Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 389/2021-107
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 138 870 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 310,31 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 120 559,69 Kč, úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 39 069,28 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 101 058,69 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 310,31 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 120 559,69 Kč, úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 39 069,28 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 101 058,69 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 1. 9. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v efektivní úrokové sazbě 129,68 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 2. 5. 2021. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný zaplatil jen 21 689,69 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 118 470,74 Kč (původní jistina 39 069,28 Kč a přirostlý úrok 79 401,46 Kč), smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 501 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 1. 9. 2017 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 129,68 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč splatných vždy do každého 22. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 142 896 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené listiny nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z listiny nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaný byl seznámen se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědom výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy. Z přiloženého scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.
4. Z dopisu ze dne 5. 9. 2017 soud zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 1. 9. 2017 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu. Z přiložené dodejky se pak podává, že tento dopis byl žalovanému doručen 13. 9. 2017.
5. Z listiny nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 4. 9. 2017 žalobkyně žalovanému převodem na účet vyplatila 40 000 Kč.
6. Z listiny nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 21 689,69 Kč, přičemž první splátku žalovaný zaplatil s prodlením, druhou řádně a dále již za něj plnil jeho insolvenční správce.
7. Z listiny nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listinu vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem částka, je svobodný a jeho jedinými výdaji je životní minimum částka, náklady na bydlení u rodičů ve výši částka, náklady na dvě děti ve výši částka a splátky žalobkyni (na smlouvu číslo) ve výši částka. I s počítanou rezervou (částka) pak žalovanému měsíčně zbývají volné zdroje ve výši částka.
8. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 5. 2015 zaměstnán u právnická osoba
9. Ze mzdového výměru soud zjistil, že žalovanému od 1. 3. 2016 náležela u zaměstnavatele právnická osoba (soudu je z úřední činnosti známo, že se jedná o tentýž subjekt) náležela základní hrubá mzda částka a k tomu pohyblivá složka částka.
10. Z výplatní pásky žalovaného za červen 2017 a červenec 2017 soud zjistil, že žalovaný měl základní mzdu částka. V červnu činila jeho celková čistá mzda částka a v červenci částka. Z přiložených scanů obrazovky internetového bankovnictví se pak podává, že tyto částky byly žalovanému na účet připsány.
11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalovaného jej tento registr 1. 9. 2017 v 15:00 hodin ztotožnil.
12. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, žalovaný zde uveden kód příznaku 16, tedy že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
13. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, což je vzhledem k datu uzavření smlouvy zcela irelevantní informace.
14. Z dopisu ze dne 22. 1. 2018 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek (splátky 3 a 4) s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
15. Z návrhu na povolení oddlužení ze dne 30. 1. 2018 soud zjistil, že tento podával žalovaný s tím, že žádá, aby soud rozhodl o jeho úpadku, neboť má závazky (celkem 24), které nedokáže splácet. Ze zde vyjmenovaných závazků představuje 22 různé úvěry a zápůjčky, z toho tři u žalobkyně.
16. Z usnesení ze dne 20. 2. 2018, č.j. insolvenční spisová značka, soud zjistil, že jím Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o úpadku žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením.
17. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že se žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného s celkem osmi pohledávkami ze tří smluv.
18. Z usnesení ze dne 11. 2. 2021, č.j. insolvenční spisová značka, soud zjistil, že jím Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o zrušení povoleného oddlužení žalovaného a řízení zastavil.
19. Z dopisu ze dne 2. 5. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ze smlouvy číslo tímto dnem splatným a vyzvala jej k okamžité úhradě 119 369 Kč.
20. Z dopisu ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy číslo (specifikovaného shodně se žalobou v této věci) nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 16. 11. 2021
21. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud žádná skutková zjištěné nečinil, neboť to bylo pro projednávaný případ nevýznamné.
22. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 1. 9. 2017 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele) uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 129,68 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč splatných vždy do každého 22. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 142 896 Kč. Žalobkyně dne 4. 9. 2017 sjednané peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný jí zaplatil toliko dvě splátky v důsledku čehož mu zaslala upomínku. Následně žalovaný požádal o oddlužení, čemuž Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl. Do insolvenčního řízení žalovaného se žalobkyně přihlásila s pohledávkami ze tří smluv a další splátky tak žalobkyni poukazoval insolvenční správce žalovaného. Celkem žalovaný zaplatil na tuto smlouvu 21 689,69 Kč. Jelikož bylo oddlužení žalovaného zrušeno, insolvenční řízení zastaveno a žalovaný byl nadále se splácením v prodlení, informovala jej žalobkyně, že v důsledku prodlení delšího 65 dnů se stal celý dluh splatným ke dni 2. 5. 2021. Při uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti právnická osoba, přičemž za červen 2017 měl čistou mzdu částka a za červenec 2017 pak částka. Před uzavřením uvedené smlouvy žalovaný žalobkyni (resp. zprostředkovateli) předložil výplatní pásky za uvedené měsíce, potvrzení z mobilního bankovnictví o připsání mzdy na jeho bankovní účet a pracovní smlouvu se mzdovým výměrem. Zprostředkovatel pak ohledně výdajů žalovaného vycházel z životního minima, nákladů na bydlení ve výši částka, nákladů na dvě děti ve výši částka a nákladů na splátky předchozího úvěru od žalobkyně ve výši částka. Žalobkyně sama pak žalovaného prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací, kde byl zjištěn negativní příznak 16.
23. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
26. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
28. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalovaného ověřila výplatními páskami, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem. Přitom dospěla k závěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem částka, výdaje jen částka a měsíčně mu tak zbývá částka. Podle žalobkyně sice z nebankovního registru klientských informací vyplynul negativní příznak, nicméně neexistuje povinnost zamítat klienta s tímto příznakem. Předně k příjmům žalovaného je třeba uvést, že žalobkyně dospěla k mylným závěrům o jejich výši. Žalovaný předložil mzdový výměr, kde je uvedena základní hrubá mzda ve výši částka a pohyblivá složka částka, tomu odpovídají i výplatní pásky, kde velkou část tvoří nenárokové složky mzdy. Dlužno odat, že i aritmetický průměr obou doložených příjmů je nižší částka. Z toho lze usoudit, že skutečně pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného musel být nižší. Dále ohledně výdajů zprostředkovatel úvěru počítal jen s údajem o životním minimu (pro rok 2017 podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb.), aniž zjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení, přičemž dalšími výdaji (krom splátek jednoho úvěru u žalobkyně) se vůbec nezabýval. Soudu zůstalo skryto, jakou úvahou zprostředkovatel úvěru dospěl k nákladům na dvě děti ve výši 3 500 Kč měsíčně. Z uvedeného pak dospěl k závěru, že žalovanému zbývají měsíčně volné zdroje ve výši 16 142 Kč. Vyvstává pak otázka, proč si žalobkyně při zjištěném negativním příznaku žalovaného z nebankovního registru klientských informací nevyžádala alespoň jeho výpis z účtu, kam mu byla poukazována mzda, aby měla alespoň základní přehled o jeho skutečné finanční situaci, a to právě s ohledem na negativní příznak. Bylo by ostatně s podivem, pokud by průměrně rozumná osoba s měsíčně takto vysokými volnými zdroji byla ochotna získat částku 40 000 Kč za tak nehorázný úrok, jako byl uveden v uzavřené smlouvě, a to se splatností čtyř let. Shora uvedené pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila (viz například naprostou ignoraci údajů z nebankovního registru klientských informací). Dlužno rovněž dodat, že žalobkyně sice zjistila v registru SOLUS, že žalovaný není s placením svých závazků v prodlení, nicméně zjištění dalších závazků značně podcenila, jak vyplývá z návrhu žalovaného na povolení oddlužení. Pravděpodobně právě z vysokého množství závazků pramení negativní příznak v nebankovním registru klientských informací. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
29. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Zároveň bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 21 689,69 Kč, a k vydání tudíž zbývá jen 18 310,31 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Za kvalifikovanou výzvu k plnění je v projednávaném případě možno považovat již přihlášku žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného učiněnou v roce 2018. Pokud se pak žalobkyně domáhala úroku z prodlení až od 4. 5. 2021, ničeho tomu nebrání.
30. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 310,31 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 4. 5. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
31. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 120 559,69 Kč, úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 39 069,28 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 101 058,69 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
32. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.