru svobodný, žil u rodičů, měl pracovní poměr na dobu určitou a na další splátky úvěru vynakládal částku 1 558 Kč měsíčně.
7. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje podrobné informace o poskytnutém úvěru, které jsou částečně obsaženy již ve smlouvě, a to výši úroku, výši splátek, splatnost splátek, počet splátek, celkovou částka, kterou žalovaný zaplatí, výši RPSN, poplatky, sankce apod.
8. Z dopisu právního předchůdce žalobce žalovanému ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek za splatný k 24. 8. 2020.
9. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr za celou dobu trvání smluvního vztahu platby ve výši 30 509,59 Kč.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy, odeslání žalobce doložil poštovním podacím archem ze dne 10. 12. 2021.
11. Soud s ohledem na právní závěry uvedené níže nezjistil nic pro věc podstatného ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, sazebníku poplatků a všeobecných produktových podmínek.
12. K danému právnímu jednání (uzavření smlouvy o úvěru) došlo dne 8. 6. 2017, proto je nutno vztah mezi účastníky posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník) a také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný v rámci posuzovaného vztahu vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Aby došlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, musel by věřitel splnit povinnosti stanovené k datu 8. 6. 2017 zákonem o spotřebitelském úvěru, a to mj. s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o úvěru, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).
19. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
20. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
21. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětné smlouvě o úvěru. Právní předchůdce žalobce úvěrovou smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, z interních a externích databází a z údajů z ČSÚ. Takto získané informace právní předchůdce žalobce hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétní poměry žalovaného byly skutečně zjišťovány a jak byly vyhodnoceny. Ze žádosti o úvěr pak vyplývá skutečnost, že právní předchůdce žalobce zjišťoval a ověřoval pouze příjmy žalovaného, jeho výdaje (mimo splátku úvěru) nezjišťoval. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na žalobci, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Nadto soud dodává, že byl příjem žalovaného v době uzavření smlouvy poměrně nízký, žalovaný již měl dluhy a poskytovatel úvěru tak měl nabýt pochybnosti o jeho kredibilitě již na základě jeho doložených příjmů a údajů uvedených v žádosti o úvěr.
22. Soud tedy shrnuje, že žalobce (právní předchůdce žalobce) porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného. Smlouva o úvěru je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
23. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vrátit žalobci to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 40 000 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení této částky. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud na dluh zaplatil žalobci částku ve výši 30 509,59 Kč a je tak povinen mu vrátit částku 9 490,41 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
24. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně neprokázal, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu úvěru najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 9 490,41 Kč tak soud určil žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
25. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovanému, který v řízení zaznamenal převážný úspěch, dosud v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.