Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 315/2022-34
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 31 657,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 839,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 176,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 839,48 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 818,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 630,94 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 818,41 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 839,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 176,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 839,48 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 818,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 630,94 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 818,41 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 657,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 807,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 657,89 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši 4 834,61 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 961,89 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní úvěrovou smlouvu číslo v rámci které žalované byl následně poskytnut revolvingový úvěr číslo. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část nesplacené dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného revolvingového úvěru spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky), a to konkrétně na 4 % z aktuální dlužné částky. Výše pravidelné měsíční splátky revolvingového úvěru se mění v závislosti na výši nesplacené dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 42 456,35 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku 35 616,87 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum. příjmení 31 657,89 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 961,89 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Konkrétně se pak jedná o následující neuhrazené poplatky za vedení účtu ve výši 49 Kč, a to splatný dne datum, zahrnut v 33. splátce, splatný dne datum, zahrnut v 32. splátce, splatný dne datum, zahrnut v 31. splátce a splatný dne datum, zahrnut v 30. splátce. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje na základě smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 6.3. úvěrových podmínek. Žalobkyně je oprávněna v případě prodlení s úhradou splátky účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalované s úhradou splátek jí byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované a lustrací v registrech NRKI, příjmení a ISIR a dále pomocí úvěrové karty a statistického modelu. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu, ze kterého je patrný příjem 22 443 Kč a tvrzení o zaměstnání žalované.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila pouze tím způsobem, že vrátila soudu nerozbalenou obálku obsahující žalobu, doplnění žaloby a výzvu k vyjádření k žalobě podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “), a výzvu k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve spojení s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Na vrácené obálce je uvedeno, že zásilku žalovaná vrací„ z důvodu obchodu bez cti/nečestného obchodu bez zákonného souhlasu, nabídka smlouvy podvodu odmítnuta“. Žalovaná uvádí, že nemá s okresním soudem podepsánu mezinárodní dohodu ani žádnou smlouvu o doručování, dopis je bez známky, jedná se o nezákonnou poštu a pro žalovanou„ nemá žádné právní ani legální postavení“.
3. Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a vzhledem k tomu, že se žalovaná k této otázce nevyjádřila, soud předpokládá, že proti tomuto postupu nemá námitek podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 272 000 Kč za účelem úhrady dluhů uvedených v příloze číslo smlouvy a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky s roční úrokovou sazbou 23,80 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činí 606 624 Kč, splatit v měsíčních splátkách ve výši 6 966 Kč. Pro případ, že žalovaná nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání a tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, dále je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny úvěru, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Ve smlouvě byly zahrnuty doplňkové služby, pojištění a dále ujednání o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec 15 000 Kč ke kartě s měsíční splátkou 4 % z dlužné částky a roční úrokovou sazbou 26,28 % Smlouva obsahuje výčet poplatků, mimo jiné poplatek za vedení účtu ve výši 59 Kč Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Na začátku smlouvy je uvedeno, že žalovaná je vdaná, nemá děti, bydlí ve státním bytě a je zaměstnaná ve spol. příjmení jméno příjmení s r.o. od října 2015 s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum)
6. Podle č. l. 6 úvěrových podmínek v případě, že se žalovaná opozdí s úhradami dle smlouvy nebo smlouvy o úvěru z karty je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu). V případě úplně první upomínky za trvání smlouvy účelně vynaložené náklady účtovat nebude. V případě prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat také smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Pokud výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokuta ve výši dlužné splátky. (zjištěno z úvěrových podmínek)
7. V průběhu trvání úvěrového vztahu, konkrétně v období od datum do datum žalovaná celkem čerpala částku ve výši 42 456,35 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradila 35 616,87 Kč. Žalobkyně účtovala žalované poplatek za vedení účtu ve výši 49 Kč mimo jiné dne datum, dne datum, dne datum a dne datum. Dne datum účtovala žalobkyně náklady na vymáhání 100 Kč, dne datum účtovala žalobkyně náklady na vymáhání 100 Kč a dne datum účtovala žalobkyně náklady na vymáhání 300 Kč. Dne datum a dne datum uplatnila žalobkyně smluvní pokutu pokaždé ve výši 500 Kč. Dne datum žalobkyně revolvingový úvěr zesplatnila. (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad)
8. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech příjmení, MVČR, CRIBIS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalobkyně vycházela z informací, že žalovaná je vdaná, bydlí ve státním bytě a nemá děti, dále uvažovala čisté měsíční příjmy žalované ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč a příjem partnera 29 000 Kč měsíčně. Výdaje uvažovala ve výši životního minima členů domácnosti 3 140 Kč, splátek jiným společnostem 15 198 Kč, splátek žalobkyni 400 Kč, splátek nově sjednávaného úvěru 1 200 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem žalobkyně zohlednila ve výši 30 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne datum a dokumentu s nadpisem„ Úvěrová karta“ na č. l. 28)
