Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 12/2021-61
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 360 000 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 360 000 Kč, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. jméno příjmení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 360 000 Kč, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
I.
Základ sporu
1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 360 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též„ OS“) pod sp. zn. spisová značka (dále též„ původní řízení“).
2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet, a to prizmatem zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“).
II.
Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení
3. Žalobce ve své žalobě uváděl, že původní řízení bylo zahájeno dne 1. 10. 2007 a skončeno dne 16. 7. 2020. Původní řízení tedy dle žalobce trvalo téměř 13 let.
4. Žalobce zdůrazňoval, že původní řízení nebylo nadmíru právně složité. Jednalo se totiž o zaplacení peněžní částky z titulu bezdůvodného obohacení a zčásti náhrady škody. Připustil ovšem, že dálka řízení byla rovněž dána skutkovou složitostí (resp. nutností provádět rozsáhlé dokazování). K tomu poukázal na skutečnost, že původní řízení nebylo ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). koncentrováno. Podle žalobce byl ovšem zásadní skutkový základ věci vymezen v celém jeho rozsahu ihned v počátku řízení (žalobou a následně podáním ze dne 1. 12. 2008), přičemž procesní aktivita žalované v původním řízení (v rovině tvrzení i důkazní) byla v průběhu řízení sporadická. Podle žalobce tedy soudy v průběhu řízení nepostupovaly s odpovídající, žádoucí a především objektivně možnou rychlostí a dopustily, aby v řízení docházelo k neodůvodněným průtahům.
5. Žalobce poukázal na období průtahů v původním řízení, když podle jeho názoru dotčený soud přistoupil s neodůvodněným časovým odstupem k přezkumu své místní příslušnosti - teprve dne 16. 4. 2008, ačkoliv žaloba ve věci byla podána již dne 1. 10. 2007. Dále uvedl, že první ústní jednání ve věci bylo nařízeno až na den 24. 2. 2010, ačkoliv v mezičase nebyly činěny žádné úkony a kdy dokonce k nařízení ústního jednání přistoupil OS teprve v reakci na žalobcovu výslovnou žádost o sdělení stavu věci. Jako zdlouhavá a neefektivní, a tudíž obsahující neodůvodněné průtahy, je podle žalobce nutno hodnotit i (přinejmenším některá) ústní jednání.
6. Žalobce dále tvrdil, že soudy ne vždy reagovaly s potřebnou a zejména objektivně možnou rychlostí na jednotlivé (procesní) návrhy či úkony účastníků či další postup ve vztahu k nim (např. zaslání podání účastníka druhému účastníkovi). K tomu poukázal na svůj názor, podle kterého je jako nedůvodně dlouhou nutno hodnotit i dobu pro přípravu písemných vyhotovení rozhodnutí, která opakovaně překračovala standardní lhůtu třiceti dnů od vyhlášení. Neodůvodněně dlouhé byly často i prodlevy mezi nařízením ústních jednání. Žalobce konstatoval, že jednotlivá rozhodnutí OS byla v meritu věci opakovaně zrušena odvolacím soudem pro jejich nepřezkoumatelnost či zjištěná pochybení v postupu. V neposlední řadě žalobce tvrdil, že soudy v původním řízení opakovaně urgoval, a to s ohledem na jeho vyšší věk a zdravotní stav (žalobce má trpět potížemi se srdcem a pokročilou artrózou kyčelních kloubů).
7. Pokud jde o žalovanou částku, žalobce uvedl, že k ní dospěl tak, že v souladu s ustálenou judikaturou vynásobil počet let částkou 20 000 Kč (přičemž za první dva roky řízení požadoval částku poloviční; tj. 10 000 Kč za rok řízení) a dále takto získanou částku zvýšil o 50 %. V této souvislosti tvrdil, že podáním ze dne 15. 1. 2021 uplatnila svůj nárok ze stejných důvodů a ve stejné výši jako v projednávané věci u žalované, přičemž ke dni podání žaloby žalovaná o tomto nároku nerozhodla.
8. Žalobce se proto domáhal zaplacení částky 360 000 Kč a náhrady nákladů řízení.
9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2021 uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil dne 16. 1. 2021 svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu OdpŠk.
