Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 337/2022-26
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 675,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 1 008,91 Kč a částky 1 667,06 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 388,22 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 12 564,18 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 008,91 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 008,91 Kč a částky 1 667,06 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 388,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 564,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 008,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 388,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 12 564,18 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 667,06 Kč. Část pohledávky, kterou žalobkyně označila kapitalizovaný úrok ve výši 12 564,18 Kč, podle žalobních tvrzení představuje nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 255,87 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 506,37 Kč, postoupený smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 685,09 Kč, tj. úrok ve výši 15 % ročně za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku dne datum do datum z částky 14 008,91 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou částkou příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se 4. odstavcem na první straně smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 14 008,91 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od datum do datum, tedy ve výši 1 667,06 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč, z čehož částka 1 444 Kč představovala úrok z úvěru, částka 7 350 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 394 Kč činila náklady na vyhodnocení úvěrového případu a částka 2 700 Kč představovala poplatek za inkaso plateb v hotovosti. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Podle smlouvy žalovaný potvrzuje svým podpisem smlouvy převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti. Přílohu číslo smlouvy tvoří předpis splátek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum byly žalovanému poskytnuty informace k úvěru a žalovaný prohlásil, že s podmínkami souhlasí.
5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a v žádosti uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjem tvoří mzda 16 243 Kč měsíčně. Jeho průměrné měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady, tj. celkem 6 860 Kč. Použitelný měsíční příjem tedy činí 9 383 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má střední vzdělání a nevlastní bankovní účet. K žádosti žalovaný doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. Předložení jiných dokumentů není v žádosti o úvěr zaznamenáno.
6. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba s.r.o. jako prodejní asistent na dobu neurčitou se základní mzdou 22 500 Kč hrubého s tím, že vedle základní mzdy může být zaměstnanci přiznána odměna až do výše 3 500 Kč Smlouva byla předložena ve špatné kvalitě na hranici čitelnosti.
7. Z výplatních pásek 3/ 2020 a 4/ 2020 soud zjistil, že za měsíc březen žalovanému náležela mzda v čisté výši 16 145 Kč a za měsíc duben 2020 mzda v čisté výši 16 341 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy – KIE C/5 číslo a potvrzení o provedení transakce a dohody o úplatě za postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Z dopisu ze dne datum a podacího archu ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 643,47 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne datum.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva.
10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatky v celkové výši 12 888 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč Částku 15 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem tvoří mzda 16 243 Kč měsíčně a jeho průměrné měsíční výdaje činí 6 860 Kč, a to včetně výdajů na nájemní bydlení. Žalovaný žalobkyni předložil pouze pracovní smlouvu a výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem obsahujícím výzvu k plnění, odeslaným dne datum. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána také předžalobní upomínkou.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
19. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
20. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
21. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
22. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace v žádosti o úvěr, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že průměrné měsíční příjmy žalovaného činí 16 243 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného v měsíci březnu a dubnu 2020 této průměrné výše dosahoval. Co se týče výdajů žalovaného, z tvrzení žalobkyně implicitně vyplývá, že žalovaný k prověření výše svých výdajů právní předchůdkyni žalobkyně neposkytl žádné podklady. Žalobkyně uvažovala průměrné měsíční výdaje žalovaného v celkové výši jen 6 860 Kč, přičemž vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, podle kterých měl žalovaný bydlet v nájemním bydlení a za nájem včetně energií měsíčně vynaložit pouze 3 000 Kč, což se jeví jako velmi nízká částka, o jejíž pravdivosti lze pochybovat, přesto žalobkyně nevyžádala od žalovaného žádné doklady a reálnost tohoto údaje neprověřila. Dále z tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zjišťovány předcházející závazky žalovaného a jeho případné dosavadní úvěrové zatížení a platební morálka. Žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku.
23. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno nahradit tím, že úvěrující pokud jde o výdaje a dosavadní závazky vyjde pouze z údajů uvedených žadatelem o úvěr. Vzhledem k tomu, že již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V důsledku uvedeného je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
24. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na pohledávku uhradil 2 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.
26. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
27. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.