Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 82/2022-32
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 51 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 300 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení byť s úhradou jedné ze splátek.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 28 000 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 700 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 528,82 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 4 419,19 Kč
- úrok 24,57 % ročně z částky 35 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 300 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení byť s úhradou jedné ze splátek. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 28 000 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 700 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 528,82 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 4 419,19 Kč - úrok 24,57 % ročně z částky 35 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 51 300 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 14. 1. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 28 000 Kč, představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč (dále jen„ úhrada za služby“). Celkovou částku sestávající z poskytnuté jistiny úvěru a úhradou za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč, přičemž poslední splátka a zároveň celková splatnost úvěru připadala na den 6. 7. 2021. Schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr posoudila předchůdkyně žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Dokumenty k ověření“. Ze zákaznické karty žalované ze dne 14. 1. 2020 měla předchůdkyně žalobkyně ověřit před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výměru o přiznání dávky státní podpory, přičemž měsíční příjem žalované odpovídal 19 066 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná bydlí v nájmu, nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Původní věřitel ověřoval majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a složenek. Nashromážděné údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 31. 3. 2020 Celkem žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně 11 700 Kč. Dlužná jistina ke dni 7. 1. 2022 (ke dni postoupení pohledávky) činila 35 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 5 016,63 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 283,37 Kč Celkem pohledávka za žalovanou činila 53 504 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky tj. dne 6. 7. 2021 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 35 000 Kč dále úrokem ve výši 24,57 % ročně (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to ode dne 7. 7. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství, vyplývající z této smlouvy, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení dlužné částky 51 300 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 528,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 419,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 35 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku 24,57 % ročně z částky 35 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku od jejího postoupení na žalobkyni ničeho dalšího neuhradila.
2. Žalovaná k podané žalobě emailem sdělila, že je samoživitelkou, pobírá pouze sociální dávky, finančně ji podporuje rodina, požádala soud o možnost plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně.
3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění.
5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr (karta zákazníka) ze dne 14. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 35 000 Kč, který požadovala vyplatit v hotovosti. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem z brigád ve výši 10 800 Kč a další příjem měla žalovaná mít ze státní podpory ve formě mateřské/rodičovské dávky ve výši 8 266 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy žalované dle žádosti odpovídaly 19 066 Kč. Své měsíční výdaje žalovaná v žádosti o úvěr vyčíslila na 13 500 Kč, kdy výdaje na bydlení tvoří 6 500 Kč (druhou polovinu z nájemného ve výši 13 000 Kč měl platit partner žalované), osobní výdaje má žalovaná ve výši 7 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti, bydlí v nájemném bydlení, jiné zápůjčky žalovaná neoznačila. V části„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ jsou uvedeny položky: výplatní pásky, pracovní smlouva, složenky – příjmy a nájemní smlouva.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 1. 2020 včetně doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Finanční prostředky byly žalované vyplaceny v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem 7 000 Kč, administrativním poplatkem 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Žalovaná měla podle dle smlouvy zaplatit částku celkem 63 000 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách, přičemž výše splátky byla sjednána ve výši 1 050 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 206,15 %.
7. Z fotokopie poštovních poukázek bylo zjištěno, že byly žalované v průběhu roku 2019 2020 vypláceny Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou obec dávky státní podpory, a to v srpnu 2019 ve výši 7 600 Kč, prosinci 2019 ve výši 8 600 Kč a únoru 2020 ve výši 8 100 Kč.
8. Z fotokopie výplatní pásky žalované, že v měsíci listopadu 2019 odpovídala její čistá měsíční mzda částce 8 350 Kč.
9. Z fotokopie dohody o pracovní činnosti ze dne 12. 4. 2019, že žalovaná uzavřela dohodu o pracovní činnosti se zaměstnavatelem jméno příjmení, přičemž pracovní činnost spočívala ve anonymizována tři slova územní celek. Výše odměny byla sjednána 120 Kč za hodinu. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou, do 12. 4. 2020.
10. Z fotokopie nájemní smlouvy včetně dodatku k nájemní smlouvě a protokolu o předání nemovitostí soud zjistil, že měsíční nájemné za žalovanou pronajatý byt odpovídá částce 13 000 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uzavřena dne 8. 10. 2019.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 7. 1. 2022.
12. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 19. 4. 2022.
13. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru dne 14. 1. 2020. Předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně tuto částku převzala a zavázala se ji vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím v pravidelných týdenních splátkách. Dohodnutá dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, když žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila toliko částku 11 700 Kč. Tato pohledávka byla následně smlouvou postoupena ve prospěch žalobkyně.
15. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
26. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele tj. předchůdkyně žalobkyně na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.
27. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu mezi původním věřitelem a žalovanou jako smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2390 o. z., když původní věřitel přenechal žalované zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, přičemž při peněžité zápůjčce je možné lze ujednat úroky, což si strany v tomto případě dohodly. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSU o smlouvu o spotřebitelském úvěru.
28. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
29. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.
30. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
31. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované uvedené v její žádosti o úvěr, vyžádala si také některé doklady k jejím příjmům a výdajům. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí, soud se zaměřil na údaje, které z předložených listin vyplývají, a porovnal je s tím, co žalovaná sdělila předchůdkyni žalobkyně v žádosti o úvěr. Pokud se týká příjmů, tak žalovaná uváděla měsíční příjmy z dohody o pracovní činnosti ve výši 10 800 Kč. Tento příjem si však žalobkyně ověřila pouze z jediné výplatní pásky za měsíc listopad 2019. Na výplatní pásce je však uveden čistý příjem žalované pouze ve výši 8 350 Kč. Z jedné výplatní tak jednoznačně nemohou být s jistotou ověřeny reálné průměrné čisté příjmy žalované. Předchůdkyně žalobkyně měla od žalované vyžadovat výplatní pásky alespoň za 3 uplynulé měsíce, aby tak mohla s větší mírou jistoty říct, že uváděný příjem, je příjmem reálným, a že v průměru takového příjmu žalovaná běžně měsíčně dosahuje. Tento postup je dle názoru soudu nutný zejména s ohledem na to, že pravidelným a nejspíše i hlavním zdrojem příjmu žalované byl rodičovský příspěvek. Rodičovský příspěvek, který žalovaná pobírala ve výši cca 8 000 Kč měsíčně, k němuž jsou doloženy poštovní poukázky za tři měsíce roku 2019 2020, a brigádně si k tomuto příjmu přivydělávala. Pokud by si původní věřitel vyžádal výpis z účtu žalované, získal by představu o bonitě žalované a ověřil by si, zda uváděné příjmy a výdaje odpovídají realitě. Pokud se týká prověření výdajů žalované, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a nájemní smlouvy uzavřené žalovanou. Předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná je zavázána platit měsíční nájemné ve výši 13 000 Kč, kdy žalovaná uváděla, že polovinu této částky má hradit její partner. Tyto skutečnosti však předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila, ač se nabízela možnost jejich ověření výpisem z účtu žalované, která měla nájemné a platby za související služby hradit pronajímateli bezhotovostně. Co se týče dalších výdajů, žalovaná v žádosti o úvěr uváděla, že osobní výdaje odpovídají částce 7 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si ovšem ani k této skutečnosti nevyžádala výpisy z účtu žalované, žádné další doklady o výši plateb tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalované. Stejně tak soud v neposlední řadě postrádá zjišťování jiných závazků a dluhů, když žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaná nebyla v době uzavírání smlouvy evidována v insolvenčním rejstříku. Jak už soud výše uvedl, skutečnost, že dlužník není v insolvenčním rejstříku veden bez dalšího neprokazuje, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem dosahovaný žalovanou v rozhodném období jí umožňoval úvěr splácet, bez detailnějšího zjištění a ověření příjmů, výdajů a případných závazků nebylo možné tento závěr učinit. Takové ověření příjmů a výdajů nemůže dle názoru soudu obstát.
32. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod.
33. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 11 700 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 23 300 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok I.). Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobkyně. Soud s ohledem na majetkovou situaci žalované vyhověl jejímu návrhu na umožnění plnit ve splátkách, avšak určil výši měsíční splátky úměrně k přiznané částce, když navrhovanou měsíční splátku 500 Kč měl soud za nepřiměřeně nízkou. Proto bylo rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 23 300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč.
34. Žalobkyně v řízení požadovala rovněž příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to od 8. 1. 2022, tedy od následujícího dne po účinném postoupení pohledávky, což je první prokázaný den prodlení žalované. Výše zákonného úroku z prodlení v tomto období odpovídala 11,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal dle jejího návrhu v souladu s ust. § 1970 o. z. za jí požadované období a v žalobkyní navrhované (nižší) výši.
35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 23 300 Kč, ačkoli se domáhala zaplacení částky 51 300 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná. Žalované, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.