Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 103/2022-43
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 51 943,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 515 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 428,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 125,45 Kč od datum do datum, úrokem 22,68 % ročně z částky 51 943,55 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 943,55 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 681 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 515 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 428,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 125,45 Kč od [datum] do [datum], úrokem 22,68 % ročně z částky 51 943,55 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 943,55 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 681 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Šumperku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum, doplněným podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 943,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 125,45 Kč od datum do datum, úrokem 22,68 % ročně z částky 51 943,55 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 943,55 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova byla na základě žádosti žalované o revolvingový úvěr ze dne datum, číslo uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, ke kterému předchůdkyně žalobkyně žalované vydala kreditní kartu, ale žalovaná neplnila své závazky ze smlouvy. Žalovaná se zavázala splácet úvěr na kreditní kartě formou měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaná provedla první čerpání tak, že předchůdkyně žalobkyně uhradila prodejní cenu zboží či služeb na bankovní účet zprostředkovatele dne datum ve výši 5 109 Kč. Žalovaná ale nesplácela úvěr řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Žalované byly účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která předchůdkyně žalobkyně sdělila, že příjem domácnosti je 35 000 Kč a výdaje domácnosti jsou 14 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále nahlížela do databází. Žalovaná celkem čerpala 56 820 Kč a celkem uhradila částku 7 305 Kč. Žalovaná částka 51 943,55 Kč se skládá z pojištění ve výši 1 118,60 Kč z poplatku za náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč a z pokuty za prodlení se splátkou ve výši 459,95 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 125,45 Kč je úrok, který se žalovaná zavázala splácet spolu s jistinou, počítaný z jistiny v sazbě 22,68 % ročně. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, která žalovanou před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.
3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno se zavázala na základě této smlouvy a aktuálních Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktu a služeb, platných ke dni jejího uzavření, jako její nedílné součásti a Sazebníku, nabízet a poskytovat žalované služby a bankovní produkty. Na základě smlouvy bylo žalované zřízeno internetové bankovnictví. Smlouva byla také smlouvou o platebních službách.
4. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo bylo zjištěno, že účastníky smlouvy jsou předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno a žalovaná, přičemž předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 50 000 Kč. První částku čerpání měla předchůdkyně žalobkyně převést na účet zprostředkovatele za účelem úhrady zboží/služeb, kdy výše prvního čerpání činila 5 109 Kč. Žalovaná prohlásila, že od zprostředkovatele služby/zboží obdržela prodejní doklad nebo potvrzení o dodání zboží. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr vrátit v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, základní úroková sazba činila ke dni podpisu smlouvy 22,68 % ročně. Součástí smlouvy bylo i pojištění, kdy výše úhrady činila 7,99 % z měsíční splátky. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že je žije s druhem/družkou, je zaměstnankyní, její čistý příjem je 12 500 Kč, příjem domácnosti činí částku 35 000 Kč a výdaje 14 500 Kč. Zprostředkovatelem smlouvy byla společnost právnická osoba
5. Z listin y označené„ předdotazy“ č.l. 14 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne datum lustrovala žalovanou v evidencích, přičemž zjistila, že žalovaná není v Solusu.
6. Z informací o bonitě klienta č.l. 15 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá další úvěry.
7. Z výpisu č.l 16 a 18 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně uhradila částku 5 109 Kč jako první čerpání úvěru žalovanou.
8. Z historie čerpání úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celkem částku 56 820 Kč a uhradila částku 7 305 Kč.
9. Ze sdělení ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznamovala informace ohledně jméno kreditu, revolvingového úvěru s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Číslo úvěrového účtu bylo číslo, úroková sazba činila 22,68 % a měsíční splátka činila 5% z dlužné částky.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou právnická osoba anonymizována tři slova a žalobkyně a předmětem smlouvy je postoupení pohledávek uvedených v příloze číslo smlouvy na žalobkyni. V příloze číslo pod bodem 89 je uvedeno jméno žalované a pohledávka z kreditní karty – revolvingového úvěru číslo s datem uzavření smlouvy datum, datem ukončení smlouvy datum, výši dlužné částky 56 069 Kč.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího archu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované, že pohledávku vzniklou z titulu smlouvy číslo postoupila na žalobkyni.
12. Z oznámení o právním zastoupení, výzvy ze dne datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky 66 034,64 Kč a zároveň žalované oznamoval postoupení pohledávky na žalobkyni.
13. Z dalších provedených důkazů, a to formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku pro úvěry platného od datum, produktových podmínek, odstoupení od úvěrové smlouvy, podacího archu ze dne datum, všeobecných obchodních podmínek, sledování zásilky č.l. 36, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní hodnocení pro rozhodnutí ve věci podstatný.