10. K meritu věci žalovaná uvedla, že shledala, že původní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tj. bylo zatíženo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk. V činnosti soudu byla shledána nekoncentrovanost a prodlevy, zejména od postoupení věci místně příslušnému soudu v dubnu 2008 do nařízení prvního jednání ve věci, které se konalo dne 24. 2. 2010. Současně byla podle žalované rozhodnutí soudu I. stupně rušena pro nepřezkoumatelnost a procesní vady.
11. Původní řízení trvalo dle žalované celkem 13 let a 8 měsíců. Tuto délku je podle žalované třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma ve smyslu § 31a OdpŠk. Podle žalované bylo namístě ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk přiznat žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 161 700 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 161 700 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 18 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 500 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 18 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, jakož i ponížením takto vypočtené základní částky celkem o 30%. Ze strany žalovaná přitom došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 25 % z důvodu složitosti řízení, ke snížení o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a naopak ke zvýšení o 10% z důvodu postupu soudů v původním řízení.
12. S ohledem na to, že částka 161 700 Kč byla již žalobci žalovanou vyplacena, navrhovala žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.
13. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 29. 9. 2022.
III.
Skutková zjištění
14. Z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listin (žádost žalobce ze dne 15. 1. 2021, stanovisko žalované ze dne 5. 8. 2021 a bankovního výpisu ze dne 25. 7. 2022) vzal soud za prokázané, že žalobce podáním doručeným žalované dne 16. 1. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. spisová značka. Žalovaná žalobci částečně vyhověla svým stanoviskem ze dne 5. 8. 2021 a vyplatila mu částku 161 700 Kč dne 6. 8. 2021.
15. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
16. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení):
-) Dne 1. 10. 2007 podal k Obvodnímu soudu pro prahu 4 žalobce celé jméno žalobce žalobu proti žalované příjmení jméno příjmení o zaplacení částky 696 000 Kč.
-) Dne 29. 1. 2008 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu právního zástupce.
-) Dne 16. 4. 2008 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 4 svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
-) Dne 2. 12. 2008 žalobce žalobu rozšířil o vydání movitých věcí a současně vzal částečně zpět co do částky 107 306 Kč.
-) Dne 22. 1. 2009 soud poslal dotaz České advokátní komoře ohledně sídla žalované.
-) Dne 6. 4. 2009 byla soudu doručena odpověď České advokátní komory.
-) Dne 11. 1. 2010 soud nařídil jednání na den 24. 2. 2010.
-) Dne 23. 2. 2010 podala žalovaná vyjádření.
-) Dne 24. 2. 2010 se konalo jednání.
-) Dne 11. 6. 2010 žalobce rozšířil žalobu.
-) Dne 26. 6. 2010 soud poslal rozšíření žaloby žalované.
-) Dne 9. 11. 2010 soud nařídil jednání na den 13. 1. 2011.
-) Dne 13. 1. 2011 se konalo jednání.
-) Dne 10. 3. 2011 žalobce podal vyjádření.
-) Dne 24. 3. 2011, 20. 4. 2011 a 19. 5. 2011 se konala jednání.
-) Na jednání dne 25. 5.2011 soud vyhlásil rozsudek.
-) Dne 3. 10. 2011 podala žalovaná odvolání a požádala o osvobození od soudních poplatků.
-) Dne 24. 10. 2011 žalovaná doložila své poměry.
-) Dne 23. 7. 2012 soud žalované přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.
-) Dne 15. 8. 2012 žalovaná podala odvolání.
-) Dne 8. 1. 2012 odvolací soud rozhodnutí o částečném osvobození od soudních poplatků potvrdil.
-) Dne 19. 12. 2012 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku.
-) Dne 22. 1. 2013 soud odvolací řízení zastavil.
-) Dne 12. 2. 2013 žalovaná soudní poplatek za odvolání zaplatila.
-) Dne 8. 3. 2013 soud usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušil, neboť soudní poplatek byl dodatečně zaplacen.
-) Dne 17. 4. 2013 podal žalobce vyjádření k odvolání.
-) Dne 17. 7. 2013 odvolací soud napadený rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušil.
-) Dne 18. 9. 2013 soud nařídil jednání na den 7. 11. 2013.
-) Dne 18. 10. 2013 podal žalobce dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
-) Dne 28. 11. 2013 soud zaslal dovolání žalované.
-) Dne 29. 7. 2014 Nejvyšší soud dovolání odmítl.