9. Žalovaná předložila žalobkyni částečný výpis z účtu za období srpen 2018, ze kterého je patrné, že dne datum byla na účet připsána mzda od právnická osoba právnická osoba ve výši 22 443 Kč (zjištěno z částečného výpisu z účtu za období srpen 2018)
10. Žalovaná měla ke dni čerpání 4 existující splátkové úvěry a dále dva úvěry z kreditní karty. Jedná se o úvěry 1) ze dne datum s jistinou 26 000 Kč, nesplacenou částí jistiny 25 380 Kč a měsíční splátkou 523 Kč, 2) ze dne datum s čerpanou jistinou 63 000 Kč a zůstatkem jistiny 34 885 Kč a měsíční splátkou 6 570 Kč 3) ze dne datum s jistinou 800 000 Kč, zůstatkem jistiny 779 091 Kč a měsíční splátkou 10 840 Kč, 4) ze dne datum s jistinou 8 995 Kč, zůstatkem jistiny 7 870 Kč a splátkou v měsíční výši 375 Kč. Podle úvěrové zprávy má žalovaná 7 ukončených splátkových úvěrů a 1 splátkový úvěr byl odmítnut. (zjištěno z úvěrových zpráv)
11. Žalobkyně dopisem ze dne datum, který byl odeslán dne datum úvěr zesplatnila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 34 539,80 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy (z výzvy ze dne datum a podacího archu)
12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum; výzva byla odeslána žalované dne datum (zjištěno z výzvy ze dne datum a podacího archu)
13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum smlouvou o revolvingovém úvěru zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky a hradit poplatky. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 42 456,35 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradila 35 616,87 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech a při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná a výše dosavadních splátek žalované, z údajů životního minima a využila statistický model. Žalovaná před poskytnutím úvěru již měla závazky z jiných úvěrů s měsíčními splátkami v celkové výši nejméně 18 308 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, a to do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána žalované dne datum.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
19. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
20. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
25. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná ve smlouvě deklarovala příjmy ze zaměstnání ve výši 21 000 Kč. Žalobkyně uvažovala příjmy ve výši 23 000 Kč, a to na základě doložení pouze jediné výplaty mzdy ve výši 22 443 Kč v srpnu 2018, tedy za velmi krátký a nereprezentativní časový úsek a nadto neaktuální měsíc, když úvěr byl poskytnut až v druhé polovině měsíce října, kdy žalovaná již musela mít k dispozici potvrzení o výplatě mzdy v září a říjnu 2018. Žalobkyně tedy nezjistila skutečné příjmy žalované relevantní v době posuzování žádosti. Celkové příjmy domácnosti, případně příjmy partnera nebyly nijak prověřovány nebo doloženy, a proto k tomuto údaji vůbec při posouzení úvěruschopnosti nelze přihlížet. Pokud jde o výdaje, pak právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů životního minima a normativních nákladů na bydlení, které jsou legislativně zakotveny pro posuzování dávek hmotné nouze, a ze statistických údajů a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného např. v souvislosti s bydlením. Dále vzala právní předchůdkyně v úvahu, že splátky předchozích závazků dosahovaly měsíční výše 15 198 Kč a 400 Kč. Dokazováním přitom bylo zjištěno, že před uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum žalovaná již měla 4 závazky z jiných splátkových úvěrů a 2 kreditních karet s měsíčními splátkami v celkové výši nejméně 18 308 Kč.
26. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalované neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalované a v otázce výdajů vycházela pouze ze statistických údajů a údaje životního minima a zjištěných výší splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji a důkladněji a podrobně zkoumat majetkové a příjmové poměry žalované a její životní náklady v situaci, kdy sama měla informace o dosavadním splátkovém zatížení žalované ve výši přes 15 000 Kč a jejich relativně nevysokých příjmech ze zaměstnání. Právě vysoká výše dosavadního splátkového zatížení a celkový objem nesplacených úvěrů měly žalobkyni vést k daleko větší obezřetnosti při sjednávání dalšího, v pořadí sedmého, existujícího úvěru.
27. Žalobkyně neposuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).
28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované prostředky ve výši 42 456,35 Kč. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila 35 616,87 Kč. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 839,48 Kč.
29. S ohledem na uvedený právní závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru soud neodstraňoval rozpor ve tvrzené výši úvěrového limitu 30 000 Kč a zjištěné výši úvěrového limitu sjednané ve smlouvě o úvěru ze dne datum, neboť by to nemělo význam na výsledném rozhodnutí o výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedla ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 839,48 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , a to od datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Žalovaná byla vyzvána k plnění ve lhůtě 14 dní od sepsání výzvy, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně se domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 807,08 Kč, nicméně za toto období činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 6 839,48 Kč částku 176,14 Kč, ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Ode dne datum do zaplacení má žalobkyně nárok na běžící zákonný úrok z prodlení z částky 6 839,48 Kč. Úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky převyšující 6 839,48 Kč byl zamítnut. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
31. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
32. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “), neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalované plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšná, avšak v souvislosti se soudním řízením jí žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.