14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova na základě smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum se zavázala na základě smlouvy a aktuálních Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktu a služeb, platných ke dni jejího uzavření, jako její nedílné součásti a Sazebníku, nabízet a poskytovat žalované služby a bankovní produkty, přičemž na základě smlouvy bylo žalované zřízeno internetové bankovnictví a jednalo se i o smlouvu o platebních službách. příjmení dne podepsala žalovaná s uvedenou společností smlouvu o revolvingovém úvěru číslo přičemž předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 50 000 Kč. První částku čerpání měla předchůdkyně žalobkyně převést na účet prodejce za účelem úhrady zboží/služeb, kdy výše prvního čerpání činila 5 109 Kč, což také předchůdkyně žalobkyně učinila. Žalovaná prohlásila, že od zprostředkovatele služby/zboží obdržela prodejní doklad nebo potvrzení o dodání zboží. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr vrátit v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, základní úroková sazba činila ke dni podpisu smlouvy 22,68 % ročně. Součástí smlouvy bylo i pojištění, kdy výše úhrady činila 7,99 % z měsíční splátky. Zprostředkovatelem smlouvy byla společnost právnická osoba Žalovaná ve smlouvě uvedla, že je žije s druhem/družkou, je zaměstnankyní, její čistý příjem je 12 500 Kč, příjem domácnosti činí částku 35 000 Kč a výdaje 14 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si údaje od žalované neověřovala, pouze nahlédla do registru příjmení a další databáze ohledně informací o úvěrech žalované.
15. Žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce částku 56 820 Kč a uhradila celkem částku 7 305 Kč a přestala hradit měsíční splátky, kdy úvěr byl veden na účtu číslo. Pohledávka z úvěrového účtu byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně neprovedla ani nezbytné minimum v rámci ověření úvěruschopnosti, neboť si neověřila jakýmkoliv způsobem výši příjmu žalované a pouze vycházela ze skutečnosti, že žalovaná sdělila, že její příjem činí částku 12 500 Kč a příjem domácnosti je 35 000 Kč. Ověření příjmu spotřebitele považuje soud za základní úkon v procesu ověřování úvěruschopnosti a poskytovatel úvěru by si měl nějakým způsobem příjem spotřebitele vždy ověřit. Takto měla předchůdkyně žalobkyně učinit zvláště za situace, kdy splátka úvěru při vyčerpání celého úvěrového rámce činila 2 500 Kč, tedy 20 % příjmu žalované, což podstatná část příjmu žalované, a to nebere-li soud v potaz jakékoliv výdaje, které žalovaná mohla měsíčně mít. Odečtou-li se tvrzené výdaje ve výši 14 500 Kč od celkového tvrzeného příjmu domácnosti žalované ve výši 35 000 Kč, tak splátka úvěru mohla sice činit již„ pouze“ přes 10 % volného příjmu domácnosti, ale předchůdkyně žalobkyně si údaje jakkoliv neověřovala a spolu se žalovanou nikdo další nebyl zavázán úvěr splácet, nelze tak dle názoru soudu z těchto údajů vycházet.
22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku celkem 56 820 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila částku 7 305 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy postoupena, tedy vzniklo právo pouze na vrácení zbývající poskytnuté částky 49 515 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
23. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). S ohledem na to, že žalovaná jakkoliv netvrdila, jaké jsou její možnosti částku 49 515 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaná dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 681 Kč, přičemž tato částka představuje 37,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,73 %
a úspěchu žalované v rozsahu 31,27 %, a to s ohledem na žalovanou pohledávku a plnění přiznané tímto rozsudkem, přičemž soud požadované příslušenství, pro účely určení úspěchu ve věci, kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 598 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 943,55 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 590 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání) za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 443,20 Kč za 320 ujetých km v částce 2 643,20 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Náklady se dále sestávají z nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, kdy tato částka náleží za návrh ve věci samé, neboť ten nebyl učiněn advokátem, ani jím nebyl podepsán a ani nebyl učiněn z datové schránky zástupce. Návrh byl odeslán z datové schránky žalobkyně a podepsán byl jméno příjmení, na základě zmocnění od zástupce žalobkyně jako jeho zaměstnance, která ale není advokát, nebo advokátní koncipient. Soud tak přiznal pouze nárok na částku 300 Kč jako v případě nezastoupeného účastníka (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1202/07 ze dne datum. Byť tento nález reagoval na úpravu uvedenou v později zrušené vyhl. č. 484/2000 Sb. , jsou tyto jeho závěry dle názoru soudu plně použitelné i v případě, kdy je aplikována vyhl. č. 177/1996 Sb. ). Náhrada nákladů řízení byla navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 593,20 Kč, tedy ve výši 2 644,57 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
25. Soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit v souladu s Položkou 2., Bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Sazebník poplatků“), doplatek soudního poplatku, neboť elektronický platební rozkaz nebyl Okresním soudem v Šumperku vydán. Dle citovaného ustanovení je tedy žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku do výše soudního poplatku stanoveného dle Položky 1, jméno 1, písm. a) Sazebníku poplatků, celkem tedy 520 Kč, když poplatek činí 2 598 Kč a žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku částku ve výši 2 078 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.