-) Dne 2. 9. 2014 soud nařídil jednání na den 12. 11. 2014.
-) Dne 12. 11. 2014 se konalo jednání.
-) Dne 17. 12. 2014 vyhlásil soud rozsudek.
-) Dne 3. 3. 2015 podal žalobce odvolání.
-) Dne 10. 3. 2015 soud poslal odvolání žalobce žalované.
-) Dne 18. 3. 2015 podala žalovaná odvolání proti výroku o nákladech.
-) Dne 12. 10. 2015 soud poslal odvolání žalobce žalované na jinou adresu.
-) Dne 18. 5. 2016 se mělo konat jednání před odvolacím soudem, ale pro omluvu žalobce bylo odročeno na den 29. 6. 2016.
-) Dne 5. 8. 2016 podal žalobce doplňující vyjádření.
-) Dne 19. 10. 2016 odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost.
-) Dne 8. 11. 2016 soud doručil rozsudek účastníkům.
-) Dne 12. 12. 2016 soud vyzval žalobce k doložení jeho poměrů.
-) Dne 20. 2. 2017 soud žalobce opět vyzval k doložení jeho poměrů.
-) Dne 30. 3. 2017 žalobce doložil své poměry.
-) Dne 13. 4. 2017 soud nařídil jednání na den 29. 6. 2017.
-) Dne 29. 6. 2017 se konalo jednání.
-) Následně bylo nařízeno jednání na den 7. 9. 2017, ale na žádost žalované bylo odročeno na den 28. 11. 2017.
-) Dne 27. 11. 2017 podal žalobce vyjádření.
-) Dne 28. 11. 2017 a 12. 4. 2018 se konala jednání.
-) Dne 30. 5. 2018 podal žalobce závěrečný návrh.
-) Dne 30. 5. 2018 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 7. 6. 2018 za účelem vyhlášení rozsudku.
-) Dne 7. 6. 2018 soud vyhlásil rozsudek.
-) Dne 21. 9. 2018 podal žalobce odvolání.
-) Dne 8. 3. 2019 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání.
-) Dne 19. 3. 2019 žalobce doplnil odvolání.
-) Dne 27. 5. 2019 soud poslal odvolání žalobce žalované.
-) Dne 22. 8. 2019 soud poslal odvolání žalobce žalované adresu dle centrální evidence obyvatel.
-) Dne 19. 3. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu.
-) Dne 21. 5. 2020 odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
-) Dne 17. 9. 2020 podal žalobce dovolání.
-) Dne 1. 12. 2020 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání.
-) Dne 17. 12. 2020 žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků.
-) Dne 18. 1. 2021 žalobce doložil své poměry.
-) Dne 18. 2. 2021 poslal soud přípis Vazební věznici Pankrác.
-) Dne 22. 2. 2021 byl soudu doručen přípis Vazební věznice Pankrác.
-) Dne 14. 4. 2021 soud rozhodl, že se žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítá.
-) Dne 1. 5. 2021 podal žalobce odvolání.
-) Dne 27. 8. 2021 odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a ustanovuje se mu zástupce.
-) Dne 30. 9. 2021 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání.
-) Dne 18. 10. 2021 byl soudní poplatek zaplacen.
-) Dne 28. 12. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu.
-) Dne 25. 5. 2022 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 6. 2022, čímž bylo řízení skončeno.
17. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
IV.
Právní úprava na projednávanou věc dopadající
18. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.
19. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.
20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
21. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
V.
Právní posouzení projednávané věci soudem
23. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši 360 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.
24. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 ).
25. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
26. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.
27. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.
28. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 1. 10. 2007, kdy byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena žaloba zdejšího žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 27. 6. 2022, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 14 let a 8 měsíců.
29. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž ve věci samé rozhodoval třikrát OS, třikrát soud odvolací a dvakrát soud dovolací. Nadto odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvolání proti usnesen ve věci osvobození od soudních poplatků. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ).
