Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 293/2022-43
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 664,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 664,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit
a) úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 5 664,85 Kč od datum do zaplacení,
b) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od datum do datum,
c) kapitalizovaný úrok ve výši 1 296,90 Kč,
d) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 919,42 Kč
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 664,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit a) úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 5 664,85 Kč od [datum] do zaplacení, b) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od [datum] do [datum], c) kapitalizovaný úrok ve výši 1 296,90 Kč, d) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 919,42 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 5 66,85 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. SU4000152273 byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 049 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s dohodnutým úrokem 11,99 % ročně, poplatky a pojistným v pravidelných 48 měsíčních splátkách 467 Kč (včetně pojištění 50 Kč) počínaje dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a právní předchůdkyně žalované proto smlouvu předčasně ukončila a dne datum uplatnila vůči žalovanému právo na okamžité splacení celé dlužné částky. Pohledávka vůči žalovanému byla dne datum postoupena ze strany právnická osoba na společnosti právnická osoba a následně byla postoupena na žalobkyni, o postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužných nároků po zohlednění částečných plateb, které obdržela v rámci nyní již zrušeného insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému, konkrétně nyní žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu 5 664,85 Kč, smluvený úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 5 664,85 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok 1 296,90 Kč (smluvený úrok 11,99 % ročně od datum do datum) a kapitalizovaný úrok z prodlení 919,42 Kč (úrok z prodlení 8,5 % ročně od datum do datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal při jednání dne datum a rozhodl při jednání dne datum za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie (Kyperská republika) a žalovaný je občanem a má bydliště také v členském státě Evropské unie (Česká republika). Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice jsou k projednání sporné věci mezinárodně příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem).
4. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako Žádost/smlouva o úvěru č. SU4000152273 ze dne datum obdržel peněžní prostředky ve výši 11 049 Kč, které byly uhrazeny třetí osobě na úhradu kupní ceny zboží, a zavázal se vrátit celkem částku 22 416 Kč. Při sjednávání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala údaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se se společností právnická osoba dohodla na převedení pohledávky za žalovaným a společnost právnická osoba se následně dohodla o převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil.
5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo).
7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně ani přes výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s.ř. neposkytla téměř žádná tvrzení ani důkazy. Z provedených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s nějakými informacemi o poměrech žalovaného pracovala, nicméně není vůbec zřejmé, jak k nim dospěla, jak je ověřila a posoudila, neboť to nevyplývá z předložených důkazů ani z kusých tvrzení žalobkyně. Soud proto musí uzavřít, že z nedostatečných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 spotř. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
8. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni nějaké finanční prostředky již vrátil, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení jistiny poskytnuté žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši požadované v žalobě, tedy ve výši 5 664,85 Kč a současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 8,5 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť přestože výše úroku prodlení určená podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší než žalobkyní požadovaná, nemohl soud překročit žalobní návrh a přiznat žalobkyni vyšší než jí požadovaný úrok z prodlení. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od datum, neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o úvěru byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní upomínce, ve které byla stanovena splatnost do datum, tedy od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o úvěru, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný z jistiny smlouvy za dobu do datum, neboť do prodlení se žalovaný dostal až od následujícího dne (viz výše) a až od té doby proto žalobkyni náleží úrok z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení měli oba účastníci podobný procesní úspěch, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu