Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 198/2022-126
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 192 456,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 192 456,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 192 456,88 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 51 839,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to ve lhůtě osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 192 456,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 192 456,88 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 51 839,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 16. 6. 2022 domáhala
po žalovaném zaplacení částky 192 456,88 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 7. 10. 2017 smlouvu o půjčce na konsolidaci, na základě které mu poskytl půjčku ve výši 183 600 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet po 5 297 Kč měsíčně při úrokové sazbě 9,9 % ročně, počínaje 7. 11. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP, Produktové obchodní podmínky a Sazebník. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veřejně dostupné informace v interních a externích databázích a příjmy
a výdaje žalovaného. Žalovaný půjčku čerpal a následně se dostal do prodlení s úhradou svých závazků. Právní předchůdce žalobkyně proto prohlásil půjčku a veškeré neplacené pohledávky za okamžitě splatné ke dni 15. 11. 2019. K tomuto datu činila dlužná jistina 97 608,17 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 27. 6. 2018 smlouvu o půjčce na refinancování, na základě které mu poskytl půjčku ve výši 102 300 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet po 1 951 Kč měsíčně při úrokové sazbě 16,9 % ročně, počínaje 25. 7. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP, Produktové obchodní podmínky a Sazebník. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veřejně dostupné informace v interních a externích databázích a příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný půjčku čerpal a následně se dostal do prodlení s úhradou svých závazků. Právní předchůdce žalobkyně proto prohlásil půjčku a veškeré neplacené pohledávky za okamžitě splatné ke dni
15. 11. 2019. K tomuto datu činila dlužná jistina 94 848,71 Kč. Dne 21. 12. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně jako postupitel se žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávek za žalovaným z uvedených smluv. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisy ze dne 12. 1. 2021. Žalobkyně zaslala dne 13. 1. 2021 žalovanému předžalobní výzvu.
2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasný odpor, v němž uplatněný nárok žalobkyně neuznal.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 1. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno oznámení o tom, že pohledávky společnosti právnická osoba vůči žalovanému vedené na běžném účtu číslo byly postoupeny na žalobkyni a že celková dlužná částka ke dni 5. 1. 2021 (bez příslušenství) činila 228 346,17 Kč;
-) z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce na konsolidaci dne 7. 10. 2017, že výše půjčky byla sjednána v částce 183 600 Kč a zápůjční úroková sazba činila 9,9 % p.a. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v měsíčních splátkách po 5 297 Kč, celková částka splatná žalovaným činila 217 142,34 Kč. Pro případ porušení závazků ze smlouvy bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně prohlásit půjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné, požadovat smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení;
-) z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce na refinancování dne 27. 6. 2018, že výše půjčky byla sjednána v částce 102 300 Kč a zápůjční úroková sazba činila 16,9 % p.a. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v měsíčních splátkách po 1 951 Kč, celková částka splatná žalovaným činila 186 736,38 Kč. Pro případ porušení závazků ze smlouvy bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně prohlásit půjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné, požadovat smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení;
-) z dopisů ze dne 15. 11. 2019 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byly zaslány oznámení o zesplatnění závazků ze smlouvy o refinancování a ze smlouvy o konsolidaci ke dni 15. 11. 2019 a byl vyzván, aby své závazky uhradil nejpozději do 10 dnů od data vyhotovení výzvy (oznámení). Výše dlužné jistiny činila u závazku ze smlouvy
o refinancování 94 848,71 Kč a ze smlouvy o konsolidaci 97 608,17 Kč;
-) z předžalobních upomínek ze dne 16. 9. 2021 a podacích archů bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek;
-) ze Sazebníku platného od 1. 4. 2017 byly zjištěny jednotlivé poplatky za služby právnická osoba bank;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, včetně příloh, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka
mj. i pohledávky za žalovaným ve výši 94 848,71 Kč a ve výši 97 608,17 Kč;
-) ze zprávy anonymizováno bank bylo zjištěno, že v rámci žádosti o konsolidaci úvěrů byly zjišťovány osobní údaje žalovaného, trvalá adresa, příjmy ze zaměstnání, deklarované výdaje, byly zjišťovány rizikové ukazatele s výsledkem pravděpodobnosti splácení úvěru 98,82 %, splátkové zatížení a platební kapacita žalovaného v době žádosti;
-) z kreditního reportu o žalovaném bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval kontraktační historii žalovaného a jeho závazky;
-) z výpisu z registru příjmení bylo zjištěno, že výsledkem hledání bylo„ nenalezený“ bez bližší specifikace;
-) z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného u smlouvy ze dne 7. 10. 2017 bylo zjištěno, že v něm právní předchůdce žalobkyně uvedl, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, že žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním příjmení listu, registru BRKI/NRKI a příjmení, dále byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI (žalovaný splňoval doporučenou hranici) a byla vyhodnocena pravděpodobnost splácení úvěru 98,82 %. Dále byly posouzeny příjmy a výdaje žalovaného. Poskytnutí úvěru bylo žalovanému schváleno;
-) ze zprávy anonymizováno bank bylo zjištěno, že v rámci žádosti o refinancování spotřebitelského úvěru byly zjišťovány osobní údaje žalovaného, trvalá adresa, příjmy ze zaměstnání, deklarované výdaje, byly zjišťovány rizikové ukazatele s výsledkem pravděpodobnosti splácení úvěru 99,27 %, splátkové zatížení a platební kapacita žalovaného v době žádosti;
