Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 205/2022-78
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 61 343,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 395 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 47 948,96 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 932,63 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 395 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 47 948,96 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 932,63 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 61 343,96 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 24 932,63 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 16 111,33 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 17 500 Kč a sankčními poplatky ve výši 2 800 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 385,34 Kč vypočtený do 17. 3. 2022 a ode dne následujícího tj. od 18. 3. 2022 do zaplacení zákonný úrok z prodlení dosud nevypočtený ve výši 11,75 % ročně z částky 24 932,63 Kč a smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 24 932,63 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 8. 4. 2019 s žalovaným smlouvu číslo s produktovým názvem C ulice v hotovosti týdenní číslo s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 35 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i částku ve výši 28 079 Kč jako přesně vyčíslený a neměnný poplatek. Celkově tak uhradit částku 63 079 Kč. Zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku ve výši 63 079 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Splátky nehradil řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 21 605 Kč, která byla započtena ve výši 10 067,37 Kč na jistinu a ve výši 11 537,63 Kč na poplatky, které jsou tak požadovány pouze ve výši 16 111,33 Kč. V důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 17 500 Kč, sankční poplatky činily 2 800 Kč a zároveň byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení ve výši 1 385,34 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce ve výši 62 729,30 Kč, o čemž byl žalovaný dne 10. 2. 2022 informován a zároveň vyzván k úhradě dluhu. Následně žalovaný již ničeho neuhradil.
2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalovanému byla následně zaslána žaloba a její doplnění spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k navrhovanému postupu. Žalovanému bylo doručováno na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce s návrhem na rozhodnutí věci bez nařízení jednání nesouhlasil, proto bylo na 1. 12. 2022 nařízeno jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, ač k tomuto byl obeslán a doručení bylo vykázáno. Rovněž tak nebyla žalovaným zaslána žádná omluva. Soud proto jednal bez účasti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl o této možnosti zaslaným předvoláním informován – poučen.
3. Ze smlouvy číslo ze dne 8. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce s označením zelená v hotovosti, na základě které si půjčil částku 35 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Zavázal se tuto zápůjčku splatit i spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč sestávající z úroku ve výši 8 577 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 711 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 3 505 Kč Celkem tak částku 63 079 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Uvedená část smlouvy o zápůjčce je podepsána, pokud však jde o smluvní podmínky, které jsou uvedeny pod podpisem smlouvy, nejsou součástí smlouvy a nejsou žalovaným ani podepsány.
4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že dlužná částka z uvedené zápůjčky činí ke dni 1. 2. 2022 částku 62 729,30 Kč, zároveň byl upozorněn uvedeným oznámením i na dluh z další smlouvy, který činil 66 276,98 Kč včetně příslušenství. Zároveň byl vyzýván k zaplacení uvedených dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od doručení a informován o tom, že předmětné pohledávky byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.
5. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k okamžitému splacení částky 62 729,30 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byl žalovaný informován právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 64 510,79 Kč a byl vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučen i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.