30. Po skutkové i hmotněprávní i procesněprávní stránce byla věc dle soudu obtížná (resp. složitá). Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení a náhrada škody. Hmotněprávní složitost původního řízení je dána nutností projednat a rozhodnout o dvou nárocích (na vydání bezdůvodného obohacení a náhrady škody). Soud v tomto ohledu nesouhlasí s právním hodnocením žalobce, který uváděl, že původní řízení nebylo nijak nadmíru právně složité. Je sice třeba připustit, že původní řízení rozhodně nebylo extrémně složité, avšak složitější s ohledem na předmět řízení určitě bylo (uplatněny dva nároky; je přitom notorietou, že žaloby na náhradu škody patří mezi složitější spory projednávané civilními soudy). Procesněprávní složitost původního řízení pak byla dána četností opravných prostředků, výsledkem řízení o těchto opatrných prostředcích a množstvím podání stran (kdy soudy v původním řízení opakovaně rozhodovaly o osvobození od soudních poplatků, ustanovení právního zástupce, změnách žaloby, jakož i o místní nepříslušnosti). Složitost původního řízení po stránce skutkové pak vyplývá z prováděného dokazování, zejm. pokud se jedná o množství provedených listinných důkazů a výslechů svědků (ostatně skutkovou složitost původního řízení připouštěl ve svém podání rovněž i žalobce).
31. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobce to ani netvrdil), že by se žalobce snažila o urychlení řízení, resp. že by podal žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).
32. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor majetkové povahy, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobce ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014 ).
33. V souvislosti s významem řízení soud uvádí, že dalším typovým hlediskem rozhodným pro význam předmětu řízení je věk a zdravotní stav účastníka řízení. Osobami v pokročilejším věku jsou přitom myšleny osoby starší minimálně 75 let (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ). V projednávané věci ovšem nevyplynulo, že by žalobce trpěl takovým zhoršeným zdravotním stavem, který by se vymykal běžným„ civilizačním chorobám“ (sám žalobce poukazoval na problémy se srdcem a na pokročilou artrózu kolenních kloubů). Nadto žalobce ani ve své žalobě netvrdil, že by jeho zdravotní stav byl soudům v původním řízení znám, pročež by měly povinnost svůj postup (ve smyslu rychlosti postupu ve věci) jeho zhoršenému stavu přizpůsobit. Pokud pak jde o věk, žalobce v době, kdy se původní řízení vedlo, nebyl starší 75 let. Ani tato hlediska tak nemohou svědčit o zvýšeném významu původního řízení pro žalobce.
34. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal několik období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. První období nečinnosti soud spatřuje v období od 16. 4. 2008 (kdy Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil svoji místní nepříslušnost) do 22. 1. 2009 (kdy OS zaslal dotaz obec advokátní komoře). Druhé období nečinnosti soud spatřuje v období od 6. 4. 2009 (kdy byla OS doručena odpověď České advokátní komory) do 11. 1. 2010 (kdy OS nařídil jednání ve věci). Pokud jde o nekoncentrovaný postup OS v původním řízení, nelze přehlédnout, že odvolací soud opakovaně zrušil rozsudek soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost.
35. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.
36. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.
37. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.
38. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 150 333 Kč.
39. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ) ze sazby 20 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 za každý další rok řízení (tj. za 14 let řízení 260 000 Kč) a dále 1667 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 13 333 Kč za dalších 8 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; původní řízení totiž soud považuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ).
40. Vypočtená základní částka ve výši 273 333 Kč byla ponížena o 30 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací. Dále byla vypočtená částka ponížena o 25 % z důvodu složitosti původního řízení. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu postupu soudů v původním řízení (kdy soud přihlédl k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost). Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 45 %, tj. na výslednou částku 150 333 Kč. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobci již zaplatila částku 161 700 Kč, soud žalobu, pokud jde o nárok na zaplacení částky 360 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. spisová značka, výrokem I. zamítl.
VI.
K nákladům řízení
41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. , podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. K tomu soud zdůrazňuje, že v projednávané věci platí, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, přičemž žalovaná z tohoto důvodu po zahájení řízení plnila žalobci částku 161 700 Kč, a to po uplynutí lhůty stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk. Žalobce byl tedy plně úspěšný, co do základu svého nároku, přičemž žalovaná plnila po uplynutí zákonných lhůt, pročež soud je toho názoru, že náhrada nákladů řízení by měla náležet straně žalující.
42. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).
43. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem 6200 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka 6800 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 8 228 Kč.
44. Celková částka nákladů řízení tak činí 10 228 Kč.
VII.
Ke lhůtě k plnění
45. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.