-) z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného u smlouvy ze dne 25. 6. 2018 bylo zjištěno, že v něm právní předchůdce žalobkyně uvedl, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, že žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním příjmení listu, registru BRKI/NRKI a příjmení, dále byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI (žalovaný splňoval doporučenou hranici) a byla vyhodnocena pravděpodobnost splácení úvěru 99,27 %. Dále byly posouzeny příjmy a výdaje žalovaného. Poskytnutí úvěru bylo žalovanému schváleno.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 7. 10. 2017 smlouvu
o půjčce na konsolidaci, přičemž výše půjčky byla sjednána v částce 183 600 Kč a zápůjční úroková sazba činila 9,9 % p.a. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v měsíčních splátkách
po 5 297 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 217 142,34 Kč. Pro případ porušení závazků ze smlouvy bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně prohlásit půjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné, požadovat smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení. Dne 27. 6. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o půjčce na konsolidaci, přičemž výše půjčky byla sjednána v částce 102 300 Kč a zápůjční úroková sazba činila 16,9 % p.a. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v měsíčních splátkách po 1 951 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 186 736,38 Kč. Pro případ porušení závazků ze smlouvy bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně prohlásit půjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné, požadovat smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení. Před uzavřením smluv posuzoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, a to s výsledkem, že žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním příjmení listu, ani registru BRKI/NRKI a příjmení. Dále byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI (žalovaný splňoval doporučenou hranici) a byla vyhodnocena pravděpodobnost splácení úvěrů (půjček). Dále byly posouzeny příjmy a výdaje žalovaného, které uvedl. Ke dni 15. 11. 2019 došlo k zesplatnění závazků žalovaného. Výše dlužné jistiny činila u závazku ze smlouvy
o refinancování 94 848,71 Kč a ze smlouvy o konsolidaci 97 608,17 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě závazků do 10 dnů od vyhotovení oznámení o zesplatnění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byly pohledávky za žalovaným ve výši 94 848,71 Kč a ve výši 97 608,17 Kč postoupeny společností právnická osoba na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby, dne 16. 9. 2021, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto závěru:
Prvně žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o půjčce na konsolidaci a platnou smlouvu o půjčce na refinancování. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv vystupoval jako spotřebitel (slabší strana),
je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost zápůjčky splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Soud měl v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv. Žalobkyně soudu v řízení předložila kreditní report a protokoly o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v nichž byly vypsány způsoby, jimiž byla úvěruschopnost žalovaného (lustrace ve veřejně dostupných databázích, posouzení příjmů a výdajů žalovaného). Právní předchůdce žalobkyně tak splnil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smluv o zápůjčce, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce, že na základě těchto smluv byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny a že na jejich základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. číslo jednací, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce na konsolidaci a smlouvu o půjčce na refinancování, a že žalovanému poskytla částky 183 600 Kč
a 102 300 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný v řízení uvedené netvrdil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 192 456,88 Kč představující dlužné jistiny zápůjček, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku
ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne zesplatnění závazků do zaplacení.
12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako osmiměsíční. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný je aktuálně ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň. Jeho měsíční příjmy jsou tedy minimální. Žalovaný uvedl, že aktuálně by byl schopen splácet maximálně 100 Kč měsíčně, nicméně v říjnu 2023 bude žádat o podmínečné propuštění. Má už zajištěné bydlení i práci v zahraničí a bude poté schopen splácet své závazky. Žalovaný soud požádal, zda by bylo možné odložit plnění závazku na pozdější dobu. Soud s přihlédnutím k aktuální finanční situaci žalovaného, který je dosud ve výkonu trestu, dospěl k závěru, že jsou zde splněny předpoklady pro to, aby byla určena lhůta k plnění delší, než obecná třídenní. Je totiž zjevné, že žalovaný by nyní neměl vůbec možnost dluh vůči žalobkyni uhradit a uložení plnění v obecné třídenní lhůtě by s velkou pravděpodobností mohlo vést k nařízení výkonu rozhodnutí / exekuce, a tedy vzniku dalších nákladů. Soud proto vyhověl žádosti žalovaného a stanovil lhůtu k plnění v délce osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku. V uvedené době už bude rozhodnuto o žádosti žalovaného o podmínečné propuštění.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 51 839,80 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 699 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 35 280 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast při jednání dne 5. 1. 2023) po 8 820 Kč podle § 7 , § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu
(dále jen „a. t.“), režijní paušál ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a paušálu ve výši 7 660,80 Kč Místo plnění bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. v délce osmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku, k tomu viz odůvodnění v odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.