Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 218/2022-102

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 14 878 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje ohledně části úroku ve výši 49,65 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do 12. 3. 2022.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 1.10.2022 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně a včas, stává se ihned splatným celý zbývající dluh.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 4 878 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 950 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do 30.9.2022, jakož i úroku z částky 10 000 Kč ve výši 35 % ročně za dobu od 17. 2. 2022 do 12. 3. 2022 a ve výši 8,5 % ročně za dobu od 13. 3. 2022 do zaplacení, požadovaného nejvýše v částce 21 556 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 676 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje ohledně části úroku ve výši 49,65 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do 12. 3. 2022. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 1.10.2022 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně a včas, stává se ihned splatným celý zbývající dluh. III. Žaloba se zamítá ohledně částky 4 878 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 950 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do 30.9.2022, jakož i úroku z částky 10 000 Kč ve výši 35 % ročně za dobu od 17. 2. 2022 do 12. 3. 2022 a ve výši 8,5 % ročně za dobu od 13. 3. 2022 do zaplacení, požadovaného nejvýše v částce 21 556 Kč. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 676 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 84,65 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 998 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celé zbylé části úvěru ke dni 15. 2. 2022. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 498 Kč za 2 splátky, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč za 2 splátky, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobce požaduje zaplatit částku 12 950 Kč jakožto dlužnou jistinu (zahrnující nesplacenou původní dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 052 Kč, smluvní pokutu za prodlení se zaplacením splátek ve výši 498 Kč, náhradu nákladů za prodlení se zaplacením splátek ve výši 400 Kč), dále smluvní pokutu za prodlení žalovaného se zaplacením zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 12 052 Kč za období od 17. 2. 2022 do 27. 7. 2022 ve výši 1 928 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 538,56 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 13. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 21 556 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 950 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. Žalobce při jednání dne 14.12.2022 vzal žalobu co do úroku ve výši 49,65% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17.2.2022 do 12.3.2022, zpět.

2. Podle může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení co do smluvního úroku ve výši 49,65% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 17.2.2022 do 12.3.2022 zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil – výrok I. rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2021, oznámením o schválení úvěru ze dne 8. 11. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, přičemž žalobci neuhradil ničeho (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 15. 2. 2022; na tento následek byl žalovaný upozorněn dopisy ze dne 12. 1. 2022 a ze dne 14. 2. 2022 (prokázáno smlouvu o úvěru číslo ze dne 8. 11. 2021, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 12. 1. 2022, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 14. 2. 2022, oznámením o zesplatnění ze dne 15. 2. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 14 878 Kč úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2022, podacím lístkem ze dne 7. 7. 2022).

5. Za účelem prokázání úvěruschopnosti na základě listin předložených žalobcem soud po provedeném dokazování zjistil, že žalobce lustroval žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 6. 11. 2021) a v nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle nějž patřil žalovaný z hlediska platební morálky do II. kategorie ze 3 (prokázáno výpisem z NRKI ze dne 6. 11. 2021). Dále žalobce předložil výpisy z účtu žalovaného za období červenec až říjen 2021. Dle těchto výpisů měl žalovaný ve sledovaném období celkové výdaje ve výši 615 498,82 Kč a příjmy ve výši 599 924,99 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 4 302,65 Kč, konečný zůstatek v tomto období činil - 19 695,85 Kč a s výjimkou měsíce srpna byl účet žalovaného v záporném zůstatku (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za období červenec až říjen 2021).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 24. 1. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné produktové podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen ( o. z.), jak plyne zejména z čl. IV odst. 1, 2. (Závěrečná ustanovení) smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování vycházel z pořízených výstupů databází SOLUS a NRKI, dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného a z jeho prohlášení. Z výpisů z účtu za období červenec až říjen 2021 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného a jeho výdaje, zahrnující životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Výdaje uvedené žalovaným pak žalobce porovnává s minimálními výdaji stanovenými žalobcem. Dále žalobce ověřil zaměstnavatele, bankovní spojení a identitu žalovaného.

9. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobce svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Předně návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru, klientské karty ani jiného důkazu či tvrzení žalobce nevyplývá, z jaké částky příjmů a výdajů žalovaného při schvalování úvěru vycházel. Za této situace ani nelze dospět k závěru, že se těmito údaji žalobce vůbec zabýval, přičemž ani předložení výpisů z účtu v tomto ohledu nelze vzít za průkazné, jelikož tvrzení žalobce se v tomto ohledu omezuje toliko na konstatování, že výpisy byla prokázána pravidelnost příjmu žalovaného a existence jeho výdajů. I kdyby však soud odhlédl od této skutečnosti, nelze přehlédnout to, že účet žalovaného byl ve 3 ze 4 sledovaných měsíců v záporném zůstatku, jeho příjmy za toto období přicházely z dalších rizikových zdrojů (v září byl příjem žalovaného v částce min. 200 000 Kč tvořen příjmy od právnická osoba a.s., tedy společnosti živící se provozem hazardních her), výdaje žalovaného také nebudí u soudu důvěru v jeho schopnost splácet poskytnuté úvěry (v červenci žalovaný zažádal o půjčky u právnická osoba, což vyplývá z ověřovacích plateb ze dne 1. 7. 2021 a 8. 7. 2021; příjmy za srpen a září 2021 ve výši min. 500 000 Kč stihl zároveň v tomto období utratit). Za významné považuje soud též zjištěný, že na konci října 2021, tedy měsíce bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru, činil zůstatek na účtu - 19 876,48 Kč, což je částka převyšující jistinu úvěru, že úvěr by žalovanému přinejlepším pouze pomohl na částečné umoření již existujícího dluhu. Jelikož je zjevné, že žalovaný nedisponoval již v době poskytování úvěru prostředky na splácení existujících dluhů, neměly mu být poskytovány další úvěry, byť v takto nízkých částkách, bez dostatečného prověření. Záznamy o klientovi v registrech SOLUS a NRKI pak nelze v žádném případě vzít samostatně jako postačující pro ověření solventnosti dlužníka, zejména když z výpisů z účtu vyplývá jednoznačná pochybnost o způsobu, jakým žalovaný zachází s financemi a tedy i zda bude schopen zapůjčené prostředky vrátit. Okrajem pak soud poznamenává, že úrokovou sazbu ve výši 84,65 % ročně považuje za nemorální, když nahlédnutím do systému ARAD provozovaným ČNB zjistil, že úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům se splatností do 5 let se pohybovaly v rozmezí 8- 10 %, a úroková sazba u žalobce je tak převyšuje více jak 8x.

10. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech, pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedené y (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvním pokutám. Žalovaný na dluh doposud neuhradil nic, zbývá tak uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z o.z., výše úroku z prodlení je stanovena Co se týče určení lhůty ve výroku II. rozsudku, zde soud postupoval v souladu s ust. a uložil žalovanému, aby dlužnou pohledávku uhradil ve splátkách, s přihlédnutím k žádosti žalovaného. Soud velmi pečlivě zvažoval, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních poplatcích v daném případě nepředstavuje - s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky – neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž byl veden pravidlem, že uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka. Soud dospěl k závěru, že rovnováhy mezi zájmy stran bude dosaženo pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaný, který je k tomu rozsudkem zavázán, některé ze splátek splnil, v důsledku prodlení se splněním některé splátky by se pak stal splatným celý zbývající dluh, Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou jistinu specifikovanou ve výroku ve splátkách (ve výroku přesně specifikovaných), přičemž určil, že v případě prodlení byť jen s jedinou splátkou žalovaný výhodu splátek ztrácí.

12. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobě částečně vyhověl (výrok II. rozsudku) a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 10 000 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 4 878 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 14 878 Kč. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 67,2 %. Má tak nárok na uhrazení poměrné (34,4 %) části nákladů řízení.

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 34,4 % z částky:

-) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) Advokát žalobce učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva ( ; vyhl. č. , adv. tarifu), účast u jednání dne 14.12.2022 ( ; vyhl. č. , adv. tarifu)

o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, návrh ve věci samé)

3 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu)

o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí po podání návrhu (účast u jednání dne 14.12.2022) 1 x 1 700 Kč ( ve spojení s  vyhl. č. , adv. tarifu)

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

-) 672 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ).

Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 67,2 % a žalovaný 32,8 %. Celkové náklady řízení žalobce činí 4 872 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34,4 % z této částky, tedy 1 676 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku ( , ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.