6. Žalobce v doplnění žalobního návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a tuto svou povinnost splnil. Vycházel při tom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval. Nepostupoval tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vycházel z bankovních i nebankovních registrů, anonymizováno příjmení, dále i z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Dále přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného splácet. V předmětném případě bylo sděleno, že bonita žalovaného byla správně ověřena, což potvrzuje i to, že po uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 21 605 Kč, také poskytnutý úvěr ve výši 35 000 Kč se řadí mezi úvěry nehypoteční, tedy jedná se o úvěr s nízkou nominální hodnotou. Údaje sdělené žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré relevantní informace pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jde o dokument, který je pořízen před podpisem smlouvy a pravdivost informací žalovaný potvrzuje. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny částkou 5 000 Kč při zjištěné a ověřené výši měsíčních příjmů. Veškeré tyto skutečnosti byly ze strany vázaného zástupce - pana jméno příjmení ověřeny. Rovněž bylo provedeno vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného, kdy byly právním předchůdcem žalobce posuzovány nejen výdaje sdělené a doložené, ale konfrontovány s právními instituty z oblasti sociální politiky, např. životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Má však za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Má za to, že zjišťování konkrétních výdajů konkrétního spotřebitele není správné z mnoha důvodů. Jediným řešením je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Poukázal i na to, že úroky jsou jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru a jejich výše je ovlivněna řadou vedlejších faktorů. Jedná se o rychlost poskytnutí úvěru, způsob poskytnutí úvěru, jeho výši či rizikovost a vzhledem k povaze smlouvy bývá úroková sazba vyšší než obvyklá úroková sazba u bank. V dané věci byla smlouva uzavřena v bydlišti žalovaného, kde ho navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady. Žalovaný tedy nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce. Zápůjčka byla také poskytnuta žalovanému v hotovosti a při měsíčním režimu splátek vázaný zástupce navštívil žalovaného v jeho bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení úvěru jsou spojeny vysoké náklady, které tak odůvodňují výši úroků, která byla stanovena na 29 % ročně. Při určení výše úroků bylo počítáno s celkem 18 návštěvami vázaného zástupce.
7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto sepsal vázaný zástupce právního předchůdce žalobce – pan jméno příjmení se žalovaným, z ní vyplývá, že jmenovaný bydlí v nájmu, je svobodný, pracuje jako operátor výroby s příjmem 20 314 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny v celkové výši 5 000 Kč, a to za externí splátky půjček 3 000 Kč a další měsíční výdaje jsou odhadovány částkou 2 000 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2016 a jejího doplňku ze dne 28. 11. 2018 bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017 a prodloužena do 31. 12. 2019. Jednalo se o dočasné přidělení zaměstnance, jak vyplývá i z pokynu k dočasnému výkonu práce. Ze mzdového výměru ze dne 1. 4. 2018 vyplývá hrubý měsíční příjem žalovaného 16 840 Kč. Z výplatních pásek za měsíce leden a únor 2019 vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 19 593 Kč a 25 489 Kč, přitom jsou uváděny i srážky na ubytování ve výši 800 Kč a 2 100 Kč.
8. Žalobce navrhoval výslech svědka jméno příjmení, který se však omluvil a uvedl, že se nemůže dostavit, neboť je velmi vážně nemocen, je omezený v pohybu a umístěn v domově pro seniory. K věci se nijak vyjádřit nemůže.
9. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Podle § 1970 o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
13. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
14. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
15. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.
18. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
19. Soud po vyhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce sice provedl kontrolu příjmů žalovaného, když byla předložena pracovní smlouva, její doplňky i výplatní pásky, ale nebyly předloženy žádné důkazy pokud jde o výdaje žalovaného a tyto nebyly žádným způsobem ani navrhovány, nemohlo tak dojít k řádnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznického listu je zřejmé, že odhadované měsíční výdaje jsou uváděny částkou 2 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaké výdaje se jedná, zejména když je uváděna velmi nízká částka, tedy částka ještě nižší, než je životní minimum. Z výplatních pásek vyplývá příspěvek na ubytování, ale nejedná se o žádnou jednotnou částku a žalovaný také dle zaznamenaných důvodů nebydlí na ubytovně, neboť tato kolonka nebyla zaškrtnuta, ale bydlí v nájmu. Ze smlouvy je také zřejmé, že byla uzavřena se splatností poskytnuté částky a stanovených poplatků dne 8. 4. 2019 a splatná formou 18 měsíčních splátek, přitom z dodatku k pracovní smlouvě je vyplývá, že se jednalo o přidělení na dobu určitou, a to do 30. 12. 2019, tedy ukončení práce před splatností úvěru a jednalo se o agenturního pracovníka cizího státu. Žalovaný měl také ještě další externí úvěr od jiné společnosti, jak vyplývá ze zákaznické karty a i u právního předchůdce žalobce, který nesplácel, jak vyplývá z oznámení o postoupní pohledávky. Soud tak má za to, že nebyly právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěny zejména výdaje žalovaného, aby došlo k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Jsou-li odhadované měsíční výdaje žalovaného uváděny částkou 2 000 Kč, má soud za to, že věřitel se nemůže s takovýmito informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Pokud má jakékoliv pochybnosti o jejich správnosti, např. pokud jde o bydlení a dále i stravování nebo jiné náklady, které neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým, je povinen požadovat jejich objasnění, příp. v rámci svých možností ověřit jiným způsobem. V daném případě byly právním předchůdcem žalobce ověřeny pouze výdaje týkající se externích splátek nikoliv další nutné výdaje, které bylo nutné analyzovat, a to zejména pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. kromě již uvedených splátek jiných úvěrů, tedy náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o vyhodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem. Lze poukázat i na zákon č. 110/2006 Sb. , stanovící životní minimum žalovaného jako částku nezbytnou pro životní potřeby. Nebyly tak vyhodnoceny řádné výdaje na bydlení, když žalovaný měl bydlet v nájmu nikoliv na ubytovně svého zaměstnavatele.
20. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost příjmů a zejména výdajů žalovaného, a tyto výdaje si žádným způsobem neověřoval, ač byly uváděny velmi nízkou částkou. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. § 87 odst. 1 věty 1. zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ust. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských úvěrů“ spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok tolika na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 35 000 Kč a byla uhrazena pouze částka ve výši 21 605 Kč, ač dle smlouvy mělo být uhrazeno 63 079 Kč. Při poskytnutí zápůjčky ve výši 35 000 Kč, neplatnosti smlouvy a úhrady 21 605 Kč má žalobce právo na uhrazení rozdílu, což činí 13 395 Kč, tato částka byla také přiznána, a to i s úroky z prodlení, které k datu 8. 10. 2020 činily 8,50 % ročně. Pokud jde o zbývající částku 47 948,96 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 17 500 Kč, která však nebyla součástí smlouvy, ale jen ve smluvních podmínkách, které nebyly podepsány, takže by nemohla být přiznána ani, pokud by byla smlouva platná, rovněž tak pokud jde o sankční poplatek 2 800 Kč. Také částky, které byly uvedeny jako poplatky za zápůjčku a činily částku 28 079 Kč, neboť se jedná o částku skutečně lichvářskou, která dosahuje téměř výše zápůjčky. Úrok, který byl uveden ve výši 29 % ročně, měl být úrokem, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění. Také odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán měsíční splátkový režim, kdy vázaný zástupce má navštívit žalovaného v jeho bydlišti a vybrat splátky, s čímž jsou spojeny vysoké náklady, které odůvodňovaly výši úroku 29 % ročně, k tomu je nutné uvést, že ze smlouvy samotné vyplývá, že za flexibilní splácení, vedení účtu a komfortní splácení byly již účtovány částky 11 791 Kč a 7 711 Kč, takže vůbec není zřejmé, že by se tyto náklady měly projevit v 29 % ročním úroku. Jedná se také o částku, pokud jde o splácení a spravování velmi vysokou, která celkově činila 19 502 Kč, což je více, jak polovina poskytnutého úvěru. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 13 395 Kč, o níž se žalovaný obohatil, když obdržel zápůjčku 35 000 Kč a uhradil částku 21 605 Kč. Navíc z oznámení o postoupení pohledávek je zřejmé, že žalovaný měl uzavřenou další smlouvu přímo s právním předchůdcem žalobce, ale měl i uzavřeny smlouvy s jiným poskytovatelem úvěru, které jsou v zákaznické kartě již uvedeny jako externí splátky zápůjček. Žalobci byly přiznány i úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, to je od 9. 10. 2020 až do zaplacení. Pokud jde o další úroky z prodlení, vycházející z úrokové sazby 11,75 % ročně od 18. 3. 2022, tyto přiznány nebyly.
21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, poměr úspěchu žalobce a žalovaného byl ve prospěch žalovaného, kterému však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 61 343,96 Kč a přiznána byla částka 13 395 Kč.
22. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí – exekuci.