Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 232/2021-43
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 655,07 Kč, úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 2. 2020 do 7. 3. 2021 a zákonné úroky z prodlení z částky 2 500 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 655,07 Kč, úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 2. 2020 do 7. 3. 2021 a zákonné úroky z prodlení z částky 2 500 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 16 000 Kč, která představuje úrok ve výši 4 000 Kč (sazba 18,96 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný hradil splátky do 21. 12. 2018, když celkem uhradil 2 500 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 3. 2. 2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč, částku 13 500 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 3 655,07 Kč (tj. úrok ve výši 18,96 % ročně z jistiny za dobu od 4. 2. 2020 do 15. 1. 2021), zákonný úrok z prodlení 1 927,78 Kč (z částky jistiny za dobu od 4. 2. 2020 do 15. 1. 2021). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 18,96 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.
3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla podepsána dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s platbou ve výši 16 000 Kč, která představuje úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (celkem tedy částku 36 000 Kč), splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 32,15 % p. a. Žalovanému byla zápůjčka 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájmu s partnerkou a dítětem, je OSVČ – anonymizována dvě slova, má měsíčně čistý příjem ve výši 15 417 Kč, pobírá státní podporu – invalidní důchod 6 100 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 1 000 Kč, osobní výdaje 9 000 Kč, další výdaje – sociální a zdravotní pojištění OSVČ 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil výpis z živnostenského rejstříku, bankovní výpisy – příjmy a výdaje. Z čestného prohlášení jméno příjmení ze dne datum anonymizováno zjištěno, že žalovaný bydlel v nájmu, nájem včetně služeb byl 4 800 Kč, žalovaný přispíval celkem 1 000 Kč měsíčně. Z výpisu ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný podnikal, a to v oboru anonymizována dvě slova. Dále byl doložen výpis z účtu žalovaného, ze kterého byl zjištěn přehled transakcí, jím obdržené platby byly 1 000 Kč od mamky dne datum, platby od jméno příjmení dne 5. 11. 2018 6 000 Kč, dne 8. 11. 2018 4 000 Kč, 15. 10. 2018 platba od anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 30 000 Kč, platba od příjmení, anonymizována dvě slova ve výši 2 251 Kč v září 2018.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 19. 2. 2021, odeslaným 22. 2. 2021. Současně byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 28. 5. 2021 s tím, že jinak bude podána žaloba, jak vyplývá z dopisu ze dne 13. 5. 2021 a z přiloženého podacího lístku ze dne 14. 5. 2021.
6. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
7. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
8. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“
9. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, když žalovaný, který byl OSVČ, nedoložil daňové přiznání ani faktury na sjednané práce. Z výpisu z účtu pak není patrný příjem žalovaného z podnikání. Rovněž nebyl doložen výměr invalidního důchodu/státní sociální podpory, když vyplácení této částky nebylo možno zjistit ani pohledem do výpisu z účtu. Co se týče výdajů žalovaného, k jejich prokázání bylo žalovaným doloženo čestné prohlášení o výši nákladů na bydlení, nebyla však doložena ani tvrzena výše nákladů, kterou žalovaný hradí potřeby svého dítěte ani výdaje nutné k jeho podnikání. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází u příjmů a výdajů téměř výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Nedostatečně doložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o své finanční situaci předchůdkyni žalobkyně poskytl a je schopen zápůjčku (úvěr) splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.
10. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
11. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Žalovaný již na jistinu uhradil částku 2 500 Kč, žalovaný tak zůstal žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, dlužen částku 17 500 Kč. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou přitom splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně prokázala zaslání oznámení o postoupení pohledávky dne 22. 2. 2021, přičemž v tomto dopise žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od doručení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 25. 2. 2021, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do deseti dnů od doručení, tj. do 8. 3. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Úrok z prodlení byl přiznán od 8. 3. 2021 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl.
12. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když po započtení zamítnutých kapitalizovaných úroků byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.