Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 34/2022-50

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 740 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 052 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky

7 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 200 Kč od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 052 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 200 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši

8,5 % ročně z částky 15 200 Kč od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanou

po předchozím přezkoumání její úvěruschopnosti prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 3 200 Kč do datum, avšak své povinnosti nedostála, když na jistinu a poplatek ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje za období od datum do datum v kapitalizované výši 3 540 Kč (původní smluvní pokuta ve výši 4 488 Kč ponížená o platbu ve výši 948 Kč), a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 948 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno do vlastních rukou (dne datum). Žalobkyně se z účasti

na jednání soudu omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona

č. , (dále jen„ “), rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Dne datum si žalobkyně a žalovaná ujednaly elektronickým způsobem Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu zápůjčky v celkové výši 12 000 Kč

na účet uvedený ve Smlouvě a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem ve výši 3 200 Kč nejpozději do datum (RPSN 6918 %). Strany se dohodly,

že okamžikem prodlení se zaplacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součásti. V případě prodlení žalované s plněním svých závazků se žalovaná zavázala hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované, a to za písemnou upomínku/výzvu k úhradě á 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz Smlouva o zápůjčce ze dne datum vč. dodatku ze dne datum). K uvedenému soud dodává, že Smlouva byla ze strany žalované schválena vložením příjmení kódu do elektronického formuláře spolu se zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč dne

datum (viz výpis z běžného účtu, část II. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ze dne datum). Dne datum a dne datum zaslala žalobkyně z účtu č. bankovní účet na účet

č. bankovní účet, vedený na žalovanou (viz výpisy z účtu na č. l. 11-12), částku 8 000 Kč a částku 4 000 Kč (viz sdělení právnická osoba ze dne datum). Výzvou před podáním žaloby ze dne

datum, zaslanou téhož dne, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni částku 21 718 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 800 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne datum vč. podacího lístku). Žalovaná uhradila toliko částku 948 Kč, kterou si žalobkyně započetla na smluvní pokutu (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. K posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že se žalované dotazovala na příjmy, z nichž zjistila, že žalovaná pracuje na plný úvazek na pozici anonymizována dvě slova s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 44 535 Kč, a to na dobu neurčitou. Tento příjem žalobkyně ověřila z výplatních pásek žalované. Z těchto soud zjistil, že čistý příjem z měsíce května 2021 činil částku 65 960 Kč, z čehož částku 63 000 Kč brutto činily prémie, a příjem z měsíce dubna 2021 činil částku 23 110 Kč netto (viz výplatní pásky za měsíce duben, květen 2021). Co se týče výdajů, žalovaná měla uvést, že její měsíční výdaje činí 15 000 Kč, má jedno dítě a žije v podnájmu

ve společné domácnosti s partnerem. K tvrzeným výdajům žalované nebyl předložen žádný důkaz. Z výpisu z Exekučního rejstříku vyplynulo, že pro rodné číslo (žalované) byla provedena kontrola dne datum (dle tvrzení žalobkyně šlo o Centrální evidenci exekucí), z níž vyplynulo, že na osobu žalované k uvedenému datu nebyla vedena exekuce.

5. Z rozsudku Okresního soudu ve obec ze dne 13. 7. 2022 č. j. -78 soud zjistil,

že žalovaná před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalobkyní (datum) byla již značně finančně zatížena, když z přechozích období byla zavázána k většímu množství půjček a to:

ve výši 40 000 Kč od právnická osoba ze dne datum, ve výši 30 000 Kč ze dne datum

od právnická osoba, ve výši 13 000 Kč ze dne datum od právnická osoba, ve výši 3 000 Kč ze dne datum od právnická osoba, ve výši 50 000 Kč ze dne datum od právnická osoba

a ve výši 4 000 Kč ze dne datum od právnická osoba Její celkové finanční zatížení tedy jenom v rámci zapůjčených jistin činilo za uvedené období částku ve výši 140 000 Kč. Žalovaná neměla na svém účtu u právnická osoba v období od datum do datum žádný disponibilní zůstatek. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že tvrzené měsíční výdaje žalované ve výši 15 000 Kč jsou zjevně neodpovídající, a to zejména vzhledem k uvedeným osobním parametrům (1 dítě a bydlení v podnájmu) a míře finančního zatížení. Žalobkyně se však výdajovou stránkou rozpočtu žalované vůbec nezabývala.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost

s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne

i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu

a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel sjednaly prostřednictvím elektronických komunikací dne datum (ve znění pozdějšího dodatku ze dne datum) smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jehož základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši

12 000 Kč a žalovaná byla povinna jistinu zápůjčky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 200 Kč vrátit do datum. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst.

1 , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje odst.

1 Žalobkyně se totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti omezila pouze na zjištění příjmů žalované od zaměstnavatele v měsíci 6/ 2021 a v měsíci 5/ 2021 (kdy značnou část činily odměny), avšak skutečnými výdaji žalované se vůbec nezabývala. jméno skutečnost, že žalovaná žádala o zápůjčku od nebankovního subjektu v měsíci následujícím

po obdržení mzdy 65 960 Kč měla vzbudit podezření o solventnosti žalované a vést žalobkyni k hlubšímu šetření. Nahlédnutí do centrální evidence exekucí není k prokázání závazků žalované dostačující.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít

za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila

a tomu odpovídá i výsledek.

13. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně za nedostatečnou, učinil soud závěr o tom,

že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení

a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve

(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. .

V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž

se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní

a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou , provedenou , účinným k datum, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že , v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace ,

tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto

ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené předmětnou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky spolu s poplatkem ve výši

3 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 540 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky).

16. Při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle , které

je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § číslo věty první

ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn.

), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 12 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná poskytla žalobkyni na svůj dluh částku 948 Kč (žalovaná sama v řízení netvrdila, že by na žalobkyni zaplatila víc). Jelikož je smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 11 052 Kč (12 000 Kč – 948 Kč).

17. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona

č. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

20. 4. 2022, sp. zn. ).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 11 052 Kč coby poskytnuté jistiny, nikoliv na úrok z prodlení, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení s úhradou tohoto dluhu. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení, je na soudu, aby určil lhůtu přiměřenou svým rozhodnutím. Poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé. S ohledem

na okolnosti případu a zejména nemožnost soudu zjistit aktuální majetkové poměry žalované,

je namístě v souladu s  uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky

11 052 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 052 Kč

do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Pro účely rozhodování

o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 11 052 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 23 041,72 Kč (jistina + poplatek + smluvní pokuta + náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 21 240 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 801,72 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 48 % v poměru k neúspěchu 52 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok

na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 4 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.